Co bude s toxickými aktivy? O tom světoví lídři nerozhodli
Vypadalo to na poklidnou selanku konající se na jedné z lukrativních londýnských adres, v Docklands. Po jejím skončení odcházeli všichni spokojeni. Nesourodá skupina nejvlivnějších státníků světa se shodla, že globální ekonomiku podpoří rekordní částkou ve výši přesahující bilion dolarů. Skoro polovina této sumy je určena pro Mezinárodní měnový fond (MMF). „Je to historická událost měnící světový řád,“ pochvalovali si usměvaví politici závěr zasedání.
Bez jasných pravidel, jak se budou finance rozdělovat, kdo je dostane, na co konkrétně mají jít a jaký efekt lze od jejich využití očekávat, vypadají přísliby peněz spíše jako furiantské gesto. Ostatně to, že jde jen o rámcový nástin pomoci, nezpochybňují ani sami účastníci summitu. A tak je zřejmé, že zasedat se bude znovu. Důraz na ohromující částky spíše než na jasná opatření lze usuzovat i z toho, že to nejpodstatnější ve společném prohlášení hlav států chybí. Tedy to, jak se bude nakládat s toxickými aktivy, která jsou v portfoliích bank. Jediné, na čem se byli politici s to shodnout, je neurčité konstatování, že státy mají v tomto ohledu konat správné kroky.
S politiky lze však stoprocentně souhlasit v tom, že Londýn v mnoha ohledech znamená dělící čáru. Nikoliv ale kvůli slibovanému balíku peněz. Summit je začátkem nového rozdělení sil ve světě. Posun symbolicky naznačila již tisková konference, na které po skončení schůzky vystoupil americký prezident Barack Obama. Vedle amerických novinářů mu položil otázku také zástupce čínské televize a indická reportérka. Ekonomové se shodují na tom, že do budoucna role Spojených států klesne ve prospěch mezinárodních institucí a také rozvíjejících se států. Zvláště pak Číny.
Ještě před odletem do Londýna čínský prezident Chu Ťin-tchao prohlásil, že nejlidnatější země světa je připravena podpořit Mezinárodní měnový fond částkou dosahující 100 miliard dolarů. Velkorysé gesto ale nebude zadarmo. Chceme být více slyšet a více se podílet na rozhodování, požadují Číňané. Rozvíjející se země v čele s Čínou poukazují na to, že Mezinárodní měnový fond nereflektuje realitu 21. století a neodráží rostoucí význam rozvíjejících se trhů. Členské státy Evropské unie disponují 32 procenty hlasovacích práv v MMF, Spojené státy 17 procenty. Naproti tomu Čína ovlivňuje rozhodování s 3,7 procenta hlasů a Indie s 1,9 procenta hlasů. Přitom Čína již před dvěma lety předehnala Německo a stala se třetí největší ekonomikou světa.
Londýnský summit potěšil zcela jistě francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ten ještě před zasedáním vyhrožoval, že pokud se mu nepodaří prosadit větší regulaci finančních trhů a hedgeových fondů, jednací místnost opustí. Ostatně nebyl by prvním státníkem, jehož židle zůstala na tak důležitém rokování prázdná. Americký prezident Franklin Delano Roosevelt bojkotoval v roce 1933 podobné zasedání, protože byl odmítnut jeho plán na stabilizaci peněžních kurzů. Opakování historie zabránil smířlivým přístupem k regulaci Barack Obama. „Ve světě, který je tak komplexní jako ten současný, je pro nás důležitější navazovat partnerství než pouze diktovat řešení,“ konstatoval americký prezident.
A nebyl to jediný Obamův ústupek. Zapomenout musel také na dohodu lídrů o dalších přímých fiskálních stimulech ekonomik. Americký prezident připustil, že Spojené státy nedosáhly v Londýně všeho, čeho chtěly. Bylo prý ale potřeba, aby se sladily zájmy jednotlivých zemí. „Jsem spokojen s konečným výrobkem,“ dodal s úsměvem. I přes kompromisy neopouštěl Obama Londýn jako ten, kdo ztratil politické body. Financial Times poznamenávají, že závěrečné komuniké neobsahuje nic, co si hlava USA striktně nepřála, a jen málo toho, co nepožadovala.
