Václav Klaus
Veřejný život, politika nebo, jak sám říká, překročení z nevýznamna a neznáma do viditelnějšího světa pro něj začaly na podzim 1989. V Galerii u Řečických, kde se v listopadu rodilo Občanské fórum, Václav Havel představil Václava Klause zahraničním novinářům slovy: „Konečně už nejsme jenom herci, umělci, spisovatelé a dramatikové, malíři, konečně je už tady také někdo, kdo ví, jak se to má všechno udělat, a proto vám představuji pana Václava Klause. A jak v k nize Tak pravil Václav Klaus dodává, od té chvíle už víceméně nonstop stál v centru všech následujících dějů, což bylo mnohokrát popsáno, rozpitváno, slaveno i haněno. Existuje ještě vůbec něco, co o Klausovi zůstalo nevysloveno? Bezpochyby, ale jsou to soudy a úvahy, které zatím nevyslovil a možná ani nechce vys lovit on sám.
Rozhodující bitva.
Odehrála se mezi roky 1990 až 1992, kdy se řešilo, jestli privatizace ano, či ne, zda liberalizace cen ano, nebo ne a tak dál. Anebo, viděno jinak, udála se jen jedna podstatná bitva, a to na podzim roku 1990. Tehdejší minist r financí ČSFR Václav Klaus po nekonečných hodinách ve Federálním shromáždění obhájil scénář ekonomické reformy. (Mimochodem, existovalo jich devět a zdaleka se nedalo odhadnout, který zvítězí.) Proti Klausovi tenkrát stála silná skupina ekonomů, po většinou osmašedesátníků. Jenom namátkou - Valtr Komárek, Věněk Šilhan, Rudolf Zukal. A samozřejmě Miloš Zeman. Tržní principy versus hospodářská politika, tak by mohla být ona bitva nazvána. Kacířsky by se také dalo říct, že tímto jediným a zc ela základním vítězstvím ekonomická transformace skončila. Vše ostatní už bylo jenom její dostavbou, dolaďováním zcela nového systému. Výčitky Klausovi, že konec reformy vyhlásil v roce 1993, jsou pak přinejmenším neporozuměním.
Několik postulátů.
Když Václav Klaus hovoří o ekonomii, cituje vždy jen několik autorů, jimiž byl skutečně osloven. Je to například rakouský ekonom Friedrich A. Hayek a jeho věta, která praví, že svět běží na základě human action, a nikoli v human design. „Tento rozdíl je pro mě naprosto fundamentální. Je to rozdíl mezi lidskou aktivitou a lidským projektem. Konstrukce mostu přes řeku je lidským projektem. Projekt tohoto mostu a jeho technické řešení je naprosto jasně nakresleno, narýsováno a chyba může být v projektu. Chyba může být v nedodržení projektu při vlastní stavbě. Ale lidská společnost, tržní ekonomika, právní řád, řeč a jazyk, morálka či etika, to jsou podle Hayeka nikoliv jednoduché systémy, ale složité systémy a ty nikdy nevznikají jako důsledek projektu, ale vždy jako důsledek lidské aktivity. V tomto rozdílu je patrně možné hledat i kořeny Klausova počínání - jeho nechuť k regulaci kapitálového trhu, jeho odpor k plá nování rozvoje, k nepolitické politice. Ostatně, původně byl i proti kuponové privatizaci.
Maximální volnost hry tržních sil, axiom, který razila Friedmanova kvantitativní teorie peněz, je dalším Klausovým svatostánkem. Komparací keynesiánství a monetarismu se zabýval už v sedmdesátých letech, a jak uvádí, právě tehdy vznikalo jeho pevné přesvědčení o tržní ekonomice bez adjektiv. Což bylo další heslo, za které schytal nejeden ekonomický i politický políček.
Něco za něco.
Americký termín trade off považuje Klaus za klíčový pro ekonomiku, skrze něj vidí i politiku. I kvůli tomuto vidění se často musel obhajovat z nařčení, že je skrytým socialistou (možná poprvé to vyřkl Dušan Tříska - napůl v legraci a napůl vážně, když Klaus obhajoval tempo uvolňování nájemného). Pak to, právě kvůli deregulacím, zopakovali ještě mnozí další. „Reálná politika je něco jiného než vykřikování elementárních učebnicových pravd. Je triviální říci deregulace, privatizace, liberalizace, ale je velmi těžké prosazovat pojmy privatizace, deregulace, liberalizace v konkrétní chvíli a v konkrétní sociální, politické a ekonomické situaci, obhajoval se Klaus.
Něco za něco se Klausovi osobně pravidelně potvrzovalo. V poslední době hlavně v politice.
Pryč ze Špalíčku.
Vstup do politiky byl pro Klause něčím naprosto přirozeným. Vždy vysvětloval, že ekonomie sice má pevné technické jádro, ale on ji studoval především jako disciplínu, která vypovídala o světě a o společnosti. Což byl už jen krůček k tomu, aby ho začal zajímat stát a veřejné rozhodování.
Ve volbách v roce 1990 byl Klaus nejúspěšnějším kandidátem Občanského fóra. Už tehdy si ale uvědomoval, že rozplizlé hnutí není jeho parketa. Nekonečné debaty ve vládě a Federálním shromáždění i rady amerických přátel ho pak utvrdily v tom, že na prosazení vlastních vizí potřebuje vlastní politické zázemí. Už jako předseda Občanského fóra mezi novináři sondoval, jak by byl přijat rozpad hnutí. V dubnu 1991 se konal ustavující sjezd ODS. V mnoha rozhovorech pak její předsed a zdůraznil, že byl vždycky proti třetím cestám nejen v ekonomické, ale samozřejmě i v politické oblasti: „Všechna fóra, hnutí, unie, aliance, a já nevím co ještě, jsou třetí cestou v politice a bez standardních mechanismů politi ckých stran politický systém fungovat nemůže.
Muž proti muži.
Jakkoli jsou nejznámější střety expremiéra s guvernérem centrální banky Josefem Tošovským, jakkoliv je Klausův vládní pád spojován hlavně s ekonomickými problémy země (opět podle Klause zaviněnými centrální bankou), byl to spíše třesk mezi Sněmovní a Hradem, který měl nejpodstatnější vliv na jeho osud. Staronový rozpor o smyslu politiky a ideologie.
Za zlomové datum se pokládá 28. listopad, den sarajevského atentátu. V ODS a hlavně ve vládní koalici to však už skřípalo mnoho měsíců předtím, prakticky od dvou zásadních zásahů neboli balíčků na ozdravení ekonomiky. Lidovci a ODA si nakonec vydupali velkou koaliční konfer enci, která měla určit další politický kurs. Uskutečnit se měla 6. ledna 1998. Už se však nekonala, v zákulisí se dávno debatovalo o jiných variantách, předčasné volby byly na spadnutí. Václav Klaus tu dobu v knize Tak pravil… zhodnotil takto: „Byl to politický střet s představami pana prezidenta o této zemi, politický střet s jedním křídlem ODS, reprezentovaným několika znám ými osobnostmi. Byl to politický střet s reprezentanty dalších koaličních stran o pozici ve vládě, byl to střet s levicí o charakter této země. Letošní listopad je zase plný politických vyjednávání, aktéři totožní. Prezident Václav H avel v listu New York Times 4. listopadu vyjádřil lítost nad tím, že zůstal příliš dlouho nadstranický a nezapojil se více do politického života. Jeho bývalý poradce Jiří Pehe dodává, že prezident také lituje, jaké prominentní postavení dovolil získat bývalému premiéru Václavu Klausovi, který vedl privatizační program, jenž je nyní považován za silně poskvrněný strýčkováním a korupcí. ODS nabízí ostatním demokratickým stranám supervelkou koalici. Čtyřkoalice ODS vytvoření vlády pravého st ředu. Opoziční smlouva, kterou po předčasných volbách uzavřely ČSSD a ODS, koncem druhého týdne v měsíci trvá.
