Asi 200 miliard korun odteče každoročně z Česka na dividendách. Není normální, aby si stát nechal odcházet takové peníze
Financování krajů se musí změnit, jinak je taky můžeme nechat vykrvácet a zrušit, říká hejtman Plzeňského kraje Milan Chovanec (ČSSD). Jeho strana zřejmě bude mít po příštích volbách, ať v řádném či mimořádném termínu, šanci mu jeho přání o změně toku peněz vyplnit. Ovšem to musí uspět i on sám jako místopředseda zodpovědný za organizování voleb. Pak by si mohl splnit svůj sen, že pošle víc peněz na údržbu krajských silnic. Měl by se totiž stát ministrem dopravy.
* Vláda premiéra Petra Nečase padla a mluví se i o předčasných volbách, po nichž volá mimo jiné ČSSD. Vy máte ve straně přípravu voleb na starost a zdá se, že budou pro sociální demokracii vítězné…
Nesmíme spoléhat na to, že určitě vyhrajeme, protože se to tak teď říká. Nesmíme ztratit pokoru a být nabubřelí. Když to uděláme, tak můžeme zopakovat Pyrrhovo vítězství 22, nebo třeba 25 procent. Musíme si volby odpracovat a lidé si musejí zvyknout na myšlenku, že může být líp, s námi. Jinak to nepůjde. Volby ale budou tentokrát jiné. Musíme lidem představit ucelenou vizi. Nepůjde je vyhrát nějakými jednoduchými, líbivými hesly jako „dáme vám třináctý důchod“ a k tomu oblbnout lidi párkem. Taky kampaň musí být více kontaktní, a ne tolik billboardová. To souvisí s těmi populistickými hesly. My musíme být vidět, ne slibovat heslovité nesmysly, které volič už nikdy naštěstí nezbaští.
* A kde na kampaň vezmete peníze?
To je starost kolegy Martina Starce, ale peníze by neměly být větší problém. Jednak kampaň nebude tak nákladná a jednak strana počítá s odpovídajícím rozpočtem na supervolební rok. Teď záleží také na tom, jak to bude či nebude s předčasnými volbami. Pokud se budou konat nakonec v řádném termínu, znamená to úsporu, protože se s celostátní kampaní fakticky svezou senátní i obecní volby.
* V kampani vaše politická konkurence jistě neopomene výrok vašeho kolegy ze stínové vlády Jana Mládka o živnostnících coby parazitech. Jak se díváte vy jako bývalý živnostník na podporu drobného podnikání?
Když mluvím s podnikateli, tak mi říkají, abychom jim už hlavně nepomáhali. Tak je totiž nejjistější, že jim neuškodíme. Základem pro to, aby živnostníci měli víc práce, je roztočit velkou ekonomiku. Když zaměstnáte stavaře, tak oni si ten rohlík k pekaři půjdou koupit. Prohlášení kolegy Mládka nebylo určitě šťastné, ale tím hlavním poselstvím bylo, že je třeba se podívat na výtěžnost daně. Nám nejde o živnostníka, co vstává v pět ráno a večer má ruce až u kolen. Je třeba se zaměřit na lidi, co zneužívají paušály. Nikoho neživí, nikoho nezaměstnávají, náklady mají veskrze nulové, ale paušálem se dostanou na nějakou absurdně nízkou či vůbec žádnou daň. Na druhou stranu bych řadě mých kolegů politiků se siláckými řečmi z vlastní zkušenosti přál jít ráno skládat kamion PET láhví, aby si ten sladký život živnostníka zkusili. Zvlášť když vám pak odběratelé třeba neplatí, a vy potřebujete každého 15. v měsíci odeslat výplaty.
