ČNB se obává silného zpomalování ekonomiky
Česká národní banka (ČNB) se smířila se skutečností, že kurs koruny vůči euru zůstane na úrovni kolem třiceti korun, možná i níže. To lze odvodit z rozhodnutí snížit základní úrokové sazby o neobvyklých 75 základních bodů. Viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer připouští, že pokud by bankovní rada počítala s výrazně slabší korunou, vypadaly by prognózy vývoje zcela jinak.
Poprvé v historii České republiky se tak úroková hladina zabydlí zřetelně pod sazbami na společnou evropskou měnu. Repo sazba centrální banky je navíc zřejmě v Česku hned po Švýcarsku momentálně nejnižší v Evropě.
Místo tygra lenochod.
Má to být zřetelná reakce na vývoj ekonomiky. Silný kurs a stále neviditelné oživování v Evropské unii způsobují, že se zvětšuje mezera mezi skutečným růstem a jeho potenciálními možnostmi. Přitom zřetelně klesá inflace. Prognóza růstu pro letošní rok klesla na dvě až 2,7 procenta z předchozího rozpětí 2,1 až 3,1. Centrální banka je tak zřetelně pesimističtější než ministerstvo financí, které rovněž minulý týden aktualizovalo svůj odhad růstu HDP na letošní rok na tři procenta. Snížení sazeb však ovlivní situaci až ve druhé polovině příštího roku a zde je nejistot mnohem více. Zatímco ministerstvo počítá s 3,6 procenta, centrální banka otevřela velmi široký koridor od 2,1 do 3,8 procenta. Odhady ČNB přitom uvádějí, že růstový potenciál České republiky je dnes nad čtyřmi procenty.
Značná nejistota panuje v případě vývoje zahraniční poptávky. Předpovědi pro klíčového obchodního partnera Německo jsou stále poměrně pochmurné. Nejistota na světových finančních trzích navíc ohrožuje růst americké ekonomiky, na níž je závislá většina zbytku světa.
Krotké ceny.
V tomto prostředí těžko hledat inflační impulsy, a tak analytik Volksbank Vladimír Pikora se patrně mýlí, když v médiích tvrdí, že ČNB popustila uzdu inflaci a příští rok nás čeká prudký růst cen. Pokud se nic mimořádného nestane, tak není důvod nevěřit, že za rok bude inflace mezi 1,6 až třemi procenty, jak odhadují analytici centrální banky, a potom do konce roku jen mírně vzroste. Viceguvernér vidí i rizika dalšího snižování tempa růstu cenových indexů. Upozorňuje zejména na skutečnost, že dovozové ceny klesly o deset procent, což neodpovídá poklesu spotřebních cen dováženého zboží, které zlevnilo jen o dvě procenta. Je možné, že obchodníci využívají situaci nikoli k plošnému zlevňování, ale k různým prodejním akcím a zvýhodněním. Například automobilky nyní nabízejí auta i s mimořádnou výbavou či s poukázkami na benzin. Takový cenový vývoj patrně statistika nedokáže zachytit. Svou roli v budoucnu sehraje i to, že regulované ceny mohou růst pomaleji.
Stát inflaci nežene.
Zajímavější je skutečnost, že centrální banku momentálně příliš nevzrušuje deficit veřejných financí. Luděk Niedermayer považuje současné deficity za mimořádně závažné, nicméně připomíná, že měnová politika musí zvažovat především poptávkový impuls nového rozpočtu, tedy tempo zvyšování deficitu, a to momentálně není dramatické. Zdroje ministerstva financí odhadují, že schodek veřejných rozpočtů očištěný o příjmy z privatizace a krytí transformačních nákladů by měl být letos zhruba 5,1 procenta HDP. V příštím roce, pokud se vláda nepokusí uskutečnit některé své ambiciózní sociální programy, má poskočit jen na šest procent, což by nemělo mít zásadní vliv na inflaci.
Mlhavé nebezpečí.
Je zjevné, že centrální bance dnes rozhodně nelze vytknout, že by nepřihlížela k hospodářskému růstu a sobecky sledovala jen svůj inflační cíl. Svým razantním postupem v měnové politice přitom vědomě podstupuje nezanedbatelné riziko náhlé změny kursu. Posun někam k 33 či 34 korunám za euro by znamenal velmi rychlou změnu všech ekonomických parametrů. Přes neotřesitelný optimismus analytiků není takový vývoj zdaleka vyloučen. Letošní posilování kursu je totiž již převážně projevem kursových spekulací a již jen okrajově ho ovlivňuje příliv investic. Spekulanti počítají především s rychlým vstupem do Evropské unie a následnou integrací do Hospodářské a měnové unie. Tyto procesy však budou trvat ještě poměrně dlouho a je vážnou otázkou, zda současné přesvědčení spekulantům těch šest až osm let ještě vydrží. Pokud ne, čekají českou měnu ještě mnohé nepříjemné peripetie. Jejich pravděpodobnost poroste s množstvím špatných zpráv o zpomalování ekonomického růstu v České republice a o nekontrolovaném vývoji deficitů veřejných rozpočtů. Svůj pohled na Česku v důsledku tohoto vývoje mohou změnit i ratingové agentury. Kurs se může vydat na sestupnou dráhu velmi rychle a překvapivě. Nebylo by to ve finančním světě nic neobvyklého.
Pro ČNB je ale toto riziko zřejmě velmi mlhavé. Luděk Niedermayer soudí, že nelze přihlížet silnému stlačování inflace, zvětšování mezery mezi skutečným a potenciálním růstem a odvolávat se přitom na riziko prudkého oslabení měny, když není ani jasný mechanismus, jak by k němu mohlo dojít.
