Truchlohra made in Germany

Skandály firmy vyvolaly změny ve vrcholných manažerských funkcích

Ve středu 15. listopadu 2006 byl příkaz mnichovské prokuratury příčinou naprosto neočekávané domovní prohlídky v centrále Siemensu. A protože hrozilo nebezpečí z prodlení, proběhly policejní razie i v řadě poboček a v soukromých bytech jeho špičkových manažerů (EURO 50/2006). Od té doby nabyla kauza Siemens takřka planetárních rozměrů. Nikoli náhodou zaměstnává justici v Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Řecku, a dokonce i v Rusku. Vždyť přece nejde o krcálek, nýbrž o největší evropský technologický koncern zaměstnávající 487 000 lidí. A rovněž neběží o pakatel, ale nejméně o 420 milionů eur, které v posledním desetiletí zmizely na nejrozličnějších místech a na dobře utajených kontech.

Bakšiš je v pořádku.

Navzdory vznosným veřejným projevům si manažeři Siemensu nepočínali o nic lépe než živnostníci nebo malí podnikatelé. Byznys byl udržován v chodu tučnými provizemi, věcnými dary a v neposlední řadě fiktivními honoráři nepřehledným zástupům poradců na celém světě. V této souvislosti je ovšem třeba vzít v úvahu, že až do roku 1999 bylo absolutně legální a běžné odepisovat úplatky zahraničním pohlavárům a úředníkům z daní. Tento krásný obyčej vzal sice v časech neúprosně pokračující globalizace 2002 s konečnou platností za své, ale názory Němců na bakšiš se přesto ani v nejmenším nezměnily.

Buďme realisty.

Většinová společnost není vlastně s to vůbec pochopit, proč zákonodárce najednou kvalifikuje úplatek (v cizině!) jako trestný čin. V Rusku se přece musí…., v Africe se přece musí… Když nezaplatíme my, zaplatí Francouzi. Buďme realisty! Intelektuálové jdou přitom na věc od lesa a s vyloženým potěšením upozorňují na relativitu kulturních norem. A nemají nepravdu. V očích průměrného Němce je přece korupčním pouze manažer obohacující se na účet podniku.

V jednotě je síla.

Je-li ovšem povolán k zodpovědnosti manažer, jemuž leželo na srdci úspěšné získávání zakázek, drží mu miliony německých občanů palec. Tiché schvalování nekalých praktik, pokud průkazně slouží národnímu zájmu, lze označit za typicky německý fenomén. I dělnická třída v takovém případě oplývá značnou dávkou porozumění, ačkoli si na šéfy zrovna nepotrpí. V jednotě je síla! A jelikož toto heslo vešlo téměř všem do krve, jsou poťouchlé otázky cizinců, kam že se poděla německá solidnost, s úspěchem vytěsňovány.

Bobřík mlčení.

Vždyť otázkám na tělo se statečně vyhýbal i předseda dozorčí rady Siemensu Heinrich von Pierer. Nevím, nemohl jsem vědět, tyto problémy nespadaly do mé kompetence, nejsem si osobně ničeho vědom. Až do 19. dubna 2007, kdy odstoupil, se těmito výroky vzpíral převzít zodpovědnost za cokoli. A navíc se prý bláhově domníval, že situaci ustojí. Nejspíše se spoléhal na zásah kancléřky Angely Merklové, s níž se přátelí. Ostatně nejlepší styky udržoval již s jejím sociálnědemokratickým předchůdcem. To vše patří k tradičnímu německému modelu úzké propojenosti byznysu a politiky, jehož slabiny stále zřetelněji vystupují na povrch.

Hra na krále Leara.

Ačkoli přibývalo přímých i nepřímých důkazů o tom, že Siemens je korupcí doslova prolezlý, stylizoval se Pierer do role vznešeného monarchy, jenž má být po čtyřiceti letech věrných služeb vyšachován korunním princem a generálním ředitelem firmy Klausem Kleinfeldem. Scénář tragédie byl co týden přepisován, neboť v zákulisí se to jen rojilo našeptavači, samozvanými znalci a pochopitelně i novináři. Místo skutečných problémů firmy byly do nekonečna analyzovány osoby a jejich sociální zázemí.

Vlídný monarcha Pierer.

V popředí zájmu stál souboj Pierer versus Kleinfeld. Se sentimentalitou hodnou svíčkových bab se mnohý redaktor rozepisoval o tom, že s Piererem (1941) odchází ze scény staré západní Německo, země hospodářského zázraku a blahobytu. Tehdy, před čtyřiceti nebo padesáti lety býval manažer lepší pán z vyšších společenských kruhů, a nikoli syn z dělnické rodiny, který si během studia musel přivydělávat. A hlavně se prý Kleinfeldovi nedostává přirozeného taktu. Jen zbohatlík si dovolí stavět přepychovou vilu, zatímco tisíce zaměstnanců Siemens žijí ve stálé obavě z nezaměstnanosti. A pořídit si hodinky značky Rolex se rovná barbarství.

