Tržnice se dřevem

Obě podnikatelská sdružení se obávají státního monopolu

Stát jako dominantní vlastník lesních porostů bude muset brzy řešit velký problém – po sérii krizí v lesním hospodaření přichází generální zlom v koncepci. Až dosud platilo, že hospodářem ve státních lesích (až na výjimky národních parků a Vojenských lesů a statků) je státní podnik Lesy České republiky, který ovšem na základě smluv svěřuje lesní práce i podnikání s vytěženým dřevem soukromým lesnickým společnostem. Přestože v průběhu let stále narůstaly snahy státního podniku po vlastním podnikání, a navzdory tomu, že v minulosti uzavírané neprůhledné smlouvy vyvolaly spousty rozepří, přetrval tento systém do dnešních dnů. Od příštího smluvního období by se však měl radikálně změnit, neboť státní podnik chce všechno prodávat sám.

Koncepce „patnáctiletého fořta“.

Beranidlem pro prosazení tohoto postoje se stal ambiciózní mladý lesník Roman Šindler. V rozhodujícím údobí opanoval obě klíčové pozice – náměstka ministra pro lesní hospodářství i předsedy dozorčí rady Lesů ČR. Proces nastartoval a záhy z ministerských zákoutí zmizel. Údajně proto, že vystupoval jako inženýr, byť ještě nestačil dostudovat. Mouřenín však splnil, co se od něj čekalo. Například velice rychle vystrnadil z pozice generálního ředitele Lesů ČR schopného manažera-nelesníka Františka Koníčka. To ostatně nebylo nic těžkého, Koníček se na rozdíl od svých dvou předchůdců neopíral o žádnou lesnickou lobby. Navíc vyhlásil první transparentní výběrové řízení v historii Lesů ČR, které mu udělalo nepřátele úplně všude. Nejvíc se nelíbilo držitelům takzvaných Blahutových smluv z let 2004 a 2005, k jejichž ukončení měl jako jediný odvahu, přestože jejich platnost zpochybnila Evropská komise. Nikomu se nelíbila krátkodobost kontraktů, navíc vyhlášených na poslední chvíli, takže se muselo řešit přechodové období mezi smlouvami. Neúspěšné žadatele nakonec vyděsil výsledek výběrového řízení, v němž na většině smluvních území vyhrály nejlepší nabídky firem Jana Mičánka. Korunu všemu nasadil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který svým předběžným opatřením zabránil okamžitému podepsání smluv.
Bez podpory zakladatele v této tíživé situaci nezbylo Koníčkovi nic než čestný ústup. Záhy odešli další klíčoví manažeři. Nová koncepce mohla nastartovat s novými lidmi.

Jmenování z čistého nebe.

V minulém týdnu byl generálním ředitelem Lesů ČR definitivně jmenován Jiří Holický. Z pověření ministra Petra Gandaloviče už tuto funkci vykonával několik týdnů, takže náhlé jmenování bylo pro všechny překvapením. Proč ministr nevyhlásil výběrové řízení, které několikrát sliboval? Proč jmenování nemohlo počkat, až Holický, v úřadě již zaběhaný, ve výběrovém řízení případně zvítězí? „Musel jsem stabilizovat vedení Lesů ČR, protože na něj vzrůstají tlaky ze všech stran. Generální ředitel je statutárním zástupcem a jeho odpovědnost musí být jednoznačná. Stejně jako ta moje. Nechci se proto schovávat za rozhodnutí výběrové komise. Já jsem sem pana Holického přivedl a nesu plnou zodpovědnost za jeho jmenování,“ vysvětluje Gandalovič.
Holický se bude muset vyrovnat s požadavky Evropské komise na odstranění důsledků neregulérních Blahutových smluv a na nedořešené postoje antimonopolního úřadu k výběrovým řízením. Ve vzduchu však už visí další žaloby, jimiž podnikatelé hrozí v souvislostí se zrušením posledního výběrového řízení. Nejvíc problémů však nepochybně přinese změna obchodní politiky.

Obchod vzhůru nohama.

