DAŇOVÉ SYSTÉMY KANDIDÁTSKÝCH ZEMÍ EUŽádná jiná země, která usilovala o vstup do Evropské unie, nevzbuzovala tolik polemik a diskuzí jako Turecko. Právě jemu je věnován poslední díl našeho seriálu o ekonomikách kandidátských zemí EU.
DAŇOVÉ SYSTÉMY KANDIDÁTSKÝCH ZEMÍ EU Žádná jiná země, která usilovala o vstup do Evropské unie, nevzbuzovala tolik polemik a diskuzí jako Turecko. Právě jemu je věnován poslední díl našeho seriálu o ekonomikách kandidátských zemí EU. Příznivci vstupu Turecka do Evropské unie argumentují zejména snahou o politickou stabilitu této země. Odpůrci naopak varují, že mentalita Turků a místní zvyky se výrazně odlišují od ostatních zemí Evropské unie. Jednalo by se také o ekonomicky zdaleka nejslabší členskou zemi. Jedno se však Turecku nemůže upřít: Oblast podnikání je velmi liberální a v současné době jsou nastoleny podmínky pro dlouhodobý ekonomický růst. Velikým problémem je však kvetoucí „šedá“ ekonomika. Mezi negativa patří také často se měnící a naprosto nepřehledná turecká legislativa, ve které se zahraniční investoři orientují s velkými obtížemi. DANĚ Z PŘÍJMŮ Turecké sazby daně z příjmů patří (v porovnání se zeměmi Evropské unie) mezi průměrné. Dlouhodobým problémem je velice nízká platební morálka daňových poplatníků. Kontroly výběru daní nejsou dostatečně pečlivé a přísné. Daň z příjmů právnických osob činí 25 %. Zahraniční subjekty mohou žádat o snížení daně - rozhoduje o tom předsednictvo vlády pro finance a rozpočet. Daň z výnosu cenných papírů a akcií činí 10 % nebo 20 % podle typu cenného papíru. Daň z příjmu fyzických osob je odstupňována s progresivní vývojovou křivkou. Nejnižší sazba činí 25 %, nejvyšší 55 %. Oproti zemím Evropské unie je sociální pomoc občanům v případech potíží (nemoc, nezaměstnanost apod.) ze strany státu naprosto nedostačující - každý občan je v podstatě odkázán sám na sebe a svoji rodinu. Průměrný počet hodin odpracovaných na plný úvazek v Turecku činí 43,3 hodin týdně. Práce na částečný úvazek není v Turecku příliš rozšířená. BANKOVNICTVÍ A POJIŠŤOVNICTVÍ Dohled nad bankovní soustavou provádí Centrální banka Turecka, která je zodpovědná za měnovou politiku země. Pro turecké hospodářství jsou velmi důležité státní banky: Ziraat Bankasi - zemědělská banka pro zemědělce, Halk Bankasi - banka zejména pro finanční služby spojené se sociálním zabezpečením, Vakflar Bankasi - banka sloužící zejména k podporování malých podnikatelů a živnostníků, Eximbank - banka sloužící k zahraničním a obchodním operacím. V současné době v Turecku funguje okolo 60 privátních bankovních subjektů. V roce 2001 postihla turecké bankovnictví krize, vedoucí k zániku malých a ekonomicky slabých bank nebo k jejich sloučení se silnějším bankovním domem. V zemi podniká 57 soukromých pojišťoven, z nichž největší jsou Anadolu Sigorta a Günes Sigorta. Penzijní fondy však teprve vznikají. Pojistný trh zdaleka nedosahuje úrovně členských zemí Evropské unie. Zvláště to platí pro životní pojištění - v Turecku ho uzavírá pouze 15 % občanů. INVESTOVÁNÍ Výhodná geografická poloha, levná pracovní síla a velký vnitřní trh - to jsou jenom nejlákavější podněty pro zahraniční investory. Všechny sféry soukromého sektoru jsou přístupny i pro ně. Turecká vláda jim nabízí výhodné pobídky v případě, že investují do zaostalého jihovýchodu země. Jedná se zejména o nižší sazbu daně či o výhodné ceny státních pozemků. Turecká byrokracie klesá. Zjednodušuje se procedura všech potřebných žádostí. Přesto země v tomto ohledu za Evropskou unií výrazně zaostává. N ejvětším zahraničním investorem v Turecku je Německo (působí zde více než 1200 německých investorů), následuje Nizozemí, Velká Británie a USA. Nad bezpečností zahraničních investic dohlíží v posledních letech samotná turecká vláda. Investoři se především zajímají o sektor služeb (pracuje zde pouze okolo 50 % obyvatel, což je mnohem méně než v zemích Evropské unie a je zde tedy výrazná mezera na trhu). Dále jde o oblasti energetiky, infrastruktury a samozřejmě o cestovní ruch, pro jehož rozvoj má Turecko výborné přírodní a historické podmínky. INFRASTRUKTURA **
Rozvoj silniční dopravy patří mezi klíčové oblasti pro zdárný ekonomický rozvoj. Turecká vláda je si toho vědoma a na zlepšení silniční sítě proto v posledních letech proudí mohutné investice. Rozšiřuje se síť dálnic, v současnosti dosahující již více než 1800 km. S rostoucí úrovní silniční sítě roste i počet aut. Během posledních pěti let stoupl počet automobilů v Turecku o více než 600 tisíc. V letecké dopravě hraje prim státní společnost Turkish Airlines. Zabezpečuje letecké spojení se všemi důležitými mezinárodními leteckými uzly. V Turecku je rozvinutá i vnitrostátní letecká doprava, kterou zabezpečují malé soukromé společnosti. Důležitá je samozřejmě také námořní doprava nejvýznamnějšími přístavy jsou Istanbul, Mersin, Trabzon, Izmit a Izmir. Železniční doprava v současné době stagnuje, ale zahraničními investory je hodnocena jako velmi perspektivní. Rok od roku roste počet pevných telefonních stanic (dosahuje více než 20 miliónů) a počet mobilních telefonů (více než 4 miliony).
