MARTIN ČUDKA, PREZIDENT ASOCIACE ČESKÝCH NÁBYTKÁŘŮ: „Pro domácí výrobu nábytku je největším problémem deficit kapitálu,“ tvrdí Martin Čudka, prezident Asociace českých nábytkářů a ředitel společnosti Wiesner-Hager. Export nábytku zjevně těží z členství Česka v Evropské unii.
MARTIN ČUDKA, PREZIDENT ASOCIACE ČESKÝCH NÁBYTKÁŘŮ: „Pro domácí výrobu nábytku je největším problémem deficit kapitálu,“ tvrdí Martin Čudka, prezident Asociace českých nábytkářů a ředitel společnosti Wiesner-Hager. Export nábytku zjevně těží z členství Česka v Evropské unii. Je v tomto teritoriu ještě prostor pro další expanzi?
Právě v Unii je prostor pro expanzi. Především pro bezbariérovost obchodu v oblasti cel a podobně. Nerozlišujme přitom starou patnáctku a novou pětadvacítku nebo dokonce sedmadvacítku. To je prostor, kde se dají nalézt volné segmenty trhu. Je současně pravdou, že země „staré“ Unie jsou pro naše podnikatele obtížněji přístupné. Zásadně u nás pokulhává marketing i schopnost být spolehlivým partnerem.
Hodně se v českém průmyslu mluví o návratu na ruský trh. Tam měl kdysi český nábytek velmi dobré jméno.
Rusko je země, která je v každém případě zajímavým trhem. Hlavně proto, že nikoli „kdysi“, ale i dnes je tam český nábytek synonymem kvality.
Co považujete za největší slabinu českého nábytkářského průmyslu?
Celý obor je podkapitalizován. V praxi se to projevuje hlavně na nedostatečných investicích do vývoje nových výrobků.
Co bude pro nábytkářský průmysl 21. století nejdůležitějším předpokladem úspěchu? Marketing a ceny, nebo design či nové materiály? Podtrhl bych nové materiály a vedle toho také energetickou náročnost výroby. Zásadním tématem budoucnosti výroby a obchodu s nábytkem je ale logistika. Tedy zejména nutnost přepravit výrobek z místa výroby A do místa spotřeby B. Ptejme se, jestli místo A se nemůže rovnat místu B. Jak je Asociace spokojena s podporou odvětví ze strany státu, tedy zejména aktivitami agentury CzechTrade?
Osobně bych přivítal spíše princip založený na ponechání zdrojů v místě vzniku než systém, založený na jejich koncentraci na jedno místo a následné administrativně náročné přerozdělení. A to nemluvím o „netěsnosti“ potrubí, jímž finance plynou do centrály a z centrály…
