Turecko se otevírá

6. 10. 2009

Díky rychlému provádění reforem, ...

Celý podtitul:
Díky rychlému provádění reforem, jež jsou motivovány snahou vstoupit do EU, odolává země současnému hospodářskému útlumu

Turecko nemůže uniknout ničivým následkům světové recese. Tentokrát by se však mohlo vyhnout bolesti, jež častokrát tuto perspektivní zemi v období hospodářských propadů sužovala. V Turecku obvykle vypadá recese následovně: Nespoutaný hospodářský růst spustí vysokou inflaci, poté se měna zhroutí a špatně řízený bankovní sektor zabředlý do spekulativních obchodů a zahraničních dluhů prodělává předsmrtné křeče. Země disponuje vzdělanou pracovní silou, schopnými manažery a nachází se blízko Evropy. Křehkost finančního systému jí však bránila v tom, aby se zařadila mezi nejlepší rozvíjející se tržní ekonomiky. Naposledy se turecký finanční systém otřásal v základech během hospodářského poklesu v roce 2001. Tehdy situace eskalovala v občanské nepokoje.
K všeobecnému překvapení je však během současné světové hospodářské recese všechno jinak. Ekonomiku omráčil těžký úder, jelikož se zastavil růst exportu (viz graf). Nicméně zatímco strukturální problémy přetrvávají jak v politické, tak v regulační oblasti, finanční systém se drží, zatímco americké i evropské banky balancují na kraji propasti. „Toto je první recese, během níž jsme nezaznamenali finanční krizi,“ říká Murat Ülgen, hlavní ekonom banky HSBC v Istanbulu. Zásluhu na tom mají reformy uskutečněné na základě doporučení MMF, díky nimž se podařilo snížit inflaci a přinutit banky, aby posílily své bilance. Větší míra zastoupení zahraničních bankovních institucí zároveň přiměla místní banky zlepšit své postupy. Nejdůležitější ale patrně je, že Turecko přilákalo investice a začalo výrazněji usilovat o to, aby se stalo skutečným hráčem světové ekonomiky.
Turecko se díky novému přístupu stalo přitažlivější také z pohledu nadnárodních korporací. Objem přímých zahraničních investic stoupl z 1,1 miliardy dolarů v roce 2001 na 22 miliard dolarů v roce 2007. Následně v roce 2008 došlo k poklesu na 18 miliard dolarů. Letos by se měl objem těchto investic podle předpokladů propadnout na 9,1 miliardy dolarů, státní představitelé jsou však pevně přesvědčeni, že se Turecko zase vrátí na výsluní. Se 76 miliony obyvatel tato země, ležící na prahu Evropy, představuje atraktivní spotřebitelský trh a přičinliví dělníci ji změnili v obří továrnu vyrábějící zboží určené na export: od automobilů přes výrobky pro letecký průmysl, spotřební elektroniku až po textilní zboží. „Řadíme Turecko do stejné kategorie jako Brazílii, Rusko, Indii, Čínu a Jihoafrickou republiku,“ říká viceprezident společnosti Microsoft International v Istanbulu Ali Faramawy. Prodeje jejich softwaru stoupají v Turecku ročně o 20 až 30 procent. „Představa, že se velikost společnosti Microsoft Turkey během relativně krátké doby zdvojnásobí, není v žádném případě iluzorní,“ dodává Faramawy.
Do hry se Turecko dostalo především ze dvou důvodů. Zázraky udělala disciplína, již Evropská unie po Turecku vyžaduje v rámci jednání o členství v EU. Druhým důvodem je politika premiéra Recepa Tayyipa Erdoğana, který stojí v čele umírněné islamistické vlády od roku 2003, jež je významně orientována na podporu podnikání. Erdoğan rozvinul myšlenky Kemala Dervişe, někdejšího představitele Světové banky, jenž měl na starost tureckou ekonomiku v období krize v roce 2001. Razantně snížil daň z příjmu právnických osob, zpřísnil ochranu duševního vlastnictví a založil agenturu na podporu investic. Zároveň zahájil jednání o členství Turecka v EU. Přestože jednání byla od počátku plná zákrut, podařilo se díky nim přimět Turecko, aby přistoupilo k reformám v nejrůznějších oblastech – od zlepšení postavení žen ve společnosti až po ústup od protekcionistické politiky. „Celý proces jednání o vstupu do EU má pozitivní vliv na vývoj byznysu,“ uvádí Ümran Bebaová – prezidentka společnosti PepsiCo pro jihovýchodní Evropu se sídlem v Istanbulu.
Vzhledem k tomu, že turecká ekonomika přestává být zahleděná výhradně sama do sebe a stává se stále více otevřenou, začínají si místní podnikatelé uvědomovat, že své firmy budou muset transformovat, aby byly schopné odolávat sílící konkurenci. Bude nutné investovat do technologií a komunikačních služeb, v této oblasti tudíž vznikne velký prostor pro takové společnosti jako IBM, Cisco Systems či Google. Generální ředitel IBM v Turecku Eray Yüksek odhaduje, že turecké firmy utratí za informační technologie – vyjma telekomunikací – pouhé dvě miliardy dolarů. „To je úplné nic, v zemi s ekonomikou takových rozměrů.“ A dodává: „Je to pro nás obrovská příležitost.“

