Proč se ekonomové nemohou rozhodnout, ...
Celý podtitul: Proč se ekonomové nemohou rozhodnout, zda masivní stimul pomůže – nebo stáhne Ameriku ještě níž
Je ekonomika v nebezpečné sestupné spirále, nebo jde o bolestivé, ale v podstatě zdravé narovnání, jež vede na cestu udržitelného růstu?
Chybná diagnóza této recese by mohla vést ke špatné ekonomické politice s ničivými následky. Budeme-li ve spirále, která se sama obnovuje, ale nebudeme-li reagovat masivními stimulačními výdaji, ekonomika by mohla spadnout do takové hloubky, která by se mohla rovnat Velké hospodářské krizi. Na druhé straně, narazí-li ekonomika sama od sebe na dno, vysoké výdaje by mohly nebezpečně zvýšit inflaci a zatížit budoucí generace obrovským břemenem dluhu.
Při míře nezaměstnanosti dosahující šestadvacetiletého maxima 8,1 procenta a při ochabujících nadějích na to, že ve druhém pololetí nastane oživení, je Kongres hluboce rozštěpen, pokud jde o způsob výkladu a zvládání krize. Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová (demokratická poslankyně za Kalifornii) 10. března uvedla, že „musíme nechat dveře otevřené“ ještě větším výdajům, než jsou ty obsažené v nově schváleném stimulačním plánu Obamovy administrativy ve výši 787 miliard dolarů. Zástupce lídra republikánské menšiny v Senátu Jon Kyl (Arizona) však téhož dne varoval před nehospodárnými vládními výdaji. Kyl už dříve obvinil Baracka Obamu z toho, že „poměrně bezstarostně používá některé lehkovážné výrazy“. Reagoval tím na prezidentovo varování Kongresu, že neschválení původního návrhu stimulačního zákona by ohrozilo ekonomiku země.
Ekonomové bohužel nejsou v této debatě moc užiteční. Hádají se o stimul, jako když soupeřící chirurgové bojují o skalpel na operačním sále. Laureáti Nobelovy ceny zaujali v rozhovorech pro BusinessWeek protichůdná stanoviska. Robert Solow z Massachusettského technologického institutu (Nobelova cena za rok 1987) tvrdí, že jedinou vadou fiskálního stimulu administrativy je to, že je příliš malý. Edward Prescott z Arizonské státní univerzity (Nobelova cena za rok 2004) naopak prohlásil, že Obamova stimulační opatření „tlumí ekonomiku“.
Zdá se, že ekonomičtí prognostici, kteří jsou posuzováni spíše podle přesnosti než podle akademické důkladnosti, se většinou domnívají, že stimul je nutný. (Jistě, dříve se mýlili.)
Střední odhad širokého spektra ekonomů z Wall Streetu při únorovém průzkumu listu Wall Street Journal byl ten, že Obamův stimulační plán zachrání v příštím roce asi milion pracovních míst.
To dráždí odborníky, kteří jsou ke stimulaci skeptičtí a pochybují o moudrosti příliš silné vládní intervence. Asi 250 ekonomů, mezi nimi Prescott a dva další nositelé Nobelovy ceny, podepsalo otevřený dopis Obamovi zaštítěný liberálním Catovým institutem. Psalo se v něm, že „je vítězstvím naděje nad zkušeností domnívat se, že Spojeným státům dnes pomohou větší vládní výdaje“. Na podporu dlouhodobého růstu dávají přednost nižším daňovým sazbám a menší regulaci.
Spor spirála versus stabilita sahá 75 let do minulosti, do doby Velké hospodářské krize a k britskému ekonomovi Johnu Maynardu Keynesovi. Většina ekonomů před Keynesem se domnívala, že ekonomiky přirozeně směřují k plné zaměstnanosti. Avšak Keynes tvrdil, že industrializovaná ekonomika může spirálovitě klesat, pokud snižování počtu pracovních míst tlačí dolů spotřebitelské výdaje, což způsobuje, že podniky ruší další pracovní místa a snižují investice a tak dále. Trval na tom, že tuto spirálu mohou prolomit jen vládní výdaje, aby se zvýšila poptávka.