Platy německých manažerů.

Seznam prohřešků lze doplnit informací, že si Kleinfeld nechal navýšit plat o 30 procent. Tak nenasytný prý Heinrich von Pierer, syn důstojníka z povolání a navíc i vnuk rakouského generála, nikdy nebyl. Ale jelikož i skromnost je relativní, nebude úplně od věci uvést pro srovnání příjem za rok 2006 několika špičkových německých manažerů: Josef Ackermann (Deutsche Bank) 13,22, Wolfgang Reitzle (Linde) 7,368, Dieter Zetsche (DaimlerChrysler) 5,091, Bernd Pischetsrieder (VW) 3,52 a Kleinfeld (po navýšení) 4,3 milionu eur.

V nepřízni.

Přesně den poté, co bylo letos v dubnu oficiálně oznámeno, že v posledním čtvrtletí stoupl operační zisk firmy o 49 procent, rezignoval Kleinfeld na prodloužení smlouvy o pět let - měl zůstat ve funkci do 30. září 2007. Jeho ústup ze slávy je dílem dozorčí rady, jmenovitě Josefa Ackermanna a Piererova nástupce ve funkci jejího předsedy Gerharda Cromma, kteří na svou stranu získali zástupce zaměstnanců, tvořících polovinu dozorčí rady. A určitě nenarazili na odpor, protože během přešetřování tajných kont vyplul na povrch skandál vzdáleně připomínající trapnou aféru ve Volkswagenu.

Odbory na scéně.

Ačkoli Siemens nekorumpoval členy závodní rady výlety do Brazílie a k pražským děvkám, rovněž usiloval o manipulaci zástupců dělného lidu. Vsadil na vytvoření antiodborů AUB, které mnoho let štědře sponzoroval. Ochrannou ruku nad spolkem držel vlídný monarcha Pierer. Tato korupce (asi 38 milionů eur) mu byla dokázána. O zbytek se postaraly odbory. A s těmi si není radno v Německu zahrávat. Jsou totiž tak mocné, že z nich jímá manažery velkých koncernů tichá, nepřiznaná hrůza. Jen devětačtyřicetiletý Kleinfeld představuje výjimku.

Likvidátor.

Dává bezostyšně přednost akcionářům před odboráři, a nijak se s tím ani neskrývá. Vždyť přece bez velkých skrupulí prodal těžce ztrátovou výrobu mobilních telefonů tchajwanské firmě BenQ. Ta ovšem hbitě okopírovala technologii a poté nechala firmu zbankrotovat, takže o práci přišly tři tisíce lidí. Nejčtenější německý deník Bild tehdy Kleinfelda za velkých ovací veřejnosti poctil přízviskem likvidátor. Chtěly se mu snad odbory pomstít za BenQ a současně i za to, že býval Piererovým miláčkem? Jestliže ano, nelze jim nic dokázat. V tomhle ohledu jsou o moc šikovnější než jejich protihráči. Německá veřejnost se proto musí alespoň předběžně spokojit s prohlášením současného předsedy dozorčí rady Gerharda Cromma, že Kleinfeld neměl povědomí o událostech spojených s korupční aférou. Jenže nakonec prý dodal, že teoreticky by se ještě mohlo něco objevit.

Perspektivy.

Počátkem května oznámila mezinárodní advokátní kancelář Debevoise and Plimpton, zkoumající z pověření firmy Siemens honoráře poradcům, že v sedmi divizích z deseti vládla korupce. Obzvláštní pílí přitom vynikala divize telekomunikace, což odpovídá výsledkům šetření mnichovské prokuratury. Ovšem největší nebezpečí číhá na Siemens v USA. Nejenže už americká Komise pro cenné papíry kontaktovala německou justici, ale zcela otevřeně se najednou hovoří o Kleinfeldovi coby oběti za účelem zklidnění lité saně. A do třetice si na německé manažery brousí zuby i americké ministerstvo spravedlnosti. Není proto divu, že kancléřka se nechává průběžně informovat o aktuálním stavu katastrofy. A ta nabírá na obrátkách. Dne 14. května oznámil Wolfgang Reitzle, veleúspěšný šéf koncernu Linde, že se nemíní stát Kleinfeldovým nástupcem.

Rychlá odpověď.

Odpověď Gerharda Cromma byla rychlá a překvapivá. Novým generálním ředitelem Siemensu se stal v neděli 20. května devětačtyřicetiletý Rakušan Peter Löscher. Jenže najednou se všichni poněkud rozpačitě ptají, je-li opravdu tím správným mužem, protože přichází z farmaceutického průmyslu. S jeho jmenováním souhlasily i odbory. Nyní ovšem očekávají, že splní svůj slib a bude všemi silami usilovat o zachování pracovních míst, a to pokud možno v Německu. Do funkce nastoupí již 1. července. Vztahy mezi Crommem a Kleinfeldem byly totiž více než napjaté.