Ve vyšetřování ruské role v poslední americké prezidentské kampani jde do tuhého. Pro prezidenta Donalda Trumpa to není dobrá zpráva.
Na jaře roku 2016 nastavil život Georgi Papadopoulosovi vlídnou tvář. Osmadvacetiletý absolvent politologie se snažil v Londýně uchytit v ropném byznysu, když si jej díky otcovým politickým kontaktům vzal do týmu Ben Carson, jeden z tehdejších republikánských uchazečů o prezidentskou kandidaturu. Papadopoulos strávil v jeho týmu dva měsíce, než Carson kampaň ukončil. Vzápětí mu však hodila laso kampaň Donalda Trumpa, tehdy už téměř jistého vítěze primárek. Dva měsíce u Carsona kvalifikovaly Papadopoulose pro post jednoho ze tří nejdůležitějších Trumpových zahraničněpolitických poradců.
To bylo první březnový týden. Hned další týden Papadopoulose oslovil jistý Joseph Mifsud, maltský profesor politologie působící hned v několika londýnských institucích. Že má kontakty v nejvyšších ruských politických kruzích a rád by mu představil neteř samotného Vladimira Putina.
„Máme špínu na Hillary"
Na následující schůzku s Papadopoulosem o další týden později, 21. března, přišel Mifsud v doprovodu Rusky Olgy Polonské, již představil (lživě) jako neteř ruského prezidenta. „Velmi stojíme o přátelské vztahy sbudoucí administrativou Donalda Trumpa,“řekla Papadopoulosovi. Z následného hovoru všech tří vyplynulo, že Rusové mají k dispozici kompromitující informace o Hillary Clintonové, tehdy již téměř jisté Trumpově soupeřce v nadcházejících prezidentských volbách. Součástí této „špíny“ měly být e-maily z nabouraného serveru ústředí Demokratické strany.
Z Papadopoulose byl rázem důležitý pán. Putin a Trump si jej předcházejí; dokonce mu svěřují super důležité věci jako jednání o kompromatu na Hillary. Jenže k čemu je takový fantastický úspěch, když se jím nemůžete nikomu pochlubit? A Papadopoulos se pochlubil.
Nepovedený poradce. Michael Flynn chvíli působil v zásadní roli Trumpova poradce pro národní bezpečnost. Provalilo se na něj však několik závažných provinění, od práce pro cizí vlády po lhaní vyšetřovatelům FBI o tom, jestli mluvil s ruským velvyslancem ve Washingtonu.
Kensington Wine Rooms je prima moderní vinárna kousek od londýnského Hyde Parku. Na tamní poměry není vůbec drahá; ve všední dny si tam dáte čtyřchodový oběd za 11 liber. Papadopoulos se tu objevil jednoho květnového večera v doprovodu Alexandera Downera, australského vysokého komisaře - ekvivalent velvyslance - v Londýně. Sklenka následovala sklenku; někdy pozdě večer z nově důležitého pana Papadopoulose vypadlo, co mu nabídla Putinova neteř a že Trumpova kampaň má k dispozici řečené materiály včetně ilegálně získaných e-mailů.
Papadopoulos však podcenil fakt, že Downer je zkušený profesionál; koneckonců byl ministrem zahraničí své země déle než kdokoli jiný. Australan každopádně o obsahu rozhovoru s Papadopoulosem své nadřízené v Canbeře podrobně informoval. A když se za zhruba dva měsíce začaly v amerických médiích řečené e-maily objevovat, australští špioni informovali své americké kolegy, co jim Downer o Papadopoulosovi řekl.
FBI je ve hře
To byla chvíle, kdy se ruskou snahou vykolejit volby začala zabývat FBI. Od samého začátku měli tedy její vyšetřovatelé horkou stopu; nebylo to tak, že by reagovali na víceméně politickou objednávku kvůli tomu, co na Trumpa později vyslídil britský špion ve službách Demokratické strany Christopher Steele. Tento fakt, na první pohled bezvýznamný, dále vyostřuje již tak napjatou situaci okolo mnohačetného vyšetřování kontaktů Moskvy s Trumpem.
Není napjatá pro nic za nic. Vyšetřování může nejen nechat propuknout největší skandál dějin americké politiky (v první lize této pochybné soutěže je už teď, i kdyby vyšetřovatelé nezjistili nic dalšího), nýbrž také rozjet prvotřídní ústavní krizi, rozložit zbytky politického konsenzu a vyvolat nepokoje hraničící s občanskou válkou. Osud prezidenta Trumpa je ve srovnání s tím skoro vedlejší.
Čtěte: První rok Trumpova vládnutí nebyl pro americkou ekonomiku špatný
Vyšetřování je nejméně trojí. První, to původní, stále vede FBI. Nezávisle na tom vyšetřuje i výbor Sněmovny reprezentantů, tam nejspíš dopadne v souladu se stranickou linií. Nejvíc se Trump a spol. obávají toho nejnovějšího, které má pod palcem zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller. Třiasedmdesátiletý bývalý šéf FBI má pověst profesionála, jenž dokáže nedat na politický tlak - ale právo a politika jsou na této úrovni tařka jedno a totéž.
