Trpělivost se vyplácí

Expanze ekonomiky vybízí k investicím

Zdlouhavá jednání, časté osobní návštěvy, odkládání schůzek, nesplněné sliby, dárečky a slevy v poslední minutě. To vše musí mít na paměti každý, kdo se rozhodne obchodovat s Indy. Uvedená příkoří však stojí za to překonat. „Málokomu se podaří realizovat obchod bez osobního setkání. Každý se musí obrnit trpělivostí, indický obchodník očekává odpověď na poptávku ihned, pak však může následovat velmi dlouhé období do uzavření obchodu a mnoho komunikace mezi tím, což je obvyklé a normální. Než se podaří uzavřít první kontrakt, trvá to často déle než jeden rok. Na druhé straně získání obchodního partnera, s nímž si český protějšek porozumí, nese v Indii ovoce delší dobu, než je ve světě obvyklé,“ zdůrazňuje šéf indické pobočky agentury CzechTrade v Bombaji Vladimír Jeništa. Jeho slova jsou ochotni podepsat všichni představitelé českých firem, které se do Indie již vydaly.

Počkejte si na růže.

Alfou i omegou budoucího úspěchu je trpělivost. Kdo ji nemá, nemůže v Indii uspět. Například česká firma UniControls, dodavatel průmyslových řídicích systémů, provozuje v Indii svoji obchodní jednotku už pět let. Poslední dva roky se sice spolupráce značně rozšířila, první ovoce ale přinese až teď. „Teprve nedávno jsme podepsali několik smluv o smlouvě budoucí se státní indickou organizací BHEL na dodávku kontrolních řídicích systémů pro dopravu. Kontrakt sice ještě podepsán nebyl, ale očekáváme, že první prototypy dodáme v příštím roce. Pokud se v úvodním kontraktu uchytíme, myslím, že spolupráce s Indy bude dlouhodobá. Koneckonců indickým vládním zájmem jsou právě transfery technologií a výrob,“ přiblížil firemní aktivity specialista obchodu UniControls Jan Tomsa. Malé firmy bez dostatečného kapitálového zázemí by tedy mohly mnohem více ztratit než získat. Právě UniControls za přípravu indického obchodu dosud utratil několik milionů korun. „Je to dost nákladné, příprava rozjezdu trvá dlouho, jsou nutné časté osobní návštěvy, rok nehraje žádnou roli. To by asi menší firma neustála,“ říká Tomsa.
Podobnou zkušenost má za sebou i Motorpal, který měl v sedmdesátých letech v Indii společný podnik na výrobu jednoválcových vstřikovacích čerpadel. Obchodní vztah s indickou stranou sice český podnik nepřerušil, nicméně letité kontakty i na další firmy z oboru a velký rozsah investovaného úsilí i prostředků přinášejí významnější obraty až v poslední době. Jihlavští výrobci letos několika indickým firmám dodají vstřikovací čerpadla za 53 milionů korun. „Předpokládáme, že životnost současných řešení a kontraktů na sériové dodávky pro firmy KOEL a CIL je zhruba pět let. Abychom tyto vztahy udrželi, pracujeme na dalších technických zadáních. Současně vedeme cenová a technická jednání s významnými výrobci z automobilovém sektoru, jako je například Mahindra& Mahindra, Eicher Motors a Ashok Leyland,“ upřesnil vedoucí prodeje Motorpalu Tomáš Emmer.

Tradiční partnerství.

