Topolánek zvolnil tempo, čas hraje proti Paroubkovi
Čím víc se stává realitou pravozelená vláda Mirka Topolánka, tím usilovněji se sociální demokraté chytají šance na velkou koalici. Po druhém týdnu povolebního vyjednávání je totiž původní obrázek vyrovnaného patu pryč. Na jedné straně vidíme ODS s nebývale otevřeným koaličním potenciálem, intenzivní jednání občanských demokratů, lidovců a zelených o pravozelené koalici, stále ostřejší kontury koaliční smlouvy a hladkou spolupráci s prezidentem Václavem Klausem. Na straně druhé poněkud izolovanou ČSSD, vyčkávajícího Jiřího Paroubka a strnulé lpění na neprůchodnosti jiné než úřednické vlády, jejíž obrysy však už skoro dva týdny nikdo nijak nezkonkretizoval. Mimo stojí oslabená KSČM. A také končící Paroubkův kabinet, který čistí ministerské šuplíky a prioritně řeší otázku trestání novinářů za příští úniky policejních odposlechů.
S vládou v zádech.
Poměr sil mezi ODS a ČSSD výrazně minulou středu posunul prezident Klaus, když Topolánkovi odpustil písemnou záruku, že jeho tým má předem zajištěnou většinu ve sněmovně. I když víc než sto jistých poslaneckých hlasů chystaná koalice ODS/KDU-ČSL/Strana zelených pořád ještě nemá, lze ji konečně brát vážně a ne jen jako povinný předstupeň budoucí velké koalice. Topolánek už nemá holé ruce. Navíc dříve než o jmenování nebo o důvěře jeho kabinetu se koncem června bude rozhodovat o vedení Poslanecké sněmovny. Barvu tedy bude muset jako první přiznat ČSSD a Jiří Paroubek. Budou-li sociální demokraté stát o nabídku ODS na post šéfa Poslanecké sněmovny, budou v tu chvíli muset upřesnit i svůj půlkrok ke kompromisu a své další požadavky na toleranci Topolánkovy vlády. O šanci se dohodnout někteří z nich mluví už nyní. Paroubkova autorita dosud stála na víře jeho kolegů, že šéf má plán a že je schopen zajistit jim podíl na moci. Jenže jak iniciativu přebírá Topolánek, stává se pro ambiciózní sociální demokraty novým lákadlem myšlenka velké koalice. I kdyby koncept trojkoalice ale nakonec nedostal důvěru poslanců, špičky občanských demokratů věří, že Klaus by i napodruhé pověřil sestavením vlády ODS a Topolánka. „Topolánek nikdy nevyloučil, že by chtěl a uměl jednat i o jiných možnostech,“ připomíná jeden z členů užšího vedení strany.
Scénář až do srpna.
Jestli by pak předseda ODS vsadil na sestavení menšinové vlády své strany, pro niž by hledal podporu u všech parlamentních stran vyjma komunistů, kteroužto možnost nedávno mimoděk zmínil jako alternativu trojkoalice, lze zatím jen spekulovat. Zato o proceduře hledání důvěry pro pravozelený kabinet má vedení občanských demokratů představu jasnou. Krokem číslo jedna má prý být podpis koaliční dohody (možná už koncem tohoto týdne, nejpozději však do první schůze sněmovny). Ke jmenování premiéra a vlády prezidentem však dojde až po ustavující schůzi sněmovny, kde bude zvoleno její vedení. Klaus tak Topolánka pošle na možnou „první smrt“ až ve chvíli, kdy dá ČSSD signál, zda se chce domluvit, nebo jen blokovat situaci. Oficiálně však prezident může průtahy odůvodnit argumentem, že nechce předčasným jmenováním Topolánka opakovat chybu Václava Havla, za jehož éry docházelo k několikaměsíčním souběhům končící a jmenované vlády. Tedy k dvojvládí.
Potrvá-li první schůze sněmovny dlouhé týdny, může se Topolánek stát premiérem klidně až v srpnu a o důvěru žádat až po třiceti dnech v září. To by ale nahrálo ČSSD. Eliminovalo by to totiž hrozbu občanských demokratů, že Topolánkův debakl by znamenal předčasné podzimní volby. Na jejich spojení s komunálními volbami by v září bylo už technicky pozdě.
Jednat, jednat, jednat.
Generalita ODS má však recept na to, kde a jak sehnat pro Topolánka většinu už v prvním pokusu. „Musíme jednat, jednat, jednat,“ doporučuje jeden z místopředsedů strany a připomíná podobně „neřešitelnou“ situaci před zvolením Václava Klause prezidentem. Partaj podle něj pouze musí respektovat, že jediným, kdo má mandát vládnout, je Topolánek. Úvahy o tom, že by místo Topolánka vyjednával třeba Pavel Bém, jsou prý zcela mimo realitu. Strana musí také odolat vábení pohodlné velké koalice. „Tu v ODS nikdo nechce, na její vznik ale možná tlačí velký byznys a lobbisté,“ říká. Připouští, že vliv těchto kruhů prorůstá i mezi některé osoby v ODS. Velká koalice je podle něj pro ODS nevýhodná, protože by kvůli ní strana prohrála příští volby. Nelogickými fámami jsou prý i informace, že velkokoaliční řešení preferuje i Václav Klaus. „Vždyť vznik velké koalice by snížil šance na znovuzvolení Klause na Hrad v roce 2008. Naopak největší šance, byť až ve třetím kole, jsou při spolupráci ODS s lidovci Miroslava Kalouska,“ vysvětluje místopředseda. A dodává, že zbytky starých mostů mezi Hradem a ČSSD spálil sám Paroubek nevybíravými šarvátkami s prezidentem během svého ročního působení ve Strakově akademii.
Týdeník EURO má ovšem informaci z důvěryhodného zdroje, že dilema mezi velkou koalicí a pravozelenou vládou bylo před deseti dny příčinou ostré výměny názorů mezi dvěma špičkami ODS.
Hledá se volný soc. dem.
Největší neznámou pro příští dny se stává průběh ustavující schůze sněmovny, svolané dosavadním předsedou Lubomírem Zaorálkem na 27. června. Když totiž v roce 1996 Miloš Zeman přijímal nabídku stát se šéfem sněmovny výměnou za toleranci Klausovy menšinové vlády, nebyl to problém, protože v té chvíli nebyl vázán žádnou předchozí funkcí. Letos by však se sháněním sociálnědemokratické osobnosti do čela dolní komory Parlamentu – nemá-li jít znovu o „Zemana“ - potíž být mohla, protože řada potenciálních kandidátů bude v té době muset setrvávat v odcházející vládě a souběžné funkce v čele moci exekutivní a zákonodárné nelze kumulovat. To se týká premiéra Jiřího Paroubka, ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha i ministra financí Bohuslava Sobotky. Ministryně školství Petra Buzková navíc už není poslankyně a Zaorálek má v ODS reputaci nejslabšího předsedy sněmovny, takže není přijatelný. Cena předsednického křesla pro ČSSD je přitom především v tom, že tento ústavní funkcionář vybírá napotřetí po prezidentovi premiéra, mohl by tedy zvrátit volební vítězství ve prospěch sociální demokracie nebo varianty velké koalice.
Sociální demokracie se ale při ustavování sněmovny dostane do pasti. Pro ODS nebude problém dávat vstřícné „neparoubkovské“ návrhy, bude-li je však ČSSD ignorovat a jednání protahovat, může se snadno v očích veřejnosti stát kazisvětem nebo žábou na prameni. V pasti jsou ale i komunisté. Místopředsedou sněmovny tentokrát asi nebude představitel KSČM. Jednak to nechce ODS, jednak sám Škromach už komunistům vzkázal, že o svůj nárok se budou muset postarat sami, ČSSD bude mít svých požadavků dost.
V čem ustoupit Paroubkovi.
Nikdo z ODS ani z ČSSD nechce tipovat, čeho by se eventuální ústupek občanských demokratů měl týkat. Zřejmě programu Topolánkovy vlády, možná personálního obsazení funkcí, pravděpodobně obojího. Topolánek evidentně sází na „gumovost“ koaliční dohody (čímž se skryjí i přetrvávající rozpory mezi koaličními stranami třeba ohledně omezení kamionové dopravy, školného nebo jaderné energetiky), která by neměla být žádnou svou větou trnem v oku sociálním demokratům. Námitky ČSSD by pak mohl označovat za destrukční naschvály.
Jenže vedle diplomatické vstřícnosti Topolánek Paroubka i zbytečně dráždí, jako to udělal minulé úterý po jednom z jednání trojkoaličních lídrů. „My nabídneme sociální demokracii jednu pro ni velice užitečnou věc. Že vyšetříme všechny jejich korupční skandály,“ přišel předseda ODS s razantním prohlášením v předvečer klíčových jednání s Paroubkem.
Zelení jako atrakce.
Odlehčení napjaté situace kolem sestavování koalice prý nechtěně přinášejí zelení. „Ta strana vysílá na jednání samé amatéry,“ stěžuje si pod podmínkou anonymity jeden z vyjednavačů ODS. Kromě toho, že prý nemají zkušenost, jsou někteří z nich členy Strany zelených jen velmi krátce, takže nemají pocit odpovědnosti před voliči. „Realistou je jen pan Bursík,“ říká vyjednavač ODS s tím, že zelenými žádaná tři křesla ve vládě je přehnaný požadavek.