Keynesiánské názory převládaly ještě hluboko v 60. letech 20. století. Avšak v 70. letech začal strach akademické obce z ekonomické nestability opadat. Nová vlna ekonomů argumentovala, že podniky i spotřebitelé jsou racionální a prozíraví a že není pravděpodobné, že by se nechali vtáhnout do recese. Navíc, tvrdili, vláda nemůže překonat recesi cestou výdajů, protože spotřebitelé si uvědomují, že nynější mimořádné vládní výdaje si vynutí vyšší daně v budoucnosti. Budou více šetřit, aby se na tuto dobu připravili, čímž stimul vykompenzují.
ZVLÁDÁNÍ ŽIVOČIŠNÝCH PUDŮ
Současná krize tuto debatu obnovila v intenzivní podobě. Ekonomové, kteří obhajují aktivní vládní intervenci na prolomení sestupné spirály, jsou teď mnohem hlasitější. George Akerlof z Kalifornské univerzity v Berkeley (Nobelova cena za rok 2001) a Robert Shiller z Yaleovy univerzity, autor knihy Irrational Exuberance (Iracionální rozjařenost), volají po „skutečně agresivních opatřeních“ na řešení současné krize ve své nové knize Animal Spirits (Živočišné pudy), recenzované v tomto vydání (viz s. 78).
Naproti tomu ti nejradikálnější akademičtí odpůrci stimulu tvrdí, že nezaměstnanost se týká převážně pracovníků, kteří žádají příliš mnoho peněz – a vyřeší se, když se mzdy nechají klesat. Prescott z Arizonské státní univerzity, který je pověstný svou přímočarostí, patří přinejmenším částečně do tohoto tábora. „Lidé dostávají trochu větší hlad po práci,“ říká. „Je skvělé, že mohu něco dělat … na svém domě.“ John Cochrane z Boothovy fakulty obchodu Chicagské univerzity souhlasí, že „když se v minulosti nechaly takovéto úvěrové krize být, vedlo to k prudkému poklesu produkce, který se dosti rychle obrátil“. Cochrane je proti Obamově stimulu, ale podporuje opatrné intervence, aby se znovu rozběhly sekuritizované úvěry.
Země nemůže čekat, až se ekonomové dohodnou. Riziko, že se toho udělá příliš málo, aby se zastavil pokles, právě teď patrně převažuje nad rizikem, že se toho udělá příliš mnoho, protože propadne-li se ekonomika do jámy moc hluboko, bude těžké z ní vybřednout. Na boje o teorii bude čas, až krize skončí.
BOX
TEORIE HOSPODÁŘSKÉ KRIZE: EXTRÉMY
TEORIE SESTUPNÉ SPIRÁLY
PROBLÉM: Snižování počtu pracovních míst vede k omezování spotřebitelských výdajů a podnikatelských investic, jakož i k většímu zabavování majetku a hlubším ztrátám v bankách. To zase vede k dalšímu snižování stavu zaměstnanců.
ŘEŠENÍ: Federální vláda musí ekonomiku zachránit podporou výdajů na tvorbu pracovních míst a kompenzovat pokles soukromé spotřeby, investic a úvěrování.
TEORIE PŘIROZENÉ ROVNOVÁHY
PROBLÉM: Špatná vládní politika včetně příliš nízkých úrokových sazeb vedla k nadměrné výstavbě domů a bytů a k příliš velkému dluhu. Dnes je ekonomika ve stavu složitého a bolestivého přechodu zpět na cestu udržitelného růstu.
ŘEŠENÍ: Ekonomika narazí na dno jen tehdy, až klesající ceny a mzdy učiní spotřební zboží, investice a práci finančně dosažitelnějšími. Pro dlouhodobý růst by vláda měla snížit daně a omezit předpisy.
Pramen: BW
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
PŘEKLAD: Jiří Kasl
