Majitel kopie svazků KATO byl brutálně zbit po jejich knižním vydání
Objednávka vraždy novinářky Sabiny Slonkové, za kterou podle policejní verze stojí Karel Srba, nedávný blízký spolupracovník Jana Kavana, není jediným násilným trestným činem souvisejícím se jménem současného předsedy Valného shromáždění OSN. Před dvěma lety, pár dní po vydání knihy KATO - příběh opravdového člověka, která dokazovala spolupráci Jana Kavana s komunistickou tajnou policií, byl surově zbit a vážně zraněn Martin Řezníček. Materiály o Katovi měl několik let doma a již dříve o nich informoval v pořadu České televize Nadoraz. Kniha vyšla v polovině května roku 2000.
Rána za ucho.
Martin Řezníček se vracel 20. května 2000 v jedenáct hodin večer do svého pražského bytu. V domě nešla světla, šel potmě. „Šest metrů za vchodovými dveřmi do domu jsou na chodbě ještě lítačky. Když jsem jimi procházel, dostal jsem obrovskou ránu nad pravé ucho. Ztratil jsem vědomí. Probral jsem se, když mě nějaký člověk táhl po zemi. Podařilo se mi ho kopnout kolenem do rozkroku. Hned mě pustil a já jsem začal couvat ke vchodovým dveřím. Tam ale čekal další, který mi uštědřil další ránu do hlavy,“ vybavuje si nepříjemné setkání Martin Řezníček.
Po druhém úderu opět na chvíli ztratil vědomí. Probral se na zemi, když do něj neznámí muži kopali. Zvedl se, z kapsy vytáhl slzný sprej a začal ho stříkat na útočníky. Šarvátka pokračovala. Když při ní někdo rozbil skleněnou výplň dveří a Řezníčkovi se podařilo prorazit dál do domu a začít burcovat sousedy, útočníci vyklidili pozice. „Byli pravděpodobně tři, za celou dobu promluvil pouze jeden z nich. Ve chvíli, kdy jsem mu stříkal slzák do obličeje, křikl česky: „Ty svině!“ Nikoho z nich ale nejsem schopen jakkoli popsat,“ říká o útočnících Řezníček, který skončil v nemocnici na Bulovce se zhmožděným podbřiškem, otřesem mozku, poraněnou ledvinou i krční páteří a dalšími šrámy.
Pachatel neznámý.
Policie případ po šesti týdnech odložila, neboť neměla žádné stopy, jichž by se mohla držet. Sám postižený se domníval, že napadení mělo jednoznačnou souvislost právě s vydáním svazků StB vedených na Jana Kavana a že za ním stál někdo z Kavanova okruhu.
Martin Řezníček totiž pracoval v parlamentní vyšetřovací komisi 17. listopadu, která tehdy došla k závěru, že Kavan byl vědomým spolupracovníkem StB. V první polovině devadesátých let se dostal ke kopii Kavanova svazku a v průběhu let ji poskytl několika lidem. V roce 2000 vydali tuto kopii Přemysl Vachalovský a John Bok v již zmíněné knize.
Protože se nepodařilo odhalit ani pachatele, ani zadavatele útoku, nelze stoprocentně určit motiv tohoto činu. Pravděpodobně ale šlo o mstu a varování.
Naproti tomu ihned bylo jasné, že útočníci se na svoji akci začali připravovat vzápětí po uvedení knihy KATO na knižní trh. Jak uvedl Řezníček již před dvěma lety do policejního protokolu, napadení v temném domě jen završilo týden podivných událostí.
Čelní útok.
Již v noci 16. května zastrašoval Řezníčka neznámý řidič vozu Fiat Uno. V Horních Počernicích toto auto sledující starou škodovku Martina Řezníčka najelo na chodník a jelo paralelně s ním. Když si jej posádka Una pozorně prohlédla, předjela před něj a prudce zastavila. „Zůstal jsem stát asi třicet metrů za nimi. Čekal jsem nějakou agresi ze strany toho řidiče, proto jsem se ve voze uzamkl a vyčkával, co bude dál. Po chvíli se Uno rozjelo, ale zhruba po dvě stě metrech se v rychlosti smykem otočilo do protisměru a se zapnutými světly jelo čelně proti mně. Viděl jsem, že nestihnu z vozidla utéct, proto jsem se jenom zapřel a čekal náraz. Objeli mě smykem na posledních pár metrech a pokračovali směrem z Prahy,“ uvedl Řezníček, který to vzápětí oznámil na linku 158.
V týdnu mezi oběma incidenty měl navíc několikrát dojem, že jej někdo sleduje. Jednou to byla stříbrná Škoda Octavia a dvakrát modrý Ford Mondeo.
Po dvou letech.
Martin Řezníček dodnes neví, co přesně mělo jeho napadení znamenat. Většinu zdravotních potíží již překonal, ale když má projít zhasnutým domem, má stále nedobrý pocit a čeká, odkud přijde další rána. Janu Kavanovi a investigativním reportážím se již přestal věnovat. Důvodem ovšem nebyly popsané útoky, ale likvidace pořadu Nadoraz. „Točím dokumentární filmy pro Českou televizi. Nedávno jsem dokončil snímek Sbohem, slunce o malíři Alénu Divišovi. A snažím se zapomenout. Člověk nemůže žít v neustálých obavách, že jej někdo sleduje a že jej chce zmlátit či zlikvidovat. Vlastně z toho napadení mám i dobrý pocit, že jsem se nějak ubránil,“ říká Řezníček.
Další střípek do mozaiky.
Jeho případ však minulý týden znovu otevřel policejní prezident Jiří Kolář. O nové vyšetřování jej ve světle přípravy vraždy Sabiny Slonkové požádal poslanec Jan Vidím (ODS). Minulý týden rovněž vyzval prezident Václav Havel poslance ČSSD a předsedu Valného shromáždění OSN Jana Kavana k rezignaci. „Po všech svých zkušenostech z dávné i nedávné minulosti s Janem Kavanem, s jeho zvláštními vazbami a personální politikou mám za to, že by bylo na místě, aby se Jan Kavan zamyslel nad svou způsobilostí vykonávat některé z funkcí, jež zastává,“ citoval Havlova slova jeho mluvčí Špaček.
Předseda vlády Vladimír Špidla uvedl, že se hodlá s bývalým ministrem zahraničí sejít ihned, jakmile se Kavan vrátí z New Yorku. Současně ubezpečil policisty, že mají případ připravované vraždy Sabiny Slonkové vyšetřovat bez ohledu na politické vazby: „Považuji za nutné poskytnout plnou podporu všem, kteří na objasnění případu pracují. A to takovou, aby si byli jisti, že neexistuje žádný jiný zájem než spravedlivé vyšetření a potrestání přímých účastníků a odhalení nepřímých aktérů.“
Kavan odmítl nejen odstoupit, ale rovněž jakoukoli politickou odpovědnost za Karla Srbu.
Text pod foto Řezníčka:
Martin Řezníček (42) vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT a dokumentaristiku na FAMU. Před revolucí pracoval ve Fyzikálním ústavu ČSAV jako „údržbář laserů“, později jako režisér výukových filmů v Audiovizuálním studiu ČVUT. Revoluci prožil na FAMU a byl členem parlamentní vyšetřovací komise 17. listopadu. Od roku 1990 žije na volné noze. Dlouhodobě spolupracoval s Českou televizí na pořadech Stíny, S-magazíny a Nadoraz a věnuje se dokumentární tvorbě. Jeho film Sarajevo 94 obdržel mezinárodní ceny na dvou festivalech (Káhira a Berlín-Postupim). V letošním roce dokončil hodinový dokument o malíři Alénu Divišovi Sbohem slunce.
Sázka na Citróna
Srba mezi korupcí a vraždou, Slonková mezi živými
Novinářku MF Dnes Sabinu Slonkovou měl popravit najatý vrah za její kritické články o bývalém generálním sekretáři z ministerstva zahraničí Karlu Srbovi. Ten je nyní, společně se svojí přítelkyní Evou Tomšovicovou a dalšími dvěma podnikateli Michalem Novotným a Petrem Volfem, ve vazbě. Všichni jsou vyšetřováni pro podezření z přípravy vraždy, na niž najali Karla Rziepela alias Citróna. Tento narkoman a zloděj recidivista však vše oznámil policii. S výjimkou Karla Srby se všichni k činu přiznali. O Srbově zapojení zatím přímo svědčí pouze výpověď Tomšovicové.
Srba tvrdí, že o tomto záměru nic nevěděl a nemá s ním nic společného. Bývalý agent vojenské rozvědky nejprve říkal, že se stal obětí zpravodajské hry. Jeho advokát Miroslav Kříženecký (bývalý hlavní vojenský prokurátor) nyní tvrdí, že jde o pomsto zhrzené Tomšovicové, která chtěla být více než přítelkyní.
Ať už to bylo jakkoli a ať tedy Karel Srba nakonec bude či nebude uznán vinným z přípravy nájemné vraždy, odstartovala tato událost vyšetřování vážného podezření z korupce na ministerstvu zahraničí za éry ministra Jana Kavana.
Policie totiž při domovní prohlídce našla u Karla Srby nejen dvě pistole a tři střílecí tužky, ale také třicet milionů korun v hotovosti. Kde k nim přišel, když jako státní úředník měl měsíční plat do čtyřiceti tisíc korun, nedokázal Srba vysvětlit, stejně jako nikdy přesvědčivě nezdůvodnil, kde vzal minimálně deset milionů korun na nákup a rekonstrukci svých nemovitostí. Srbova přítelkyně Tomšovicová policistům přiznala, že pro něj vybírala úplatky od firem, které dostávaly na ministerstvu státní zakázky.
Současný ministr zahraničí Cyril Svoboda odvolal minulý týden z funkcí tři osoby, které byly úzce spjaty s Janem Kavanem či Karlem Srbou – náměstkyni Helenu Opoleckou, generálního sekretáře Pavla Jaroše a ředitele finančního a investičního odboru Aleše Šatánka. Policie začala prošetřovat jednotlivé veřejné zakázky, s nimiž jsou Karel Srba a lidé z jeho okolí spojeni.
(informace čerpány ze zpravodajství ČTK, MF Dnes a Lidových novin)
