Muž, jehož Donald Trump nominoval do funkce ministra práce, odstoupil, protože se na něj provalila drobná provinění z minulosti. Trump ani necekl.
Andrew Puzder, šéf firmy CKE Holdings, která provozuje řetězce rychlého občerstvení, se měl stát Trumpovým ministrem práce. Nominaci přijal a připravoval se na slyšení před Senátem, který nominované ministry schvaluje. Až sem bylo všechno v pořádku.
Ve středu pak najednou Puzder oznámil, že svoji nominaci stahuje. Vyšlo najevo, že tak učinil poté, co někteří republikáni naznačili, že ho nepodpoří. Proč? Protože kdysi zaměstnával načerno chůvu, jako to dělá každý druhý Američan. Plus jeho žena kdysi tvrdila, že jí doma ubližuje (nespecifikováno, jak). Senátní republikány prý Puzderův soukromý život „vyděsil“, ačkoli „obvinění sama za závažná nepovažují“, citoval pochopitelně anonymní zdroj server vox.com.
Puzder není jediným padlým favoritem nového prezidenta:
Trumpův bezpečnostní poradce Flynn odstoupil, prý kvůli vazbám na Rusy
Že to ukazuje na jistou nepřipravenost administrativy, která si není schopna ve spolupráci s vlastní partají připravit vhodné kandidáty, je sice pravda, ale nikoho to dvakrát nepřekvapuje. Leitmotivem Trumpova dosavadního působení v Bílém domě je chaos a Puzderova nominace z toho nijak nevybočuje.
Zajímavá však je Trumpova reakce na první náznak střetu o osobu nominovaného ministra, což je jinak častá kratochvíle začínajících prezidentů. (Takový Bill Clinton ne a ne navrhnout způsobilého ministra spravedlnosti, vyšel mu až pátý pokus; ale Clinton měl proti sobě opozicí ovládaný Senát.)
Trump se za svého muže nepostavil. Nejenže mu nezametl cestičku předem, jak by se dalo čekat, aby si ušetřil nepříjemnou chvilku; prostě schlípl uši, sklapl paty a Puzdera nechal plavat. Jeho obvykle výřečný Twitter zůstal stran prvotřídního trapasu němý.
Čtěte komentář Luboše Hegera:
Autokratický trumpoměr: I. díl
Klíčový na celé záležitosti je implikovaný rozpor ve vyjádřeních republikánských senátorů: ačkoli oni sami Puzderova obvinění nepovažují za závažná, vyděsila je. Tím je trochu kostrbatě řečeno to, co ví ve Washingtonu každý: že nároky oficiálně uplatňované na politiky jsou pro lidskou bytost nesplnitelné. Je to součást onoho konceptu politické korektnosti, proti němuž Trump tak hlasitě brojil v kampani. Snad aby dokázal, že sám tento koncept nepotřebuje a pohrdá jím, choval se mnohdy jako hulvát.
Mnozí mu za to tleskali, byť s hulvátstvím per se nesouhlasili. Trump zatočí s agresivním progresivně-liberálním pojetím politiky, těšili se. Když však přišlo na skutečnost, prezident ukázal, že se nepustí ani do náznaku konfliktu s oním zlořečeným konceptem. Zbyl jenom hulvát.
Dále čtěte:
Esej: Jak veliká má být vlastně Amerika?
Má se Trump bát? Na poklidnou revoluci stačí 3,5 procenta populace