A to právě pro ono zdůvodnění. Nejde totiž vůbec o to, zda byla splněna kvalifikační podmínka, ale o to, že Animalco je v majetku člena vlády ČR a zisk ze zakázky by šel do jeho kapsy.
Je dost překvapivé, jak málo to veřejnost vzrušuje. Jak by ji asi naopak vzrušovalo, kdyby Miroslav Kalousek vlastnil firmu, která by se v době jeho ministrování ucházela o zakázku na šití uniforem pro celníky.
Co by se dělo v médiích a protikorupčních organizacích bojujících se zlojedy? Janeček s Randákem by nejspíš už stáli na podiu pod Václavovým koněm a křičeli o státní loupeži a Andrej Babiš by jim hlasitě tleskal.
Vazby versus vlastník
Nebo je to nějak jinak? Když se o zakázku uchází nějaká pověstná stavební firma a vazbami na Aleše Řebíčka, tak je to korupce a případ pro kriminalisty. Kdyby Řebíček tu firmu přímo vlastnil, jako ji vlastní Babiš, bylo by to zřejmě v cajku.
Ten Řebíček byl vlastně trouba, když prodal před nástupem do funkce svůj podíl ve Viamontu. Jinak by dnes neměl takovou pověst, jakou má, a mohl by být stejným protikorupčním bojovníkem jako Andrej Babiš.
Obhajoba, že ministr přece přímo nerozhoduje a probíhá výběrové řízení pod dohledem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jsou jen lacinými kecy. Zvláště, když státní správa je zaměstnanci Agrofertu prošpikována na mnoha klíčových a velmi citlivých rozhodovacích pozicích.
A člen vlády je navíc člověk, který by měl disponovat nejen oficiálními kompetencemi, ale také nějakou osobní autoritou, a měl by mít vliv na vše, za co nese politickou odpovědnost.
Nezbývá, než se ptát, v jaké to žijeme zemi, když je zde možné, aby se o státní zakázky hlásily firmy vlastněné členem vlády, nehledě na to, že by je třeba taky mohly vyhrávat.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