* Je pravda, že řada vrcholných politiků, a to i z ČSSD, nikdy „normálně“ nepracovala…
Jasně, že by bylo velmi populární říct, že by se mělo pár poslanců vyhnat k lopatě. Na druhou stranu společnost potřebuje profesionální politiky. A dobře řídit exponované ministerstvo je opravdu těžká práce. A stejně tak potřebujeme profesionální úředníky. A je velkým problémem, že tato země dosud zákon o úřednících nemá. Jak pak má mít naše republika nějaké stabilně prosazované státní zájmy? A jak tito úředníci mají kopat za stát, když se bojí každé změny ministra – a že jich v poslední době bylo… Je nutné, aby z úředníků odborníků přestali být zajatci politiků. Vedle každého ministra už ten sir Humphrey měl dávno stát. Personální genocida na úřadech, třeba v resortu dopravy a jemu podřízených organizacích, je grandiózní zločin. Já bych si třeba svého ředitele krajského úřadu nikdy nedovolil jen tak vyměnit, protože je třeba zachovat v úřadu stabilitu.
* Když se ptám na živnostníky, co podpora průmyslu a exportu?
Firmy už dlouho hlasitě volají po politické podpoře na trzích, kam vyvážejí. A vzhledem k tomu, že nás vývoz jen na Západ nespasí, tak je třeba rychle se začít orientovat na komplikované trhy, jako je Asie, především Čína a Vietnam, a také Afrika. Ve Vietnamu máme ještě tak pět let na to, abychom využili vlivu lidí, kteří mluví česky, protože tu studovali. Ti se už pomalu blíží konci své politické či obchodní kariéry. A myslíte si snad, že v Číně můžete něco prodat bez politického lobbingu? Takže je nutné, aby tamní zastupitelské úřady nebyly pouze místem pro večírky, ale aby tam skutečně fungovali velvyslanci jako podpora obchodníků. Jeden obchodní rada na celou zemi často skutečně nestačí. Čemu pak opravdu nerozumím, je spor mezi ministry Schwarzenbergem a Kubou. Vždyť je jedno, pod koho bude člověk zodpovědný za obchodní politiku spadat. Hlavně tam už má dávno být. Druhá věc, která je zásadní, je zajistit ještě více podpory prostřednictvím exportních finančních institucí. Stát prostě na sebe musí převzít garance. A vzhledem k tomu, že díky pojištění dokážou být západní firmy při exportu o pět až deset procent levnější, nemůže taková garance být v rozporu s evropským právem.
* Vraťme se ještě k tomu „roztočení velké ekonomiky“. To lze snad jedině přes investice státu…
Ano, ale musí být smysluplné. Nemůžeme se tvářit, že navždy budeme nějakou montovnou. To by šlo, jedině kdybychom všichni brali tak pět tisíc korun, a mohli tak konkurovat Číně a dalším asijsko-pacifickým zemím. Primární je podpora vědy a výzkumu. Aby zde byly firmy, které vyrábějí zboží s vysokou přidanou hodnotou. Každá takto investovaná koruna se vrátí násobně, ale ne za rok. Smysl vidím v rozvoji naší tradiční síly – tedy strojírenství. Proto musíme znovu nastartovat technické vzdělávání, a to počínaje základními školami. A vysoké školství se nutně musí, podobně jako v Německu, provázat s byznysem.
* Na investice je ovšem zapotřebí peněz, kterých se České republice spíše nedostává. Kde je chcete vzít?
Zhruba 200 miliard korun odchází každoročně z tohoto státu na dividendách do zahraničí a další desítky miliard se schovávají za různými kvazinákladovými převody. A není přece normální, aby stát, který nemá na základní fungování, nevěnoval pozornost takovéto sumě. Druhou oblastí jsou přirozené monopoly nebo oligopoly, kde je možné zvyšovat sektorově daně. Vyšší zdanění se ale rozhodně nemá týkat výrobních podniků, protože tyto firmy zajišťují zaměstnanost na určitém území. Cestou, kterou naopak jít nechceme, je sahání do kapes lidem. Tedy třeba DPH by se určitě zvyšovat nemělo. Takto vybrané prostředky by se pak dělily mezi investice, umoření státního dluhu a pomohly by také řešit situaci krajských rozpočtů.
* Financování krajů jako plzeňský hejtman kritizujete dlouhodobě. V čem by se podle vás mělo změnit?
Hlavní zátěží pro rozpočet krajů je silniční síť. Aktuální deficit je 16 miliard korun, což je suma, kterou potřebujeme, aby silnice a mosty byly v ideálním stavu. Aby se krajům ulehčilo, musí stát dát více národních, nikoli evropských peněz do infrastruktury. Z evropských peněz totiž můžete stavět pouze nové silnice, ale tím si vlastně navyšujete následnou potřebu peněz na údržbu. Leda bychom se byli schopni s Bruselem dohodnout, že by se evropské peníze daly použít i na údržbu. Je třeba také srovnat nerovnováhu mezi výdaji krajů a státu. Zatímco kraj má na své silnice zhruba 50 tisíc korun na kilometr,stát dává na stejný úsek rovný milion. I když zahrnu rozdíl mezi krajskými dvojkami a trojkami a státními silnicemi první třídy, stále je to velký nepoměr. Ideálním řešením je změnit fungování Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) tak, aby pomáhal krajům s financováním třeba v tříletých cyklech. Skupina čtyř krajů by jednoduše jednou za tři roky dostala větší balík a mezitím by měla zase tři roky na přípravu dalších staveb.
* Zdroje SFDI ale nejsou nafukovací…
Řešením je větší odvod ze spotřební daně na paliva a maziva. Z dnešních devíti procent zhruba 25 procent. To by přineslo asi 14 miliard navíc pro dopravu. A pro kraje by z toho mohlo být zafixováno něco kolem tří nebo čtyř miliard.
* Říkáte, že finance krajů jsou malé, ale třeba vaše hejtmanství pracuje s rozpočtem okolo osmi miliard…
Jenže většina z toho jsou průtokové peníze, které my dostaneme od státu a obratem je pošleme třeba na provoz škol. V rámci rozpočtového určení daní dostává Plzeňský kraj 3,4 miliardy korun. Bez investic do dopravy vydáme jen na obslužnost asi 900 milionů, což je velká částka. Pro porovnání: Plzeň jako město dostává tři miliardy. Takže buď je Plzeň přefinancovaná, což si nemyslím, nebo kraj podfinancovaný.
* Na druhou stranu Plzeňský kraj je výjimečný tím, že nemá dluhy…
Zatím se nám to stále daří držet, ale s největší pravděpodobností se budeme muset zadlužit v příštím dotačním cyklu, tedy mezi roky 2014 a 2020, kvůli nezbytnému předfinancování evropských peněz. Vláda totiž finančně kraje čím dál více podvazuje. A je to jedna z mála disciplín, v nichž je úspěšná. Byly doby, kdy SFDI předfinancovával krajům celý rozsah investic do infrastruktury. Dnes jsme v situaci, kdy nám už nepomáhá ani s obnovou po zimě. To je dlouhodobě neudržitelné. Takže jsou dvě cesty. Buď se kraje stanou plnohodnotnými partnery státu, nebo je vykrvme a zrušme.
* Dá se předpokládat, že po volbách, ať už předčasných nebo řádných, budete ministrem dopravy vy, takže budete moci ovlivnit vývoj krajských financí, alespoň co se silnic týče…
Ono bude důležitější, kdo bude ministrem financí a jak se přenastaví financování státu. Základem ale je, aby si Česká republika a její vláda konečně definovaly státní zájem. Ten se nemůže měnit podle toho, kdo je zrovna u kormidla. Ten má být dlouhodobý a stabilní. Podle našich debat ve stínové vládě jde jednoznačně o dobudování dopravní infrastruktury, pro něž je nutné sehnat evropské peníze a zajistit potřebné kofinancování.
* A k tomu potřebujeme kraje, nebo je můžeme, jak říkáte, vykrvit?
Podle mě kraje smysl mají a neříkám to proto, že na jednom hejtmanství sedím a beru tam plat. Kraje mají tři základní funkce. Je to územní rozvoj a jeho kontrola na základě územních plánů. Pak je to regionální ekonomický rozvoj. A nakonec veřejné služby. Tedy zdravotnictví, sociální služby a veřejná doprava. Všechny tyto veřejné služby kraje trápí, protože třeba jen u nás nová úhradová vyhláška VZP zakrojila do rozpočtu kraje dalšími 30 miliony korun. Přitom je nesmysl, aby stejná operace slepého střeva stála jinak v krajské a státní nemocnici. Ovšem aktuálně nejpalčivější je problém právě veřejné dopravy – a to hlavně železniční.
* Můžete být konkrétnější?
Autobusová doprava funguje přiměřeně. Tu si každý kraj může objednat, jak potřebuje, a služba skončí na hranici kraje. U železnice je to ale jinak. U ní je třeba dosáhnout koordinace mezi kraji, dvěma, třemi, čtyřmi… A to je možné buď na úrovni státu, nebo pomocí nezávislého regulátora. Za jeho asistence by pak mohly kraje soutěžit více jednotek, společné opravy, společná depa, a tím by se dosáhlo velkých synergických úspor. Nic takového ovšem zatím neexistuje.
* Nebylo by také dobré zabývat se konceptem dopravní obslužnosti? Vždyť na lokálkách se často vozí vzduch…
To my samozřejmě víme, ale zkušenosti ze zahraničí ukazují, že občan si vlak najde, pokud je nabídka dostatečně kvalitní. Chce to menší soupravy, abychom nevozili vzduch. Když nasadíte desítky let staré vagony s kapacitou 150 lidí, tak ten vzduch vozit budete. Když nasadíte moderní vlak s kapacitou 70 lidí, tak se vám zákazníci začnou vracet, a když budete potřebovat, přidáte další vagon. Zachovat regionální dopravu je ve veřejném zájmu. Pokud to neuděláte, odsuzujete celé oblasti k vylidnění – typicky příhraničí. Tam se vám z fungujících obcí mohou stát jen chatařské oblasti. A to nepovažuji za správné.
* Modernější a kvalitnější služby byste mohli získat soutěžemi na železnici, ale pak by to možná vedlo k výrazné redukci Českých drah…
To je otázka toho, co stát chce provést s Českými drahami. Já jsem pro zachování národního dopravce. Naším záměrem je opětovně vytvořit železniční holding, tedy propojit infrastrukturu ze Správy železniční a dopravní cesty (SŽDC) s Českými drahami v jedné firmě. Řešil by se tím i problém majetku Českých drah, jako jsou nádraží, která firmu nesmyslně zatěžují. Současné volání po bezúplatném převodu na SŽDC ovšem považuji za pitomost. To si dráhy jako akciová společnost jednoduše nemohou dovolit. Nutnou podmínkou vzniku holdingu je právě ustavení nezávislého regulátora železniční dopravy, tedy instituce, kterou v energetice reprezentuje ERÚ. Tím nyní rozhodně SŽDC není. Jen přiděluje kapacitu, takže se vám stane, že na trati Praha–Ostrava zcela zbytečně v rámci konkurenčního boje jedou tři vlaky během 15 minut, a nákladní doprava se dostane na železnici akorát v noci. To se pak těžko konkuruje kamionům, které jedou pořád. Ale zpět k soutěžím. Ty jsou samozřejmě potřebné a na část sítě určitě patří.
* Při tendrech si ale České dráhy stěžují, že nemohou být konkurenceschopné, když musejí třeba vlaky nakupovat ve veřejných soutěžích…
Má to dvě řešení. Buď z drah udělat sektorového zadavatele, jako je třeba ČEZ. Nebo do podmínek tendru dát stejnou povinnost vypisovat veřejné zakázky i ostatním soutěžitelům. To by mělo pomoci. l
Milan Chovanec (43) • Do revolučního roku 1989 pracoval v Československé obchodní bance. • Poté se dal na podnikání v maloobchodu a posléze i velkoobchodu. Naposledy se věnoval prodeji nábytku. • Členem ČSSD je od roku 1997, od roku 2011 stínovým ministrem dopravy. • Od roku 2002 do roku 2010 byl zastupitelem města Plzně. • Od roku 2008 je členem zastupitelstva Plzeňského kraje a zároveň 1. náměstkem hejtmanky. • V roce 2010 se stal hejtmanem Plzeňského kraje. • V březnu letošního roku se na sjezdu strany stal místopředsedou s odpovědností za organizaci voleb 2014 a komunální politiku. Zvyšme podíl SFDI ze spotřební daně na paliva na 25 procent, to přinese dopravě dodatečných 14 miliard korun. Vláda kraje finančně výrazně podvazuje a je to jedna z mála disciplín, v nichž je úspěšná.
O autorovi| Adam Junek, junek@mf.cz