Česká republika navázala s Indií obchodní styky již ve dvacátých letech minulého století. Od roku 1947, kdy Indie získala nezávislost, dodaly české firmy na indický trh okolo stovky investičních celků a také řadu dieselgenerátorů, obráběcích, tvářecích, textilních, kožedělných a tiskařských strojů, potravinářskou technologii a další průmyslové výrobky. Obě země měly dosud víceméně vyrovnanou obchodní bilanci, až letos je výhled na aktivní bilanci v český prospěch.
Bylo by proto škoda nevyužít tradice a oblíbenosti značky „made in Czechoslowakia“. Současný masivní růst indické ekonomiky, demokratická společnost, vnitřní stabilita měny, relativní politická stabilita a silný soukromý sektor ke vstupu na indický trh přímo vybízejí.
Velký potenciál spotřebního trhu skýtá také stále se rozšiřující střední třída, na jejíž rostoucí kupní síle se veze například Škoda Auto. Ta přímo v Indii provozuje od roku 2001 montážní závod v Aurangabadu ve státě Maharáštra. „Růstový potenciál trhu je obrovský. Díky zvolené strategii má Škoda v Indii image luxusní značky a její modely patří ve svém segmentu k elitě. Produkce závodu s 350 zaměstnanci by letos měla překročit hranici deseti tisíc vozů,“ uvedl mluvčí Škody Auto Roman Meliška.
Čeští exportéři se musí připravit i na řadu nepříjemností, k niž patří rozsáhlá byrokracie, značná míra korupce, váhavý postoj k privatizaci státních podniků, dlouhá doba potřebná k projednání kontraktu (průměrně 425 dnů). Výraznou překážkou je pak široká ochrana domácího trhu. Právě vysoká cla jsou jedním z důvodů, proč se Škoda Auto rozhodla automobily montovat přímo v Indii. O podobném postupu uvažuje i Motorpal. „Problémem byla a je také otázka výběrových řízení, jejich zdlouhavosti a transparentnosti především ve státním sektoru. S tím vedeme dvouletý neúspěšný boj,“ uvedl šéf indické pobočky Škody Power Jaroslav Ira. Ta v Indii působí od března 2005 ve snaze navázat na dobrou pověst značky. Zatím Škoda Power, která by ráda dosáhla významného postavení v oblasti elektrárenských bloků, provedla generální opravu bloku 110 MW a nyní dodává turbogenerátor pro elektrárnu 38 MW. Běží také dodávky náhradních dílů. Kromě toho má podnik podány tři nabídky na dodávku turbín velkých elektrárenských bloků. S laxností oficiálních orgánů se potkal i šéf Inekonu Josef Hušek, který se účastní soutěže na dodávku kompletního dopravního městského systému: „Výsledky tendru jsme již měli znát, ale nějak se to protahuje.“

Každý stát je jiný.

Velmi limitujícím faktorem rozvoje země je nedostatečná infrastruktura a především značný deficit elektrické energie. Není výjimkou, že i ve velkých městech, jako je třeba Dillí, elektřina třeba šestkrát denně vypadne. Celková dosud instalovaná kapacita energie dosahuje 124 000 MW, přičemž průměrný Ind ročně spotřebuje 665 kW. To je dvacetkrát méně než v USA a osmkrát méně než v Česku. Aby byl energie dostatek, je třeba v zemi nainstalovat dalších 100 až 120 000 MW. Jenže už dnes se rozdíl mezi plánem a reálnou výstavbou prohlubuje (v právě končící desáté pětiletce se měly postavit elektrárny s výkonem 41 GW, ale vzniklo jen 28 GW), mimo jiné i důsledkem liknavosti při státních tendrech. Nicméně v příštích letech by měly investice do energetiky dosáhnout 200 miliard dolarů. Byla by škoda, pokud by české firmy promarnily příležitost. Kromě Škody Power se v Indii angažuje i Škodaexport, který nedávno vyhrál tendr na výstavbu elektrárny třikrát 210 MW v hodnotě půl miliardy dolarů. Zatím největším českým exportním projektem je modernizace přístavu Nizampatnam ve státě Andhra Pradesh, která zahrnuje i výstavbu závodu na výrobu močoviny, infrastruktury pro Speciální ekonomickou zónu (SEZ) a také uhelné elektrárny. Celkový rozpočet projektu, který vede právě Škodaexport, dosahuje miliardy dolarů. Překvapením pro mnohé je také značná disproporce v rozvoji jednotlivých indických států. „Například v Andhra Pradeshi se potkáváme s velmi zdatnou byrokracií, mají velmi dobře definované podmínky pro investice v energetice a dobrý zákon o tvorbě SEZ,“ konstatoval ředitel Škodaexportu Jaroslav Hubáček. To však neznamená, že s podobnou vstřícností se investoři potkají i v jiných regionech.

Outsourcujte – zlevníte!

Příležitosti mohou české firmy najít například také v automobilovém průmyslu. Kromě Škody Auto a Motorpalu se v Indii etablovala i Tatra, která je menšinovým podílníkem montážního závodu. Podnik ročně produkuje několik set vozidel. Ředitel prodeje Tatry pro Indii Miloslav Zvarík zdůraznil, že indický trh je značně konkurenční, což se projevuje ve vysokém tlaku na cenovou úroveň. A technická úroveň výrobku často není parametrem, dodává Jaroslav Ira. „Je velmi obtížné prosadit se na indickém trhu jako prostý exportér, vždy se vyplatí najít i určitou formu zapojení místního průmyslu. To pomůže vzhledem k vysokým dopravním nákladům a clům zvýšit i konkurenceschopnost výrobku,“ zdůrazňuje obchodní rada Richard David. I proto Tatra nyní „hledá cesty, jak ve finálních výrobcích zvýšit podíl komponentů produkovaných na místním trhu a jak tyto komponenty využít i pro prvovýrobu na hlavní montážní lince v Kopřivnici“. Podobně i Motorpal zkoumá možnosti pro outsourcing. Levnější pracovní síly využívá i Škodaexport, který v Indii buduje technickou základnu, jež by mohla řešit i jiné než indické zakázky. A po vhodné průmyslové zóně, kde by se zabydleli s výrobní základnou, se rozhlíží i Škoda Power.

Pomalí, ale zdatní.

Indická strana také projevuje zájem o zvýšení dovozu obráběcích strojů z Česka a připravuje se ustavení společné pracovní skupiny. „Příležitosti jsou i v dalších odvětvích, například v textilním průmyslu, technologiích pro potravinářský průmysl, v chemickém průmyslu a biotechnologiích,“ vyjmenovává Vladimír Jeništa. Problémů s vodou se snaží využít například Inekon, který by rád do Indie přenesl výrobu biologických čističek vody. „Už jsme se s jednou indickou firmou dohodli na společném podniku, nicméně náš partner zatím nepřipravil marketingový plán a bez toho se dál nedostaneme,“ říká Hušek. Zformuloval tím základní problém, s nímž se potýkají všichni, kdo se do Indie vydají. Jmenuje se mentalita indických zákazníků. „Určité zpoždění v reakcích je pro Indy typické. Je nutné je tlačit a tlačit, aby konečně udělali, na čem jsme se domluvili,“ podotýká Emmer. České obchodníky, ukolébané pomalým postupem věci, pak často překvapí, jak zdatní a obratní jsou indičtí byznysmeni při vyjednávání cen.
„České firmy si musí u partnera na jedné straně uvědomit spontánnost v jednání – něco musí být uděláno ihned, návštěva, dopis, jinak bude kontrakt ztracen – a na druhé straně otálení s konečným rozhodnutím,“ upozorňuje David. Šéf Škodaexportu Hubáček dodává: „Indové také velmi respektují zkušenost a stáří, ctí rodinné hodnoty a šéf firmy má jednoznačnou autoritu.“ Ačkoliv byl kastovní systém formálně zrušen, stále ještě ve společnosti silně funguje a je známo, kdo kam patří. Indové velmi rádi dávají i přijímají dárky a za každou cenu jsou zdvořilí, takže nikdy jejich protějšek neuslyší jednoznačné „ne“. S tím, zda budou moci svým slibům dostát, si hlavu nelámou. Ale pozor – je zakázáno mluvit o Indii kriticky a také vtipkovat. Indové totiž nemají příliš smyslu pro humor. Před vstupem na indický trh je dobré poznat obchodní praktiky a trvat na zabezpečení plateb. „Jednou z nejvážnějších chyb českých exportérů je nedostatek strategického rozhodnutí vedení společnosti „jít do Indie“, věnovat se problematice vstupu na tento mohutný a perspektivní trh. Jen ´tak to zkusit´ většinou nevyjde,“ varuje Vladimír Jeništa z CzechTradu.

Pojďte na návštěvu.

Některá odvětví indického hospodářství rostou o desítky procent ročně, uvolňují se technické bariéry importů a v řadě oborů stát přímo podporuje dovoz technologií a zařízení. „Přímé zahraniční investice mohou být v řadě případů vhodnou cestou k proniknutí na indický trh a zlevnění jeho celkové ceny výrobou vybraných částí ve společném podniku s ponecháním těch s největším know-how v domácím českém podniku,“ zdůrazňuje Jeništa. Firmy, které o přenesení výroby do oblasti s nižšími náklady uvažují, by měly prostudovat možnosti speciálních ekonomických zón, které nabízejí daňové úlevy. „Při dnešním růstu ekonomiky je prostor pro všechny obory. Myslím, že nyní je správná doba na vstup, nicméně dobrá znalost prostředí a jeho analýza je nezbytná. Navíc je třeba počítat s dobou na konsolidaci a hodně záleží i na pečlivém výběru partnera,“ dodává Jaroslav Ira.
České obchodníky by v jejich snahách měly podpořit i české autority. Indie totiž dosud nepatřila mezi nejoblíbenější cíle našich premiérů a prezidentů. A přitom právě zde má podpora poskytnutá podnikům představiteli státu stále velkou váhu. Nový velvyslanec v Indii Hynek Kmoníček si proto předsevzal, že bude návštěvy státních představitelů prosazovat. Snad se mu to podaří, když je Indie součástí vládou schválené Exportní strategie ČR na léta 2006 až 2010. Indové v Česku

