KOUSEK ZA ČESKÝMI HRANICEMI NAJDETE FERÁTOVÝ RÁJ. NEMUSÍTE JEZDIT DO VYHLÁŠENÝCH DOLOMIT, ABYSTE SI UŽILI TÉMĚŘ HOROLEZECKÝCH VÝSTUPŮ PO OCELOVÝCH LANECH.
Chcete si užít pravé alpské scenérie, i když do Alp už zavítala zima a na horách napadl sníh? Jeďte do Höllentalu - Pekelného údolí.
STAMETROVÉ SKALNÍ SRÁZY ČEKAJÍ NA HOROLEZCE, MODRÁ VODA ŘÍČKY SCHWARZA (ČERNÁ) SVEZE VODÁKY A MASIVY RAXALP A SCHNEEBERG (SNĚHOVÝ KOPEC) UMOŽŇUJÍ DÍKY LANOVKÁM POHODLNÉ TÚRY S DALEKÝMI ROZHLEDY.
Stačí zajet do údolí Höllental kousek od Vídně. V jižních stěnách je ještě teplo, sníh stále nenapadl a navíc to z Čech, natož pak z Moravy, není skutečně daleko.
NA HORY I DO ÚDOLÍ Říčka Schwarza tu prořezává jedno z alpských předhoří a dělí ho na Schneeberg a Raxalpen. Obě dosahují výšek něco málo přes dva tisíce metrů a jsou tak obdobou Nízkých Tater na Slovensku. Vídeňští sportovci oběma říkají Hausberge (Domácí hory). Mají je totiž jen pár desítek kilometrů za městem. Horolezci našli větší či menší skalní oblasti roztroušené po celém dvacetikilometrovém údolí i v jeho bočních hřebenech a údolíčkách. Výstupy tu vedou v pevné skále, jsou výborně zajištěné novými skobami a vyberou si mezi nimi výkonnostní sportovní lezci i rekreační horolezci. Délky cest se pohybují od několika extrémních kroků do stovek metrů. Některé túry trvají celý den. Vodáci sjíždějí Schwarzu. Je to doslova domov vídeňských vodáků. Říčka se hluboko zařezává do bílých skal a tvoří klikaté koryto, jehož obtížnost se pohybuje okolo stupně WW 2 vodácké klasifikace. Znamená to, že se dá sjet na otevřené kánoi, ale zároveň je vhodná i pro kajakáře a jezdce na nafukovacích kánoích. Jediné místo na začátku údolí je těžší, ale okolo krátké soutěsky se dá loď přenést. LANOVKA URYCHLÍ TÚRU Turisté chodí po značených i neznačených pěšinkách a vozí se třemi lanovkami. Milovníci ferát na pomezí mezi horolezectvím a turistikou mají na rozdíl od nich jediné centrum. Je jím obrovské boční údolí zvané Grosses Höllental. Pod ním stojí chata Weichtalhaus s velkým neplaceným parkovištěm a z něho vyrážejí turisté na několik zajištěných cest. Všechny se v pětistupňové škále obtížnosti pohybují mezi A a B. Jsou tedy vhodné především pro obdivovatele přírody, začátečníky a zkušené rodiče s dětmi. Žádné velké sportovní výkony na nich nikdo nepředvede. Přesto má každý výstup své kouzlo. Cyklisté na horských kolech se pohybují spíše v podhůří. Silničáři využívají perfektní asfalt silničky podél řeky. JAK SE TAM DOSTAT
Autem z Čech přes Brno, Znojmo a Hatě do Rakouska. Poté přes Hollabrun a St. Pölten do městečka Schwarzau na horním konci údolí. Ze středu Čech je nutno počítat se sedmi hodinami jízdy, protože většina trasy vede po vedlejších silnicích. Z jižní Moravy vede nejkratší trasa přes Vídeň a N eunkirchen. Kdo dává přednost hromadné dopravě, může jet vlakem z Vídně do Payersbachu a přestoupit na autobus, který má zastávky v Kaiserbrunn iu W eichtalhaus. Autobus jezdí několikrát denně i o víkendech.
KDE PŘESPAT
Neplacené tábořiště je v osadě Kaiserbrunn. Hned u silnice se táboří na parkovišti, kde jsou k dispozici toalety a pitná i teplá voda. Zvykem tu je každé ráno sbalit stan a odvézt si svoje odpadky. Večer je možné stan zase postavit. Nejlevnější ubytování pod střechou poskytuje turisticko-horolezecko-vodácké centrum na chatě Weichtalhaus několik kilometrů proti proudu říčky.
HORSKÁ SLUŽBA
Místní záchranáři mají telefonní číslo 140. Dovolat se lze i na všeobecné nouzové číslo 112. Počítejte s tím, že v hlubokých a členitých roklích není vždy k dispozici signál.
**ZAJIŠTĚNÉ CESTY V OBLASTI GROSSES HÖLLENTAL
Wachthüttlkamm (Hřeben k ochranným chatám) stoupá lesem po širokém hřebeni. Do cesty se ovšem co chvíli staví zarostlé skalky, šikmé skalní prahy a podobné nepříjemnosti. Stavitelé cesty taková místa zpřístupnili žebříky a zábradlím. Kdo ještě nebyl na ferátě, může si to tady vyzkoušet. Není potřeba speciálního vybavení. Stačí pohorky a trocha pozornosti, abyste neuklouzli na vlhké skále. Zkušenější si tu mohou vychutnat zvláštnost, protože ferát v lese je v Evropě jako šafránu.
Teufelsbadstuben (Ďáblovy koupele) je dlouhá vyhlídková trasa, která využívá skalní terasy, po kterých neúnavně traverzuje až na vrchol pětisetmetrové stěny a setkává se tam s W achthüttlkamm. Pěšina tu a tam zajištěná ocelovým lanem poskytuje pohledy z ptačí perspektivy a umocňuje pocit z volného prostoru. Jednotlivá patra skalních lávek překonává několik kovových žebříků.
Alpenverein (pojmenovaná po Alpském spolku, který ji nechal vybudovat) začíná populárním šedesátimetrovým žebříkem, který slouží turistům již 103 roky od doby, kdy byl výstup zpřístupněn návštěvníkům. Cesta končí u Höllentalaussicht, odkud je podle místních průvodců nejkrásnější výhled na Höllental.
Gaisloch (Gaisova rokle) je nejnáročnější ze všech ferát v oblasti. Je nejdále v údolí, časově nejnáročnější, nejtěžší a ještě je na ní často vlhká skála, protože skrze ní protéká potůček. Během túry je nutno překonat tisícimetrové převýšení, a z toho třetinu lezením po skále.
Hoyosch (jméno nese po Habsburkovi Ernst-Grafovi) byla téměř zapomenuta a vypadalo to, že je odsouzená k zániku. Před pár lety však byla obnovena. Protože vede na druhé straně údolí než všechny ostatní cesty, můžete na ní vychutnat klid, osamělost a také značně převýšení. Feráta sice sama o sobě není extrémně dlouhá, ale návrat zpět vede přes vysoké kopce, které z ní dělají fyzicky náročnou túru.