Mueller dostal od ministerstva spravedlnosti na popud Kongresu úkol vyšetřit zjednodušeně řečeno tři věci: Jestli ajak se Rusové pokoušeli ovlivnit průběh a výsledek prezidentských voleb; do jaké míry o tom Trumpův štáb pro vedení kampaně věděl, případně s ruskou stranou spolupracoval; kam až zašel Trumpův tým (už v Bílém domě) ve snaze tuto spolupráci utajit, včetně maření následného vyšetřování. Mueller má rozsáhlejší pravomoci než kterýkoli z jeho předchůdců a ve vyšetřování se nemusí zastavit před ničím.
Dosud má na štítu obvinění čtyř mužů z Trumpova týmu. Jsou jimi Paul Manafort, první manažer jeho kampaně a někdejší poradce ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, jeho kolega Rick Gates, George Papadopoulos a dosud největší ryba, generál Michael Flynn, jenž chvíli působil v zásadní roli Trumpova poradce pro národní bezpečnost.
Flynn jako ptáček
Klíčem k dosavadním úspěchům Muellerova vyšetřování je právě posledně jmenovaný. Provalilo se na něj hned několik závažných provinění, od práce pro cizí vlády (k čemuž coby bývalý vysoce postavený příslušník ozbrojených sil musel mít zvláštní povolení) po lhaní vyšetřovatelům z FBI o tom, jestli mluvil s ruským velvyslancem ve Washingtonu Sergejem Kisljakem o zmírňování protiruských sankcí.
Cesta z prekérní situace pro Flynna vede přes spolupráci s Muellerem a jeho lidmi. „Z otevřených zdrojů víme, že se Flynn dopustil mnoha provinění, a přece mu vyšetřovatelé nabídli dohodu, podle které se přiznal jen k relativní drobnosti,“ řekl reportérům serveru Vox.com profesor práv ze Savannah Law School Andy Wright, jenž se vyšetřováním zabývá. „Jsem si zcela jist, že Flynn zpívá Muellerovi jako ptáček,“ dodal.
Trumpovy hotely jsou „špinavé díry“. Proti prezidentovi se obrátil vlastní slovník
Stejnou cestu jako Flynn zvolil i náš důležitý pan Papadopoulos a podobnou dohodu připravuje Mueller i pro Manaforta. Dosud neúplný obrázek vypadá tak, že Trump a jeho lidé ochotně přijali nabídku na zkompromitování Hillary Clintonové a byli ochotni se za tuto pomoc Moskvě odměnit zrušením, či alespoň zmírněním sankcí.
Zároveň vyšetřování odhaluje jednotlivé kroky, jimiž Trump a spol. chtěli věc smést ze stolu. Snažili se například přesvědčit kongresmany, aby smyšlenými nařčeními z různých nepravostí podkopali autoritu šéfa FBI Jamese Comeyho (jehož nakonec Trump vyhodil, když mu Comey odmítl jít na ruku), lhali o o obsahu několika různých verzí dopisu, jímž Trump Comeymu odvolání oznámil (ty první přímo uváděly jako důvod vyšetřování ruské aféry) - je toho dost a dost.
Vyšetřování dostává jasnou podobu boje Trump versus Mueller, kdo s koho. Nejčerstvější střetnutí, jež může o konečném výsledku hodně napovědět, se točí okolo svědecké výpovědi prezidenta samotného. Mueller zatím pouze naznačil, že chce, aby jeho lidé dostali možnost s Trumpem mluvit. Trump to doposud odmítal, což legálně vzato smí. Jeho právníci maximálně připouštějí možnost písemné výpovědi (která je vyšetřovatelům zvyklým číst i z chování vyslýchaného platná jako mrtvému zimník).
Jde o to, kam až je Trump ochoten zajít. Mueller mu může vystavit předvolání před velkou porotu, která rozhodne, jak s věcí naložit dál. Tam už musí i prezident - aco hůř, musí tam bez svého právnického týmu, kdežto při „běžné“ výpovědi by mohl s právníky konzultovat. Před velkou porotou by tak Trumpovi zbývaly samé nevábné možnosti: buď se přímo usvědčit, nebo lhát, nebo si vzít na pomoc Pátý dodatek americké ústavy, jenž umožňuje komukoli kdykoli nevypovídat, pokud by si tím uškodil.
Sólo pro Jaga. Trump v prvním roce napínal švy americké demokracie
Všechny tři možnosti jsou za normálních okolností politickou sebevraždou. Proto se má za to, že osud vyšetřování závisí na tom, jestli se Trumpovi povede Muellera se zbavit. Nemůže to však udělat sám; musel by to udělat náměstek ministra spravedlnosti Rod Rosenstein, jenž Muellerovi úkol zadal a je jeho jediným nadřízeným. A Rosenstein již dal najevo, že nemá důvod Muellera z úkolu stáhnout.
Trump může samozřejmě začít tím, že se zbaví Rosensteina - ale to má nepříjemný precedens v paměti ještě příliš čerstvé. Když ve třiasedmdesátém roce otravoval život prezidentu Nixonovi zvláštní vyšetřovatel Archibald Cox, nařídil Nixon svému ministrovi spravedlnosti Elliotu Richardsonovi, aby Coxe odstavil. Richardson raději rezignoval, než by příkaz splnil; jeho zástupce William Ruckelshaus také odmítl. Nixon jej vyhodil; vyhověl mu až třetí úředník v pořadí. Nixon tehdy vyhrál bitvu, ale prohrál válku. Jeho počínání vnímali Američané jako donebevolající exekutivní zvůli, což přispělo k ochotě kongresmanů podrobit jej impeachmentu.
V takovém případě by všechny karty byly v rukou Kongresu.
Přečtěte si také:
