Američtí novináři zuřivě kopou za internetový obchod Amazon. Proč? Inu, kritizoval ho prezident Trump.
Jeff Bezos prožívá prima období. Jeho dojná kráva, internetový megaobchod Amazon.com, utržil za loňský rok 178 miliard dolarů (viz obrázek). Proto mu věří investoři, což zase způsobilo, že on sám je nejbohatším člověkem planety. A ještě k tomu má na své straně média - stará i nová, digitální i analogová velká i malá, pitomá i sotva živořící. Všichni (dobře, skoro všichni) kopou za Amazon.
To je novum. Že americká ekonomika dokáže koncentrovat bohatství, víme; obvykle však jedním z vedlejších důsledků bývalo, že lidé - především ti na levé straně politického spektra - vůči nositelům takového bohatství vystupovali s nedůvěrou, skepsí či podrážděností.
Vývoj tržeb Amazonu
Ať už měli pravdu či nikoli, pomáhalo to vyvažovat vliv a moc, jež s sebou koncentrované bohatství přináší. Zaťaté úsilí novinářky Idy Tarbellové z přelomu 19. a 20. století způsobilo, že dnes mluvíme o J. D. Rockefellerovi nejen jako o velkém filantropovi, nýbrž také jako o muži mimořádně bezskrupulózním.
Čemu tedy vděčí Jeff Bezos a jeho mamutí podnik za mediální přízeň, s níž jako by se na konci března roztrhl příslovečný pytel? Odpověď je jednoduchá: do Amazonu se pustil prezident Trump. Že je třeba, aby Bezosova firma odevzdávala víc na daních, a že by měla platit poště „o hodně více“ za doručování balíků se zakoupeným zbožím (v posledním úseku, takzvané poslední míli).
Jak už to tak s Trumpem chodí, jeho argumenty byly příčetné jen z poloviny. (Ano, Amazon „optimalizuje“ své daně, jak může - jak je mezi americkými korporacemi zvykem. Ne, U.S. Postal Service na dohodě s Amazonem neprodělává, nýbrž vydělává.) Tak či onak zůstává fakt, že Amazon zjednodušuje život zákazníkům (se všemi prima i méně prima dopady) a zároveň dohání k bankrotu celý americký kamenný retail.
Někdo to bere jako schumpeterovskou kreativní destrukci (ekonomové z nějakého důvodu dávají přednost tomuhle výrazu před „tvůrčím ničením“, snad proto, že to zní vědečtěji), jíž je zkrátka třeba ustoupit a nakonec poděkovat. Někdo jiný to může pociťovat jako bolestivou ztrátu jednoho z prvků komunitního života; a ještě jiní lidé si chodí pro poukázky na jídlo, protože mají po žížalkách a jsou pleite.
Těmi posledními jsou ti, jichž se obvykle zastával levicový tisk; když to dopadlo dobře, mívalo to za následek alespoň částečné zmírnění jejich zoufalství. Dnešní levicový tisk ovšem má důležitější práci než se starat o utrpení lidí (zejména pokud dotyčný není transgenderová bytost nebo alespoň černoch): je třeba jít po Trumpovi. A podle toho to vypadá.
Naopak jiná technologická firma, Facebook, prožívá zlé období. „Hnutí“ vyzývající ostatní ke smazání facebookového účtu nabývá na síle (i Elon Musk zrušil facebookové stránky svých firem Tesla a SpaceX). CEO Mark Zuckerberg byl najednou odejit z piedestalu technologického guru a stal se obyčejným, chybujícím smrtelníkem. Množí se hlasy, že by měl vedení Facebooku přenechat jiným.
Proč to? Inu, levice se rozhodla, že právě Facebook napomohl zvolení Trumpa do Bílého domu, když poskytoval soukromá data svých uživatelů analytikům pracujícím pro Rusy, kteří chtěli stůj co stůj zablokovat Hillary Clintonovou.
Jako by jediným měřítkem smyslu mediálního bytí byl Trump. Chápeme americké kolegy, že jsou z prezidenta a jeho administrativy nešťastní (taky v tom máme jistou praxi), ale také si myslíme, že existují i jiní významní hráči veřejného života, kteří si zasluhují vlastní úsudek. A že tento úsudek by měl fungovat nezávisle na tom, kde zrovna ve vztahu k těmto hráčům, jako jsou Facebook nebo Amazon, stojí tragikomická postava Donalda Trumpa.
Čtěte další komentáře autora:
ČLÁNKY DO MAILU