Přes 900 let trvající manželství Německa s uhlím končí. Rozvod bude dramatický, drahý a zdaleka neovlivní jen Německo.
Tento pátek může pro evropskou energetiku znamenat podobný zlom, jakým byl 6. červen 2011. Tehdy kabinet kancléřky Angely Merkelové definitivě opustil svou projadernou politiku a schválil postupné vypnutí všech německých reaktorů. Proces se završí na Silvestra 2022, kdy se odpojí od sítě poslední tři německé elektrárny.
Zítřek může být podobně významný. Jen tentokrát nepůjde o jádro, nýbrž o uhlí. Po mnoha měsících má takzvaná uhelná komise schválit plán postupného odstavování uhelných bloků, které stále zajišťují necelých 40 procent německé elektřiny (o něco málo méně než obnovitelné zdroje).
„Kohleausstieg“ podobně jako dřívější „Atomausstieg“ dalece přesáhne hranice největší evropské ekonomiky. Ať už v cenách elektřiny, která s výpadkem levného uhlí poroste, nebo plynu, který rovněž zdraží, protože se po něm zvýší poptávka. Rozhodnutí bezesporu ovlivní třeba i podnikání EPH Daniela Křetínského a do značné míry ukáže, nakolik byla investice do německých hnědouhelných elektráren a dolů dobrým nápadem.
V tuto chvíli neznáme odpověď na tu nejdůležitější otázku, a sice kdy. Podle zpráv, které unikly do médií, zůstává políčko v závěrečném návrhu volné a je otázkou, zda se ho členové komise odváží vyplnit. Ekologové prosazují rok 2030, proti se nestaví politici, a dokonce ani některé energetické firmy.
Absurdistán Německo: dvě plynové elektrárny uzavřít, jednu postavit
Přesto bude překvapivé, pokud se toto datum v dokumentu opravdu objeví. Co totiž komise na rozdíl od termínu vypracovala do posledních detailů, jsou návrhy nejrůznější kompenzací pro všechny, kteří odklonem od uhlí utrpí. To znamená vlastníky elektráren, průmysl i drobné spotřebitele. Rozhodně nepůjde o malé částky a čím dřívější datum bude, tím budou náklady vyšší.
Některá opatření jsou přitom v přímém rozporu s ideou nízkoemisní budoucnosti. Třeba domácnostem má ulevit od vysokých cen elektřiny snížení příspěvku na sítě. Přitom právě investice do moderní energetické infrastruktury jsou základní podmínkou toho, aby obnovitelné zdroje bezuhelnou energetiku utáhly. Energeticky intenzivnímu průmyslu mají zase kompenzovat zvýšené náklady úlevy při nákupu emisních povolenek. Ty byly přitom zavedeny proto, aby nutily továrny k pořízení ekologičtějších technologií.
Tápání nad otázkou, jak z uhlí ven, nelze přitom zdaleka označit za výsledek šílené německé energetické politiky, jak občas zaznívá v Česku. I když si Němci vše trochu zkomplikovali současným ústupem od jádra, spalování špinavé suroviny je bez dlouhodobé perspektivy.
Podobné problémy musí řešit všechny země disponující uhelnou energetikou. Pro většinu z nich jde přitom o podobně neřešitelný hlavolam jako pro Němce. Rozporuplný návrh českého Národního klimaticko-energetického plánu z konce roku to jen potvrzuje.
Čtěte další komentáře autora:
