Asi málokdo čekal, že Benešovy dekrety se stanou tématem, kolem kterého se bude zásadně točit prezidentská kampaň a Karel Schwarzenberg si přitom tak krásně naskočí na vidle.
Nebýt věty, že v současnosti by šel Beneš i vládou k soudu pro válečné zločiny do Haagu, nic by se nedělo. Jenže v Karlovi je to zřejmě jak v koze a muselo to ven. Řekněme si otevřeně, že vysídlení Němců nebylo sice činem hrdinským a někdy to bylo asi docela ošklivé, nemluvě o řádění různých revolučních gard.
Jenže na druhou stranu by dnes Beneš zcela nepochybně k žádnému soudu nešel, protože pokud by v Česku po válce zůstaly ony tři miliony Němců, dnes by v současných hranicích neexistovalo. Nejpozději od okamžiku pádu berlínské zdi. A o tom, že by existoval nějaký haagský tribunál, který by řešil válečné zločiny ve střední Evropě, jež by vypadala jako Jugoslávie v polovině devadesátých let, lze asi dosti pochybovat.
To je takový ten rozdíl mezi jistě úctyhodnou péčí o lidská práva a chodem dějin lidstva. Podobně si můžeme říci, že kdyby si předek dnešního prezidentského kandidáta nevysloužil do erbu onu pověstnou tureckou hlavu oklovávanou krkavcem a místo hrdinského vítězství prchl z boje, dnes jsme mohli být součástí nikoli skomírající Evropské unie, ale prosperující osmanské říše.
Takže doporučme kandidátům, aby zapomněli na různá kdyby, a věnovali se opravdu realitě a více budoucnosti než historii, kterou, zaplaťpánbůh, měnit nelze.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