„ZÁKLADNA“ Pozornost přitahují mnohé oblasti tureckého trhu. V roce 2005 zaplatila společnost General Electric 1,75 miliardy dolarů za 25 procent GarantiBank, jež v současnosti zaujímá vůdčí postavení na tureckém úvěrovém trhu ve většině kategorií. Banka uvádí, že problémové úvěry činí pouze 3,5 procenta, což je méně než turecký průměr 4,5 procenta. Hodnota jednadvacetiprocentního podílu společnosti GE v současnosti představuje 3,4 miliardy dolarů. Firma GE vlastní podnik na výrobu komponentů pro letecké motory a otevírá další, jenž bude dodávat lokomotivy do Evropy.
Turecku hraje do karet jeho poloha. Pokud strávíte večer v některé z vynikajících restaurací v prastarém Istanbulu rozprostírajícím se na břehu Bosporu, jehož vody oddělují Evropu od Asie, pocítíte, že Turecko – a především sám Istanbul – leží na křižovatce. Z Turecka však není blízko jen do Evropy, ale i do bývalého Sovětského svazu a na Blízký východ. Oblast od Balkánu až po Kazachstán má potenciál stát se v nejbližší budoucnosti velmi rychle se rozvíjejícím regionem. Ferdinando Beccalli-Falco, CEO společnosti GE International se sídlem v Bruselu, hodnotí Turecko jako „základnu“ pro pronikání do celého regionu. Yeşim Toduková, zakládající členka istanbulské personální agentury Amrop International, jež se specializuje na vyšší management, říká, že většinu svého času tráví vyhledáváním Turků, kteří mají nastoupit do firem v Ázerbájdžánu, Kazachstánu, Rusku a Saúdské Arábii.
Investice do Turecka přitékají i z Východu. Společnost Oger Telecom, která má sídlo ve Spojených arabských emirátech a již kontroluje libanonská rodina Haríríových, vlastní 55 procent turecké společnosti Türk Telekom provozující pevné telefonní linky. Muslimská banka Kuwaiti Finance House založila společnost Kuveyt Türk, jež se zabývá muslimským bankovnictvím. V Turecku se aktivně prosazují také investiční firmy, které obvykle převádějí prostředky z Perského zálivu. Do této kategorie patří například dubajská firma Abraaj Capital vlastnící síť tureckých nemocnic. Blízkovýchodní investice se od roku 2004 vyšplhaly na celkových 6,3 miliardy dolarů.
Letos však zažívají krušnější časy jak turecké, tak nadnárodní společnosti. Aynur Bektaşová, majitelka textilního koncernu Hey Tekstil se čtyřmi tisíci zaměstnanci, situaci zvládla díky tomu, že posílila výrobu o 25 procent, snížila ceny a zdvojnásobila zákaznickou základnu. Turecký textilní průmysl se propadl, ale prodeje její textilky stouply o deset procent. „Ostatní nebyli připraveni tak dobře jako my,“ říká Bektaşová.
Když klesla poptávka po exportu, převzali část přebytku turečtí spotřebitelé. Vláda spustila program na podporu prodeje zboží domácí provenience včetně daňové stimulace a přiměla Turky otevřít peněženky. Z této situace profitovala společnost Arçelik patřící do skupiny Koç Group, největšího tureckého konglomerátu. Firma Arçelik ve své továrně, jež se nachází ve sluncem vysušeném průmyslovém městě Çayırova, vzdáleném hodinu jízdy z Istanbulu, montuje dvanáct tisíc praček denně. V souvislosti s prudkým propadem poptávky po pračkách v Evropě klesla v lednu a únoru výroba na 60 procent kapacity. „To byly nejhorší měsíce. Teď se vracíme k normálu,“ říká výrobní ředitel Alp Karahasanoğlu. Od února se výroba zvýšila o 20 procent a v plánu je další rozšíření provozu. Letos továrna vyrobí asi 2,3 milionu praček. Jakmile se exportní trhy vzpamatují, objem výroby stoupne až ke čtyřem milionům, předpokládá Karahasanoğlu.
Na oživení si však ještě nějaký čas budeme muset počkat. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) odhaduje, že v roce 2010 bude turecký růst HDP činit 2,6 procenta, přičemž letos došlo k prudkému propadu o 5,9 procenta. Istanbulská burza cenných papírů přesto během letošního roku posílila o 77 procent a turecká lira od března zpevnila vůči americkému dolaru o 23 procent.
Jedním z faktorů hrajících neopomenutelnou roli v přesvědčení investorů o kondici turecké ekonomiky je sám premiér. Část turecké sekularizované veřejnosti se však pozastavuje nad islamistickými kořeny jeho Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a obává se, že Erdoğan chce z Turecka vytvořit stát podobný Saúdské Arábii, kde ženy musejí zůstávat doma a kde je zakázán alkohol. Pokud by si vytkl takovýto cíl, měl by v Istanbulu plné ruce práce. Některé ženy sice nosí na hlavách šátky, většina tak ovšem nečiní. A v noci jsou hlavní třídy v centru Istanbulu zaplněny stolky, u nichž mládež popíjí pivo Efes.
Erdoğanovi odpůrci poukazují také na to, že premiér zpomalil provádění reforem. Naposledy byli investoři šokováni, když turecké soudy udělily největšímu tureckému mediálnímu holdingu Doğan Yayin pokutu ve výši 2,5 miliardy dolarů za daňové úniky. V minulosti periodika vydávaná touto mediální společností Erdoğana kritizovala. Dalším důvodem ke znepokojení jsou daně. Stávající daňový režim zasahuje některá odvětví, jako například telekomunikace, více než ostatní. Zároveň polovina všech zaměstnanců pracuje nelegálně a neplatí vůbec žádné daně. Nadnárodní korporace, jež hrají podle pravidel, jsou tak vůči místním firmám v nevýhodě. „Daňový systém je katastrofální,“ říká A. Rahsan Cebe, partner turecké pobočky společnosti Cushman & Wakefield a předseda lobbistické skupiny American Business Forum v Turecku. Někteří zástupci podnikatelských kruhů mají za to, že by měl premiér dojednat novou půjčku od MMF, jež by byla určena na dlouhodobou stabilizaci financí.
Většina pozorovatelů sází na to, že modernizace zvítězí a Turecko bude nadále kráčet cestou reforem. Sedmadvacetiletý istanbulský instalatér Adem Doğan je o světlé budoucnosti skálopevně přesvědčen. Své podnikání rozšířil díky tomu, že se rozhodl inzerovat na Googlu. Měsíčně tak za reklamu zaplatí 400 dolarů. Doğan k tomu říká: „Původně jsme měli kolem stovky zákazníků, nyní jich máme dva a půl tisíce.“

***

OBRÁZEK S. 040 (041)
Bebaová z firmy PepsiCo: „Jednání o přijetí do EU mají pozitivní účinek na rozvoj podnikání.“

OBRÁZEK S. 042
Bektaşová dokázala navzdory recesi zvednout prodeje své textilky

GRAF S. 042
LETMÝ POHLED NA TURECKOU EKONOMIKU
HDP NA HLAVU
2008 10 436 USD
2009 (odhad) 8456 USD

PRŮMĚRNÝ RŮST REÁLNÉHO HDP V LETECH 2003–2008
PROCENTA
Turecko 5,9 %
Česká republika 5,3 %
Polsko 5,3 %
Španělsko 3,1 %
Velká Británie 2,3 %

PŘÍMÉ ZAHRANIČNÍ INVESTICE
Miliardy USD
’05 ’06 ’07 ’08 ’09 (odhad)

EXPORTNÍ VÝNOSY
Miliardy USD
’05 ’06 ’07 ’08 ’09 (odhad)

Pramen: turecká vláda