Bankám se zpřísnění pravidel pro podnikové spořitelny vyplatilo, získaly tisíce klientů a přístup ke stovkám milionů korun
Snaha ministerstva financí o přísnější pravidla pro podnikové spořitelny přinesla tuzemským bankám tisíce klientů a dost možná i stovky milionů korun. Pokud totiž chce firma poskytovat coby zaměstnanecký benefit podnikové spoření, musí mít od letošního května licenci od České národní banky. Jenže mnoha společnostem se žádost o povolení ČNB nevyplatilo a takzvanou vnitrobanku se rozhodly zrušit. Finanční domy nyní potvrzují, že změna jim vylepšila klientskou základnu.
Malá reklamní kampaň
„Banky byly v tomto směru aktivní. Asi čtyři zde měly půjčenou kancelář, kde představily své nabídky a odpovídaly na dotazy zaměstnanců. V podstatě se dá říct, že tady probíhala taková malá reklamní kampaň,“ uvedla Helena Jahnová, finanční ředitelka Plzeňské teplárenské, která měla v podnikové spořitelně asi 170 klientů.
Zhruba tisícovka klientů skončila u bank také po bývalé podnikové spořitelně společnosti AŽD Praha. „O převzetí klientů byl zájem ze strany všech bank, se kterými jsme dosud spolupracovali. Vzhledem k tomu, že platební karty a hromadný účet obstarávala pro vnitropodnikové spořitelny ČSOB, tato banka rovněž nabídla pokračování platebních karet i převedení stávajících účtů za zvýhodněných podmínek. Nechali jsme ale volbu peněžního ústavu na jednotlivých zaměstnancích. Ti svěřili v průběhu činnosti vnitropodnikové spořitelně finanční objem zhruba sto milionů korun,“ upřesnil mluvčí AŽD Praha Jiří Dlabaja.
Další klienty získaly banky i po břeclavské společnosti Gumotex. Ta přitom nejprve o licenci požádala. Poté, co Česká národní banka povolení firmě ke konci loňského roku vydala, ovšem vedení společnosti couvlo. „Představenstvo společnosti nakonec v letošním roce rozhodlo o zrušení podnikové spořitelny, přestože jsme už loni získali licenci. Bylo to pro nás nezajímavé a administrativně velmi náročné,“ vysvětlila Ludmila Sýkorová, šéfka finančního odboru společnosti Gumotex, která má zhruba dvanáct set zaměstnanců a téměř všichni pracovníci využívali podnikové spoření. „Zákon je šitý spíše pro finanční instituce, jsou tam podmínky, které my coby výrobní podnik budeme plnit jen velmi těžko,“ poznamenala Sýkorová. Navíc i při splnění licence bude muset firma dodržovat oddělené účty, jinými slovy nebude moci s prostředky střadatelů nakládat a používat je například na provoz, jak to bylo možné v minulosti.
Bankovní lobby?
Novelu zákona o platebním styku, díky které musí mít podnikové spořitelny od letošního května licenci, prosadilo ministerstvo financí. Důvodem byl fakt, že vklady u vnitrobank nebyly pojištěné u Fondu pojištění vkladů, jak to zákon nařizuje u vkladů v běžných komerčních bankách či záložnách anebo stavebních spořitelnách. V případě krachu společnosti tudíž mohli střadatelé podnikové spořitelny o své peníze snadno přijít. Někteří kritici ovšem tvrdí, že šlo o prolobbovaný návrh bankovních domů, které přicházely kvůli spořitelnám o byznys. Rozhodně se totiž nejednalo o malou sumu. Jak už bylo uvedeno, u AŽD Praha si klienti uložili během existence spořitelny sto milionů korun. Zaměstnanci Lesů ČR, které ke konci dubna rovněž svou podnikovou spořitelnu zrušily, měli u vnitrobanky ke konci roku 2010 uloženo 136 milionů korun, jak uvedl mluvčí Lesů Zbyněk Boublík. Pokud by si například tisícovka zaměstnanců nechávala posílat na účet podnikové spořitelny každý měsíc patnáct tisíc korun, obrat by za jeden rok na tomto kontě činil slušných 180 milionů korun. V Česku šlo přitom o velmi oblíbený zaměstnanecký benefit. Pracovníci mnohdy posílali firmě celé své výplaty, získali výhodné úročení a někdy dosáhli i na lépe úročenou půjčku. Naproti tomu mohl zaměstnavatel peníze střadatelů využívat na provoz. Právě to už nebude možné. V opačném případě hrozí od České národní banky tučné sankce.
