Na ovládací smlouvě se dohodly Česká pojišťovna a PPF
Pod ještě těsnější řízení ze strany mateřské banky se mohou dostat například manažeři dceřiných firem České spořitelny(ČS). Umožnit by to mělo předpokládané uzavírání takzvaných ovládacích smluv. Jejich smyslem je mimo jiné řešení schizofrenie všech šéfů společností patřících do nějaké skupiny – rozpor mezi faktickou potřebou poslouchat vedení matky a zákonnou povinností jednat vždy ve prospěch dcery. „Současná praxe jednoznačně pociťuje absenci podobného smluvního institutu při řízení rozvoje finanční skupiny a odpovědnosti mateřské společnosti za výsledky a řízení rizik na konsolidované bázi, uvedla pro týdeník EURO tisková mluvčí ČS Klára Gajdůšková. Existenci ovládací smlouvy, zavazující jedno představenstvo k plnění příkazů druhého, zavedla k Novému roku 2001 novela Obchodního zákoníku. Spolu s některými dalšími ustanoveními tak přinesla do českého právního řádu nový soubor pravidel, kterému se v Evropě a především v Německu říká koncernové právo. Na rozdíl od starších nařízení chránících minoritní akcionáře se netýká jen veřejných akciovek, ale všech společností včetně komanditních, veřejných obchodních a s ručením omezeným. Fakticky i právně. „Právo podnikatelských seskupení není samostatným odvětvím, a nelze o něm dokonce hovořit ani jako o speciálním oboru, uvádí ve skriptech „Koncernové právo v Německu, Evropské unii a České republice Stanislava Černá z Univerzity Karlovy. Dodává, že jde o soubor norem, který má chránit subjekty ohrožené vytvářením specifických vazeb mezi právně samostatnými subjekty. Tomu odpovídá také vnější forma. Nejde o žádný zákon či jeho samostatný oddíl. Koncernové právo prochází napříč řadou právních norem, v zahraničí včetně zákonů akciových, o ochraně trhu či konkurence, ale také například daňových. Předmětem zájmu nejsou samotné firmy, ale vztahy mezi nimi. České právo tuto oblast doposud opomíjelo. Definice ovládané a ovládající osoby sice existovaly, ovšem jen pro určení skutečného podílu nějaké skupiny na hlasovacích právech kvůli povinnosti veřejného odkupu akcií. Řada firem vytvářela seskupení nazývající se v průmyslu většinou holding a v peněžnictví finanční skupina. Legislativa přitom jejich vzájemné vztahy nijak neupravovala a šéfové ovládaných firem se často ani netajili tím, že v rozporu se zákonem poslouchají své majitele – velice často stát. Obchodní zákoník nyní uznává dvě podoby koncernu. Právní nastává v případě uzavření výše zmíněné ovládací smlouvy. Faktický, jestliže jedna právnická osoba drží ve druhé čtyřicetiprocentní či větší podíl. Jde o takzvanou vyvratitelnou právní domněnku. To znamená, že majitel čtyřiceti procent (při jejich dosažení je povinen nabídnout veřejný odkup akcií) je považován za ovládající osobu, pokud neprokáže, že jí není. V zásadě se mu to podaří asi jen tehdy, existuje–li někdo s větším podílem. Taková situace je například u RadioMobilu. Konsorcium ovládané z 87 procent Deutsche Telekomem drží čtyřicet devět procent, ovšem jedenapadesát mají na účtu České radiokomunikace. Aby to bylo ještě složitější, během několika měsíců se po naplnění opčních smluv postavení akcionářů obrátí. Radio–Mobil se tak nakonec zprostředkovaně zřejmě stane součástí koncernu Deutsche Telekom. Povinnosti, zodpovědnost, náhrady. Příslušnost do faktického koncernu přináší mimo jiné povinnost sestavit do tří měsíců od skončení běžného účetního období speciální zprávu. Obsah spočívá v popisu vztahu s ovládající osobou, všech jejích majetkových vztahů a také vazeb uvnitř skupiny. Rovněž je třeba ve výroční zprávě zaznamenat všechny transakce provedené pod vlivem majitele, například z jeho rozhodnutí na valné hromadě. Všechny výroční zprávy se musí nově ukládat do sbírky listin u soudu. Za porušení této povinnosti může soud při omezení či ohrožení něčích práv a prokázaném úmyslu udělit odnětí svobody na šest měsíců až tři roky (může jít o podmíněný trest), zákaz činnosti nebo peněžitý trest. „V případě způsobení značné škody nebo jiného zvlášť závažného následku hrozí odnětí svobody na jeden rok až pět let, upozorňuje Dana Kořínková z advokátní kanceláře Altheimer & Gray. Podle jejího názoru přitom lze za transakci pokládat třeba i bezplatné školení manažerů, s nímž jsou spojeny často nemalé náklady. „U dceřiné společnosti může jít o výhodu i nevýhodu, záleží na tom, co jí výměna přinese. Diskutabilní budou případy, kdy se ovládající osoba zaváže nahradit újmu způsobenou ovládané firmě jinou obchodní transakcí, a to právě bezplatným poskytnutím školení. Říká se tomu placení materiální újmy poskytnutím imateriálního know–how, dodává. Vznik koncernového práva totiž přináší povinnost nahradit ovládané osobě škodu způsobenou z rozhodnutí dominantního majitele či držitele ovládací smlouvy. V druhém případě dokonce přichází povinnost uhradit jakoukoliv ztrátu ovládané firmy, pokud na to nestačí její rezervy či další zdroje. Náhrady lze samozřejmě vymáhat soudní cestou, pokud se řídící společnost k plnění sama nepřihlásí. Lze si tak například představit situaci, kdy konkrétní akcionář by musel nějaké firmě zalepit ztrátu z toho, že jí nařídil kupovat nevýhodně nějakou surovinu či zboží. Majoritáři budou opatrní. Právě povinnost úhrady ztrát asi způsobí, že se uzavírání ovládacích smluv omezí spíše na matky a stoprocentní dcery. V případě jiných účastí se s ní hned tak někdo nepohrne, přestože první případ spojení investora s veřejnou akciovkou už existuje. Představuje jej Česká pojišťovna (ČP) a její největší akcionář, skupina PPF. Ta do ČP před lety dosadila předsedu představenstva, řídí ji, nijak se tím netají a po plánovaném převzetí nizozemské skupiny CESPO se stane jejím majoritním akcionářem. V současné době má výkon akcionářských práv k rozhodujícímu balíku akcií, představujících jednapadesát procent základního jmění. Valná hromada pojišťovny také již vzala na vědomí uzavření ovládací smlouvy. Nedočkáme se zřejmě naopak u České spořitelny a jejího majoritáře Erste Bank der Oesterreichischen Sparkassen. Potvrdil to tiskový mluvčí rakouského ústavu Michael Mauritz s odkazem na tamní legislativu. V České republice musí dokument v případě akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným schválit valné hromady obou subjektů, a to nejméně třemi čtvrtinami přítomných hlasů. Stanovy mohou požadovat i více. Je–li účastníkem veřejná obchodní nebo komanditní společnost, vyžaduje se podepsání smlouvy všemi neomezeně ručícími společníky. Zákon nařizuje jen několik skutečností, které musí dohoda obsahovat. Jde o povinnost podrobit se jednotnému řízení, ale také závazek k úplatnému převodu akcií, zatímních listů či podílů od těch, kteří nejsou ovládající osobou. Tato povinnost musí trvat nejméně po tři měsíce od oznámení, že smlouva byla uložena do sbírky listin. V ní musí být uvedena cena, nebo způsob jejího určení. Nestane–li se tak, určí ji soud. „Ve smlouvě si lze také představit třeba způsob udělování pokynů ze strany řídící společnosti, pravidla pro odpovědnost za porušení povinností směrem dovnitř společnosti a mezi účastníky navzájem. Také může jít o způsob nahrazování újmy, která vznikne řízené společnosti plněním pokynů. Lze rovněž stanovit maximální hodnotu úkonů, ke kterým může být příkaz udělen. V úvahu připadá i ustanovení, že takové pokyny lze udělovat jen při určitém hospodářském stavu řízené firmy. Může být ale dohodnuta i příspěvková povinnost či povinnost poskytnutí půjček ze strany ovládající osoby. Také lze upravit důsledky změn společníků či právní struktury společností pro vztah mezi ovládající a ovládanou osobou, dodává Kořínková. Jde to i bez podílu. Rakouské právo umožňuje uzavřít ovládací smlouvu až při dosažení tříčtvrtinového majetkového podílu. V České republice se na tomto vztahu mohou dohodnout jakékoliv subjekty, byť spolu třeba nemají vůbec žádný vlastnický vztah. I potom se management řízené firmy částečně zbavuje odpovědnosti vůči akcionářům. Taková situace nastane, řídí–li se pokyny shora – což je bez smlouvy nezákonné. Musí si ovšem dát pozor na jednu věc: šéfové se zbavují jen odpovědnosti za škody způsobené pokyny, nikoliv za ty, které v rámci jejich realizace napáchají z vlastního rozhodnutí. Obecně se přitom odpovědnost statutárních orgánů zvyšuje. Povinnost jednat s náležitou péčí se zpřísňuje na péči řádného hospodáře, obsahující dle právníků částečně i závazek kvalifikovaného chování. Především se však důkazní břemeno v případném sporu přesouvá na stranu jednatele či statutárního orgánu, respektive jeho člena. Jde tedy o cosi jako presumpci viny. „Jedině osoba, která disponuje dokumenty se může hájit. Naopak člověk vně firmy nemá téměř šanci nic dokázat, ospravedlňuje změnu jeden ze spoluautorů novely, advokát a šéf katedry práva na Vysoké škole ekonomické v Praze Jan Dědič. „Dotyčný ale bude muset více méně dokázat, že řádný hospodář jednající s odbornou péčí by postupoval stejně nebo srovnatelně jako on. A to může být dosti obtížné, reaguje Kořínková. Nepříjemná je i skutečnost, že za splnění povinnosti nahradit škodu ovládané osobě ručí představenstvo jako celek. Legální odsátí zisku. Novela Obchodního zákoníku také umožňuje odsát ze společnosti prostředky jinak než výplatou dividend či nezákonnou cestou. Za stejných podmínek jako ovládací smlouvy (dvou–třetinovou většinou s povinností odkupu) lze totiž uzavírat smlouvy o převodu zisku. Ten musí doprovázet přiměřené vyrovnání s ostatními investory. Samozřejmě lze také převádět jen části zisku a tomu odpovídající nižší vyrovnání. Koncernové právo nařizuje různá odškodnění menšinových akcionářů. Hlavním cílem je však zprůhlednění vztahů mezi vzájemně provázanými subjekty. Proto například zasahuje i do oblasti obchodních názvů. Pokud firmy z jednoho koncernu, právního či faktického, používají v názvu výrazy napovídající podobnému předmětu podnikání, musí je doplnit o příslušnost ke koncernu.