• Mittal Steel - Lakshmi Mittal

• Jemča Jemnice – Tata Group

• Mileta – Alok Industries

• Avia – Ashok Leyland

• Progeon - Infosys

Pod ochranou Ganéši Země aspiruje na post vedoucí světové mocnosti

I když je národním indickým zvířetem tygr, ekonomice této země mnohem více odpovídá přirovnání indický slon, inspirované jedním z hinduistických bohů Ganéšou. Tento muž se sloní hlavou je symbolem chytrosti a moudrosti, pánem překážek a pomáhá v podnikání. V posledních patnácti letech se zdá, jako by Ganéša bděl nad rozvojem Indie ještě více než kdy dříve. Indická ekonomika podpořená reformami, které současný premiér Manmohan Singh nastartoval před patnácti lety coby ministr financí, nastavila vysoké tempo růstu HDP ročně o osm procent. A podobné tempo by měla Indie udržet i v následujících letech. Premiér dokonce předpokládá, že v závěru jedenácté pětiletky (2007 až 2012) HDP poroste o desetinu ročně. Zhruba 550 dolarů dosahuje HDP na hlavu, ročně se zvětšuje o šest procent, takže během patnácti let by se měla jeho hodnota zdvojnásobit. Se třemi biliony dolarů HDP podle parity kupní síly patří Indii čtvrtá příčka ve velikosti ekonomiky za USA, Čínou a Japonskem. Do poloviny 21. století by se měla Indie stát třetí nejsilnější ekonomikou na světě po USA a Číně. A také nejlidnatější zemí světa.

Síla střední třídy.

Růst HDP má zdravý základ, protože je vyvolaný vnitřní spotřebou a táhne ho především růst služeb a v menší míře průmyslu. Ekonomika se zbavuje původní koloniální závislosti na zemědělství. Služby dnes dosahují více než polovičního podílu na HDP, průmysl čtvrtiny a zemědělství pětiny. Od roku 2000 se také o několik bodů zvýšily hrubé domácí úspory na 30 procent HDP a domácí investice na 29 procent HDP. Impozantně rostl v posledním roce i export, o čtvrtinu, a dovozy dokonce o třetinu. Mohutný růst ekonomiky přilákal do Indie v minulosti řadu významných světových společností, kromě bank to jsou především IT společnosti. Indie se díky tomu stala světovou mocností v informačních technologiích (například pro město Hyderabad, kde řada počítačových firem sídlí, se vžilo jméno Cyberabad) a následují je další sofistikovaná odvětví, jako je výroba aut a letadel, obráběcích strojů či farmacie. Řada indických průmyslníků už expandovala za indické hranice, například Čechům dobře známý Lakshmi Mittal či koncern Tata Group, který nedávno pohltil britsko-nizozemského výrobce oceli Corus. „Rozvoj indické ekonomiky je kombinací úspěchu privátního sektoru a širokého zdroje kvalifikovaných lidí,“ zdůraznil mluvčí ministerstva zahraničních věcí Shambhu S. Kumaran.
Díky těmto faktorům v zemi přibývá bohatých lidí. „Odhaduje se, že do indické střední třídy se dnes řadí okolo tří set milionů lidí,“ konstatoval člen Plánovací komise Kirit S. Parikh. A o dalších třicet až čtyřicet milionů lidí se střední třída každoročně rozroste. Obzvláště impozantní je, že tuto novou třídu převážně tvoří mladí, vzdělaní, anglicky hovořící lidé. Indické univerzity a školy každoročně opouští kolem tří milionů absolventů a země je největším zdrojem technicky vzdělaných lidí.

Chudý venkov, špatná infrastruktura.

Indie je však zemí paradoxů. Pochází z ní sice každý čtvrtý systémový inženýr, ale také každý čtvrtý podvyživený člověk. Ačkoliv se za posledních deset let dostalo z hranice chudoby 140 milionů Indů, třetina populace stále živoří pod ní (jeden dolar na den). Blahobyt je patrný jen v městských aglomeracích, naproti tomu venkov, kde žijí dvě třetiny Indů, je stále chudý. V katastrofálním stavu je základní školství. Polovina žáků přeruší docházku ještě před dokončením sedmé třídy a šedesát milionů dětí do škol vůbec nechodí. Plných pětatřicet procent obyvatelstva je negramotných. Na státních základních školách se vyučuje jen v národním jazyce, což je pro další studia a získání dobrého povolání velmi limitujícím faktorem. Polovina dětí z měst proto studuje v soukromých školách, kde již odmalička nasávají angličtinu (a příslušníci nejvyšších kast a nejbohatších vrstev jdou ještě dál a své děti posílají na studia na nejprestižnější světové univerzity). Obrovský deficit má země také v infrastruktuře, což mimo jiné brání v prostupování blahobytu do vnitrozemí. V Indii je katastrofální nedostatek energie, polovina vesnic nemá vůbec zavedenu elektřinu, v zemi chybí silnice, letiště, přístavy. Železniční síť, jakožto pozitivní důsledek anglické nadvlády, je sice největší na světě, ale je velmi zastaralá. Indická vláda plánuje, že do pěti let elektrifikuje každou vesnici, což přináší potřebu zvýšit celkovou produkci energie alespoň o 100 000 MW. Indická ekonomika stále patří k těm uzavřeným, na světovém obchodě se podílí jen 0,8 procenta, a i když se průměrná výše cel snížila na zhruba 30 procent (údaj WTO), protekcionistická politika formou nepřehledného systému dodatečných sazeb a daní stále pokračuje. Přestože patří Indie mezi deset největších příjemců přímých zahraničních investic z rozvojových států, jejich loňská výše dosáhla jen osmi a půl miliardy dolarů. Pro porovnání – do Číny zamířilo přímých investic za sedmdesát miliard. „Zahraniční investice nepovažujeme za všelék. Děláme jim prostor, ale snažíme se, aby industrializace probíhala hlavně indickou cestou, a proto podporujeme indické výrobce,“ vysvětlil zástupce ředitele Indického svazu průmyslu Jayant Bhuyan.
Ani uvedené nedostatky a řada dalších, jako je rozbujelá byrokracie, vysoká míra korupce či váhavý postoj k privatizaci státních podniků, hlavně v energetice a těžkém průmyslu, nebrání státnímu tajemníkovi ministra zahraničních věcí Anandu Sharmovi prohlásit: „Indie v sobě koncentruje sílu růstu, sílu ekonomiky a sílu lidských zdrojů a má na to být vedoucí světovou mocností!“

Tygr kontra slon.

Ještě masivnějším růstem prochází sousední Čína. Indie však začala s reformami později, za Čínou má zpoždění asi dvacet let. Prosazování makroekonomických cílů a ekonomických záměrů je sice výrazně pomalejší, ale vychází díky demokratickému systému zdola. Na rozdíl od Číny, kde se stále uplatňuje centrálně plánovaná ekonomika. Indové proto rádi zdůrazňují, že jejich vlast je největší demokracií světa. Z dlouhodobého hlediska je nakonec indický přístup předností země, zvyšuje její důvěryhodnost a prestiž ve světě a u zahraničních investorů. Indie se také zaměřuje spíše než na masovou produkci na znalostní ekonomiku, na výrobky s vysokou kvalitou a přidanou hodnotou, které využijí mozkový potenciál kvalitně vzdělaných Indů. „Čína je dílnou světa, Indie se stává jeho laboratoří či kanceláří,“ míní Kirit S. Parikh. Jenže prozatím indický příjem na hlavu dosahuje jen poloviny čínského a HDP Číny roste ještě o něco rychleji. Indický trh práce je také méně pružný vinou složité legislativy. Na druhé straně má Indie náskok díky lépe fungujícímu kapitálovému trhu a zdravější demografickou strukturu. Zatímco Indů starších pětašedesáti let najdeme v zemi jen pět procent a polovina všech obyvatel je mladší pětadvaceti let, Čína v důsledku politiky jednoho dítěte stárne. Řada vysoce postavených Indů proto doufá, že zemi se podaří Čínu předběhnout. „Do patnácti let bude Indie pro svět přinejmenším stejně důležitá, ne-li důležitější, než je dnes Čína,“ soudí například Jayant Bhuyan. Mezi oběma zeměmi proudí poměrně čilý obchod. Indii totiž limituje nedostatek surovin a dováží je především z Číny, na oplátku tam dodává vyspělé technické výrobky. Indičtí představitelé se proto nechtějí se svými sousedy konfrontovat. „S Čínou máme vztahy urovnané, obě země jsou si podobné, mají přibližně stejné problémy. Není důvod, proč bychom měli soupeřit, spíše si konkurujeme,“ konstatoval Anand Sharma. Pokud se podaří udržet tempo růstu ekonomiky, její zdravé jádro a dokončit reformy, má Indie velkou šanci stát se globální mocností. „Aby se indická ekonomika stala první či druhou nejsilnější na světě, potřebujeme dovednosti, technologie a know-how. Pak budeme moci rychle růst a dáme šanci chudým lidem vzdělávat se a pracovat,“ zdůraznil Kirit S. Parikh. Indické reformy tedy podpírají tři základní pilíře: rozvoj infrastruktury, ekonomický růst a sociální program.