Obchodní důvody
Banky nechtějí uvádět přesný počet klientů, které díky zrušení podnikových spořitelen získaly, ovšem změnu zákona si nemohou vynachválit. „Pro zaměstnance firem, kteří dříve využívali služeb vnitropodnikových spořitelen, připravila Komerční banka zvýhodněnou nabídku, kterou považujeme za úspěšnou. Konkrétní počty těchto nových klientů však z obchodních důvodů nezveřejňujeme,” sdělila Monika Klucová, mluvčí Komerční banky. Podobně je na tom i konkurenční ČSOB. „ČSOB využila možnosti oslovit klienty rušených podnikových spořitelen. V jednotlivých regionech a na jednotlivých pobočkách k tomu přistoupili různě,“ řekla mluvčí ČSOB Pavla Hávová. Právě ČSOB a Komerční banka přitom byly dle oslovených firem v akvizici nových klientů nejaktivnější a také nejúspěšnější. Možný nárůst klientů v souvislosti s koncem podnikových spořitelen prý ale pocítily i banky, které se žádnou speciální nabídkou neprezentovaly. „Speciální kampaň nebo nabídku pro tyto klienty jsme neměli. V průběhu jara jsme ale zaznamenali velký nárůst především na spořicím účtu, kde roste objem vkladů o několik miliard měsíčně, je tedy možné, že část z těchto peněz přicházela právě od klientů z bývalých podnikových spořitelen,“ uvedl mluvčí Raiffeisenbank Tomáš Kofroň.
Hladký přechod? Ne vždy
V případě zrušení spořitelny musela firma vklady vypořádat, a tudíž sehnat prostředky na toto vyplacení. „Šlo o větší množství prostředků, které jsme museli nahradit, protože jsme s touto rezervou počítali,“ vysvětluje Ivana Chytilová, ekonomická ředitelka Hanácké kyselky. Také tato firma se rozhodla svou vnitrobanku zrušit. Chytilová rovněž potvrzuje snahu bank nalákat nové klienty. „Oslovily nás zejména banky, se kterými spolupracujeme a mají zde své zástupce, kteří nás pravidelně navštěvují. Zájem projevily ale i ty, s nimiž jsme dosud nespolupracovali,“ popisuje zkušenost Chytilová.
Mnohem větší komplikace než vypořádání a převod vkladů ovšem byly spojené s vypořádáním úvěrů. U některých klientů totiž odmítly banky převzít úvěry, neboť tito lidé nesplnili požadavky bank na bonitu mnohdy přísnější, než měla na své zaměstnance podniková spořitelna. Finanční domy ovšem říkají, že převod klientů byl bez problémů. Firmy ale neoficiálně potvrzují, že mnohdy se tyto komplikace opravdu vyskytly a klienti byli nuceni nabídnout za převzetí půjčky například zástavu či dodat ručitele.
Ne pro všechny se ale stala podniková spořitelna přítěží. Například společnost Sokolovská uhelná o licenci požádala a nyní provozuje spořitelnu dál. „Byl to velmi náročný proces, který včetně přípravy trval rok a půl, a znamenal aplikaci změn ve vnitřních organizačních vazbách a kontrolních systémech v souladu s požadavky ČNB,“ potvrzuje Jiří Pušman, vedoucí sekce finance Sokolovské uhelné. „Klienti mohou využívat běžnou vkladní knížku, termínované vkladní knížky s výpovědní lhůtou i zajištění platební karty pro hotovostní i bezhotovostní finanční operace. Služby spojené s vedením vkladních knížek jsou poskytovány zdarma,“ dodal.
Přenechali jsme bankám
(Příklady firem, které se rozhodly podnikovou spořitelnu zrušit, a přibližný počet účtů, jež spravovaly)
ČZ*1400
Gumotex*1200
AŽD Praha*1000
Lesy ČR*767
Plzeňská teplárenská*170
ČSAD Jihotrans*200
Hanácká kyselka*70
pramen: Firmy
