Tři rozpory volebního zákona
Prezident i parlamentní politické strany s výjimkou ODS a ČSSD soudí, že přibývá zákonů, které odporují normě nejvyšší, tedy Ústavě České republiky. A tak si stěžují. Ústavní soud bude mít na podzim co dělat. Jisté je, že se bude muset zabývat stížnostmi na volební zákon, vysoce pravděpodobné je, že ho nemine ani zkoumání zákona o centrální bance. Do Brna zatím fyzicky dorazila stížnost jediná: prezident Václav Havel předal prostřednictvím svého úřadu návrh na zrušení některých ustanovení volebního zákona, který Poslanecká sněmovna, po vetu hlavy státu, znovu přijala letos 10. července. Ústavní soud návrhy podané Parlamentem, vládou nebo prezidentem předřazuje před běžnou agendu. Soudce zpravodaj, kterému bude Havlova stížnost přidělena, však bude muset o vyjádření požádat obě parlamentní komory. A například Poslanecká sněmovna má prázdniny až do 14. září. Paragraf 27, rozpor poprvé. Ústava říká, že se volby do Poslanecké sněmovny konají podle zásad poměrného zastoupení, jehož smyslem je zobrazit co nejvěrněji voličské sympatie. Platí přitom, že čím více mandátů se v daném obvodě rozděluje, tím je daný systém „poměrnější . Tudíž vytvoření pětatřiceti volebních krajů místo dosavadních osmi znamená značné vychýlení volebního systému k většinovému. Aby kandidující subjekt uspěl, bude muset získat přes deset procent platných hlasů. „Zkreslení proporcionality, k němuž tímto způsobem dochází, není přiměřené a odůvodněné ve vztahu ke stanovenému cíli, to je vytvoření stabilní vlády. Soudí prezident. Paragraf 50, rozpor podruhé. Zvolená metoda přepočtu získaných hlasů na mandáty (modifikace D Hondtova volebního dělitele) dále deformuje volební systém ve prospěch silnějších politických stran. „Pochybuji, že bez jakýchkoliv zdůvodnění zavedený dělitel 1,42 je ještě přiměřeným zásahem do proporcionality volebního systému. Soudí prezident. Paragraf 49, rozpor potřetí. Na základě ustanovení nového volebního zákona dochází ke značnému zvýšení uzavírací klauzule zavedením jejího sčítacího modelu podle počtu členů koalice. Tímto opatřením se především odrazují silnější politické strany od sdružování se slabšími koaličními partnery v obavě, že takto zvýšenou hranici pro vstup do Parlamentu společně nepřekročí. „Uvedeným zásahem je tak, podle mého názoru, omezována ústavně nepřípustným způsobem volná soutěž politických stran. Soudí prezident. Představitelé ODS zpochybnili nestrannost prezidenta Havla stran volebního zákona, jeho právo žádat Ústavní soud o přezkoumání normy však respektují. Jsou ale přesvědčeni, stejně jako valná většina zástupců ČSSD, že nový zákon rozhodně není v rozporu s ústavou. Náhled prezidenta naopak sdílejí představitelé KDU–ČSL, Unie svobody a KSČM. Lidovečtí senátoři zvažují možnost, že by případně podali ústavnímu soudu i vlastní stížnost. Svou stížnost mají téměř připravenou také komunisté. Stížnost na novelu volebního zákona, s níž se na soud obrátila hlava státu, nemá odkladný účinek, a novela tedy platí. Pokud ústavní soud novelu či některé její části zruší, zároveň také rozhodne, odkdy jeho stanovisko nabývá platnosti.