Kolem připravované koncepční změny už panuje značné napětí. Obě lesnická podnikatelská sdružení, která kvůli Blahutovým smlouvám donedávna stála ostře proti sobě, se na ministra obrátila společným dopisem. Obávají se v něm změny obchodní politiky Lesů ČR na úkor soukromých lesnických firem, které se za uplynulých patnáct let na lesnickém trhu etablovaly. „Toto protitržní zasahování do privátního sektoru nese všechny prvky centralizace trhu se dřívím s popřením tržních principů zneužitím dominantního postavení státního podniku Lesy České republiky,“ píše v dopise. Nejvíc se lesní podnikatelé obávají toho, že lesnická zakázka vypustí systémové řešení otázky prodeje dříví na trh a výběr obchodního partnera a určení ceny dříví se stanou subjektivním „osvíceným“ rozhodnutím zaměstnance státního podniku. „Státní monopolizace obchodu s dřívím však objektivně není a nemůže být cestou ke zvýšení efektivnosti využití lesů jako významného majetku,“ zdůrazňují podnikatelé.
Ministra Gandaloviče ovšem dopis nevyvedl z míry. „Jsou dvě rozdílné koncepce prodeje dřeva – takzvaný prodej na pni, pro nějž se rozhodl první ředitel Lesů ČR Jiří Oliva, a prodej na odvozním místě. Olivův systém 'kdo dá nejvíc', tedy dražba dřeva nastojato, by mohl fungovat, ovšem já jsem se podle rakouského a bavorského vzoru rozhodl pro prodej na odvozním místě. A pro nákup služeb od lesnických firem za dohodnutou cenu,“ stojí na svém Gandalovič.
Lesnické firmy, které by těžbu prováděly, by měly opci a od Lesů ČR by mohly na místě nakoupit padesát procent vytěženého dříví. Ovšem jen za tržní ceny, zdůraznil ministr.

Lesnická hvězdná pěchota.

„Čím to je, že my umíme stejné dříví prodat o 20 procent dráž než Lesy ČR? A proč musíme u sortimentu, který na základě smluv dodáváme Lesům ČR, čekat, než si zdlouhavě zabezpečí odbyt? Chybí jim dostatečný objem kontraktů a nemají to zvládnuto logisticky. My vyrábíme dřevo podle harmonogramu, ale oni si dávají na čas. Není z toho úniku. Dokud si to Lesy ČR nenakoupí, je to naše a my musíme financovat zásoby,“ tak vidí na praktických příkladech rozdíly v hospodaření mezi státním podnikem a soukromou společností podnikatel Jan Mičánek, šéf firmy Less and Forest. Praktičtí lesníci státního podniku se snaží, aby kalamitní dříví bylo kvůli kůrovci z lesa co nejdřív pryč, ale obchodníci Lesů ČR to zdržují.
Mičánek ovšem tvrdí, že ten rozdílný přístup není jen v Česku. V Rakousku viděl, jak jeden z lesních šéfů posílal do celulózky cennou kulatinu. „Podivil jsem se, proč to, vždyť na metru krychlovém ztratí našich tisíc korun. A on mi odpověděl: 'Neplníme!' Je mu je to jedno. On nemá podíl na zisku, ale musí splnit úkol,“ popisuje Mičánek.
„To, co visí nyní na internetu, není vyhlášené výběrové řízení, ale jakési předběžné informace. Nevěřím, že do konce května dokáže lesnická hvězdná pěchota v Hradci Králové dát dohromady návrh kontraktu na pět let,“ pochybuje Mičánek.

Komunikace uvázla.

Šéf firmy CE WOOD Ivan Doubrava je velmi nespokojen, že společnosti, které dřevo dokážou těžit i s ním obchodovat a po celé Evropě zvládat lesní kalamity, by měly v českých státních lesích plnit úlohu živnostníků, najímaných jen na konkrétní služby. Vadí mu, že podnikatelé nikomu nestáli za to, aby před chystanou vážnou změnou vyslechl jejich názor. Je nespokojen, že v oboru stále nevládne zákon a výsledky jediné průhledné soutěže byly zrušeny. „Kdo vyhrál soutěž, má dostat zakázku,“ je přesvědčen Doubrava, přestože to měl být zejména jeho rival Mičánek. A dodává: „Neustálá improvizace ničí perspektivu celého oboru.“
Obě lesnické podnikatelské asociace se shodují, že změnou způsobu hospodaření by lesnickým společnostem vznikly velké škody na technologickém vybavení, určeném k třídění a úpravě dřeva, které by naopak chybělo Lesům ČR. A ačkoli Lesy ČR dále ujišťují, že se vydělané prostředky vracejí zpět do porostů, zejména k posílení ekologické a rekreační funkci lesa, musely by investovat do různých zařízení. Proslýchá se, že pracovníci Lesů ČR už projevili zájem i o nákup lesních kombajnů - harvestorů.
Při vzniku akciových lesnických společností měli staří lesníci obavy, aby prostřednictvím soukromých subjektů neunikaly peníze mimo obor a les nezůstal zkrátka. Teď mohou být obavy obrácené. Státní podnik bude v pokušení víc a víc investovat a vrhat se obchodování, přestože to zatím neumí. Kdyby býval nezrušil výběrové řízení, vydělal by na zalesňovacích a jiných službách o miliardu víc. Doubrava se obává, že je to cesta od liberalizovaného trhu se dřívím k tržnici s nezajímavými cenami.