Lidovci a občanští demokraté se zvlášť bouří proti tomu, aby se „zeleným“ ministrem dopravy stal devětadvacetiletý Pavel Šlégr. „Do Vánoc by skončil, vůbec neumí řídit lidi,“ shodují se v názoru na Šlégra jak politici, tak bývalí Šlégrovi kolegové z dob jeho pedagogického působení na pražské ČVUT. Nejtěžší roli má však zřejmě expert na daňové poradenství Strany zelených Jaromír Soukup, který se ocitl ve vyjednávací skupině o veřejných financích s rozpočtovými esy ODS a KDU-ČSL, bývalým předsedou dozorčí rady České konsolidační agentury Vlastimilem Tlustým a bývalým šéfem rozpočtového výboru sněmovny Miroslavem Kalouskem. Výmluvně se o Soukupově roli nepřímo vyjádřil právě Kalousek, když popisoval práci skupiny: „S panem Tlustým hledáme dohodu poměrně rutinním způsobem. Oba dva chápeme politickou realitu a oba dva jsme, myslím, profesionálové ve veřejných rozpočtech a oba si vážíme pomoci našeho kolegy ze Strany zelených“.
Jak by chtěla vládnout Topolánkova vláda
Třikrát i čtyřikrát se v minulém týdnu sešly expertní skupiny občanských demokratů, lidovců a zelených. Podobu koaliční dohody tak podle Mirka Topolánka zbývá už jen doladit, jasný už je i poměr sil v patnáctičlenné vládě: devět křesel ODS a po třech lidovci a zelení.
===== Kde se mimo jiné rýsuje dohoda? =====
Daně a ekodaně. Minulé úterý se podařilo domluvit, že projekt rovné daně, slibovaný před volbami ODS, by nemusel zcela spadnout pod stůl. Jednotná sazba by měla být zavedena aspoň u přímých daní fyzických i právnických osob, není jen jistá její výše. Patnáct procent, navrhovaných ODS, odmítají v obavě o dostatečné daňové příjmy státu lidovci i zelení. Naopak u nepřímých daní (DPH) mají zůstat zachovány dvě sazby, i když jejich výše zřejmě klesne pod dnešních pět a devatenáct procent. Zároveň výměnou za ústupek u rovné přímé daně požádala KDU-ČSL o podporu rodin s dětmi a o solidaritu s nízkopříjmovými skupinami.
Zeleným se dosud nepovedlo prosadit takzvanou ekologickou daň na elektřinu, uhlí a plyn, která byla před volbami jednou z jejích priorit.
Poplatky u lékaře. Zelení, lidovci i ODS si shodně přejí, aby se platily poplatky za recept, jídlo v nemocnici i návštěvu na pohotovosti. Řádově má jít o dvacetikorunu, padesátikorunu a stokorunu, což má lidi odradit od mnohdy nadbytečných návštěv lékařů, a tím zamezit plýtvání ve zdravotnictví.
Doprava. Shoda panuje v obecné podpoře železniční nákladní dopravy, která by měla převzít část dopravy kamionové.
Pojistky proti válcování partnerů. Tak jako předchozí koaliční smlouvy bude i ta pravozelená obsahovat pojistku pro případ, že by silnější partner chtěl „válcovat“ některého z menších. „Nechceme zelené zadupat do země,“ dušuje se člen vedení občanských demokratů. „Máme naopak v úmyslu rehabilitovat pojem politická spolupráce,“ dodává.
A kde se dosud dohoda nerýsuje?
Školné. Zelení vytrvale odmítají zavést jakékoli poplatky za studium na vysokých školách, včetně zpětného splácení. Problém se asi odloží.
Energetika. I zde zelení prosazují nedotknutelnost limitů těžby hnědého uhlí na severozápadě Čech a ukončení výstavby jaderných elektráren. Věc se zřejmě podaří vyřešit jako bývalé německé koalici sociálních demokratů a zelených: rozhodnutí se odloží do vzdáleného časového horizontu.
Šestice expertních týmů
Téma veřejné finance:
- ODS: Vlastimil Tlustý
- KDU-ČSL: Miroslav Kalousek
- SZ: Jaromír Soukup
Téma doprava, energetika:
- ODS: Martin Říman
- KDU-ČSL: Milan Šimonovský, Karel Tureček
- SZ: Ivan Dejmal, Petr Šlegr
Téma bezpečnost, korupce:
- ODS: Ivan Langer
- KDU-ČSL: Pavel Severa, Jaroslav Kopřiva
- SZ: Petr Štěpánek
Téma zahraničí, NATO a EU:
- ODS: Jan Zahradil
- KDU-ČSL: Vilém Holáň
- SZ: Ondřej Liška
Téma podnikání:
- ODS: Martin Říman
- KDU-ČSL: Jaromír Drábek
- SZ: Jaromír Soukup
Téma rodina, školství:
- ODS: Petr Nečas
- KDU-ČSL: Michaela Šojdrová, Marian Hošek
- SZ: Dušan Lužný
