TRŮN PRO OBCHODNÍKA

Ideální nástupce Františka Chvalovského zatím nebyl nalezen

Je středa 6. června a běží 88. minuta fotbalového utkání mezi Českem a Severním Irskem. Diváci na teplických Stínadlech upírají zrak k Tomáši Rosickému, který si staví míč k rohovému kopu. Gradujícím potleskem povzbu–zují národní tým v jedné z posledních příležitostí, jak zvrátit nerozhodný stav 1:1. Rosický centruje do pokutového území, Vratislav Lokvenc prodlužuje na Pavla Kuku a ten v pádu střílí. Góóól!

Na hlavní tribuně, v sektoru V.I.P., vyskakují ze sedadel i dosud zachmuření funkcionáři fotbalového svazu a manažeři sponzorujících firem. Česká reprezentace se konečně ujímá vedení a uchovává si naději probojovat se na příští světový šampionát. Než rozhodčí ukončí zápas, přidává třetí branku Milan Baroš. Všichni již vědí, že krize nejpopulárnějšího sportu je (prozatím) zažehnána a peníze do kopané dále potečou. Úřadující místopředseda fotbalového svazu Jan Obst si na tribuně může potřást rukou se svými dvěma sousedy: kolegou ze svazu Luďkem Macelou a náměstkem ministra školství Ladislavem Malým. I vysoký ministerský úředník v návalu euforie zdvihá palec na znamení vítězství.

Výhra reprezentace je z krátkodobého hlediska pro fotbal a jeho finanční zázemí důležitější než valná hromada Českomoravského fotbalového svazu, která se sejde v neděli 17. června v Národním domě v Praze na Smíchově. Pro dlouhodobější rozvoj ale pražské shromáždění nepochybně význam má. Ne protože řekne adieu dlouholetému předsedovi Františku Chvalovskému, ale že volbou jeho nástupce nalajnuje směr rozvoje celého hnutí.

Bohužel žádný z navržených čtyř kandidátů asi není tím úplně ideálním, kterého by fotbal nyní potřeboval. Jednoho tíží vysoký věk, druhého nezkušenost, třetího přílišná spjatost s předchozí érou, čtvrtého slabá podpora voličů. Z pohledu fotbalistů tak asi nový předseda nemůže být o mnoho lepší než „kriminálník Chvalovský.

Nezbývá než souhlasit s názorem tep–lického manažera Štěpána Popoviče, který si myslí, že éra po Chvalovském bude asi jen přechodným obdobím. Nový předseda bude zřejmě chápán jen jako zimní král, který povede fotbal jen k další valné hromadě v roce 2003. Snad se mezitím najde někdo, komu nedělá problémy pohybovat se ve světě, kdo umí řídit velkou firmu, nemá v životopise škraloupy, je politicky a majetkově nezávislý a stál alespoň jednou na hřišti v kopačkách.

Tak jako mladí hráči Rosický a Baroš přinesli na trávník svěží vítr, měly by i do svazového aparátu přijít mladší tváře, které přinesou nový způsob myšlení. Aby vrcholový fotbal mohl efektivně fungovat, musí si funkcionáři nejdříve plně uvědomit, že už dávno nepatří do sféry utužování zdraví nebo rozšiřování sokolských myšlenek. Je to podnikání se vším všudy. Prvoligovými klubovými pokladnami proteče ročně více než miliarda korun, rozpočet mistrovské Sparty přitom přesahuje třistamilionovou hranici. Lidé pohybující se v kopané – ať na trávníku nebo mimo něj – mají příjmy, které v každém jiném ekonomickém odvětví pobírají jen nejlepší odborníci. Jde tedy o to, aby se jako špičkoví profesionálové také začali chovat.

Profesionální fotbal je šoubyznys. Jeho cílem je bavit lidi za účelem dosahování zisku. Na tom není nic opovrženíhodného. Šoubyznys se dá dělat zajímavým, přitažlivým a především poctivým způsobem. Je třeba myslet na příjemce zábavy, na diváky. Ti musí cítit, že jsou v hledišti vítáni. Ne že je pořadatelé nechají stát na betonu v dešti. Pohodlí a zázemí na stadionu je pro přitažlivost kopané možná důležitější než samotné výkony na hřišti. Z finančního hlediska lze považovat za racionální ideu šéfa agentury STES Jaroslava Vacka, který si myslí, že moderní stadiony budoucnosti by měly využívat minimálně dva kluby současně, jak je tomu třeba v italském Miláně.

K péči o diváka patří i jeho bezpečnost. Jestliže organizátoři nedokážou zpacifikovat chuligány, slušní lidé do hlediště nikdy nepřijdou. Veřejnost rovněž žádá, aby zábava, které jí je servírována, nebyla režírována v zákulisí. O úplatcích se obecně ví, jenom se o nich konkrétně nemluví. Ať jde o statisícové částky v nejvyšší soutěži, nebo sud piva v okresním přeboru. Bagatelizování korupce sportu nepřispívá. Jestliže fotbaloví činovníci tvrdí, že hlavním problémem českého fotbalu je neochota diváků přijít do hlediště, řešení mají plně ve svých rukou.