POHLED EXPERTA Pokud bych měl jmenovat sektor turecké ekonomiky, který skýtá pro české podniky největší šanci získat nové zakázky, pak je to jednoznačně energetika. Pohled do historie ukazuje, že v tomto oboru tu mají české firmy na čem stavět.
POHLED EXPERTA Pokud bych měl jmenovat sektor turecké ekonomiky, který skýtá pro české podniky největší šanci získat nové zakázky, pak je to jednoznačně energetika.
Pohled do historie ukazuje, že v tomto oboru tu mají české firmy na čem stavět. Z nedávné doby mohu jmenovat například dokončený projekt parní elektrárny Afšin Elbistan B, na němž se české společnosti podílely dodávkami v hodnotě 220 milionů dolarů.
RADĚJI VODU NEŽ TEPLO
Tepelná energetika je však charakteristická velkými projekty a je tedy doménou spíše větších společností. Širší prostor se tak českým firmám vzhledem k jejich kapacitám otevírá u vodní energetiky a v oblasti biomasy, geotermální energie a dalších takzvaných obnovitelných zdrojů.
Ekologicky šetrné zdroje se těší podpoře i u turecké vlády. V nedávné době byla rozšířena doba záruky státu na výkup energie z obnovitelných zdrojů na dobu deseti let a dále pak byla stanovena státem garantovaná minimální výkupní cena elektrické energie na úroveň 0,05 amerického dolaru za jednu dodanou kWh do sítě.
Ve srovnání s naší zemí má Turecko navíc mnohonásobně větší potenciál pro využití ekologicky šetrných zdrojů.
Země půlměsíce disponuje například šestnácti procenty celkového evropského využitelného potenciálu vodní energie. Skutečná výroba elektřiny z hydroenergetických zdrojů představovala za rok 2006 čtyřicet miliard kilowatthodin a na úhrnném množství vyprodukované elektrické energie se tak podílela 22,5 procenta. Podle údajů odborné literatury činí však celkový vodní potenciál této země až 129 miliard kilowatthodin za rok. V oblasti termální energie drží Turecko svým potenciálem dokonce primát nejbohatší země Evropy.
TERMÁLNÍ TYGR Šanci uspět v Turecku zvyšuje také skutečnost, že tuto zemi může podle místních expertů velmi brzo potkat celkový nedostatek energie. Krize by dokonce mohla nastat už v létě roku 2008. Již nyní v některých regionech dochází během dne k přerušování dodávek.
Vstup českých firem konkrétně na pole turecké vodní energetiky má však i svoje háčky. Velkým handicapem českých výrobců vodních turbín totiž nadále zůstává fakt, že na rozdíl od tepelné energetiky tu zatím české společnosti nemají dostatečné reference v podobě dřívějších úspěšných dodávek. České podniky musí tedy vyvinout značné úsilí. To představuje v první fázi zejména vytypovaní vhodných projektů a následně pak podstoupení zdlouhavých jednání a tvrdý boj s konkurencí všech renomovaných evropských turbinářských firem i levných asijských producentů.
POZOR NA PRUŽNÉ TENDRY
Je nutno počítat i s tím, že mimo nejvyšší státní instituce, kde proces výběrového řízení podléhá pevným pravidlům, bývá v soutěžích u soukromých firem zásada „rovných“ šancí pro každého zúčastněného často velmi „pružně“ aplikována. Hraje tu roli řada různých vazeb a vztahů, do nichž se jen velmi obtížně proniká. Klíčem k úspěchu zde většinou bývá silný a renomovaný místní zástupce.
