Strana polského premiéra může za svůj volební úspěch děkovat také fotbalistům. Domácímu průmyslu pomohly investice do infrastruktury
Kdyby existovaly kurzy znovuzvolení pro politiky, těžko by zájemci hledali lepšího lektora, než je polský premiér a předseda Občanské platformy Donald Tusk. O minulém víkendu jeho strana získala ve volbách 39 procent hlasů, a vystudovaný historik si tak může připsat další prvenství. Vedle titulu zatím nejdéle sloužícího předsedy vlády Polska po roce 1989 se může pyšnit také tím, že se stal jediným premiérem, který byl podruhé zvolen. Ukazuje se přitom, že víc než stav veřejných financí a relativně vysoká nezaměstnanost Poláky zajímá optimistická nálada v zemi a Tuskova pověst muže řídícího relativně úspěšnou ekonomiku. Kdyby totiž skutečně volili na základě hospodářského programu a především slibů, museli by Občanskou platformu poslat do opozice.
Úkrok doleva
Z image liberálního reformátora toho po čtyřech letech mnoho nezůstalo. Jako první musela Občanská platforma opustit plán rovné devatenáctiprocentní daně. Místo toho Tuskův koaliční kabinet zavedl dvě pásma pro zdanění příjmů – 18 a 32 procent. Ostatně také Tusk v roce 2007 šel do voleb s billboardovým heslem „Aby se všem žilo lépe“, které až nápadně připomíná „blahobyt pro všechny“ budovaný v poválečném Německu. Ve skutečnosti na vládě Občanské platformy podle štětínského Centra ekonomických analýz (CenEA) vydělali především bohatí Poláci. Zatímco nejvyšším příjmovým skupinám za čtyři roky Tuskovy vlády stouply příjmy na osobu o 550 zlotých měsíčně (3100 Kč), té nejchudší skupině připadlo pouze deset zlotých (57 Kč). Plány, jak přilepšit chudším Polákům, se navíc mnohdy zvrtly. Typickým příkladem je rodičovská sleva na dani, která byla původně zamýšlena jen pro nízkopříjmové skupiny, nakonec ale platí bez ohledu na výši výdělku. Zatímco dobře situovaným Polákům ušetří jejich děti až sto zlotých měsíčně, úspora nejchudších rodin činí 7,60 zlotého, tedy ekvivalent dvou dětských přesnídávek. Občanská platforma sice před letošními volbami slíbila „radikální zvýšení daňového bonusu na třetí a každé další dítě v rodině“, analýza CenEA ale došla k závěru, že jde spíše o volební vějičku, na bonus by dosáhlo jen minimum rodin. „V posledních dvou volebních obdobích strany nedokázaly prosadit to, co slibovaly ve volbách. Lidé ekonomickým programům nevěří a politici zase necítí potřebu předkládat analýzy nákladů a dopadů,“ vysvětluje Michal Myck, ředitel CenEA. A tak místo na složitou hru čísel sázeli politici především na jednoduchá hesla. Možná proto každý desátý Polák volil Palikotovo hnutí, které slibuje zásadní změnu v postoji k homosexuálům, marihuaně a potratům.
Rozevřené nůžky
Donald Tusk žádné velké novoty nepotřeboval, protože Polákům mohl slíbit pokračování kurzu. Přestože se sociální nůžky za jeho vlády ještě více rozevřely, může se opřít o celkově dobrou kondici polské ekonomiky, která vynikne zvláště ve středoevropském srovnání. „Platy jdou systematicky nahoru a ekonomika zaznamenává relativně silný růst,“ říká Andrzej Marczak, analytik KPMG. V letošním druhém čtvrtletí se Polsko mohlo pochlubit meziročním růstem HDP ve výši 4,5 procenta, stejnou hodnotu statistici naměřili i pro domácí spotřebu. Navíc relativní spokojenost panuje i mezi samotnými voliči, a žádný silný protest se tak nekonal.
Za své znovuzvolení přitom Tusk může zjednodušeně řečeno poděkovat nejen voličům, ale i fotbalovým funkcionářům UEFA, kteří Polsku společně se sousední Ukrajinou přiklepli organizaci evropského šampionátu v roce 2012. Kvůli fotbalu a především přesunům hráčů a fanoušků napříč celým Polskem stát investuje do silnic a železnic jako nikdy předtím. Za poslední tři roky prostavěl na dálnicích přes 30 miliard dolarů, deset miliard dolarů chce Polsko do roku 2013 investovat i do železnic, které jsou v žalostném stavu. K tomu staví tři zbrusu nové fotbalové svatostánky, rekonstruuje letiště a peníze sype také do městské hromadné dopravy.
To vše samozřejmě znamená zakázky pro stovky polských stavebních firem, ke všemu ještě v regionech, kde jinak pozemní stavitelství zcela skomírá. Sázka na čínskou firmu Covec, která měla postavit dálnici spojující polskou metropoli s Německem, sice nevyšla a není jisté, zda se klíčovou spojnici podaří dokončit před šampionátem, o to větší radost teď ale mají domácí dodavatelé. Investiční příležitosti přitáhly do Varšavy i další zahraniční banky a tamní burza je považována za nejprestižnější ve východní Evropě. Od začátku roku tu oficiálně vstoupilo na akciový trh 150 firem, z toho sedmnáct zahraničních.
Vystřízlivění z reforem
Masivní investice nejsou samozřejmě zadarmo a Tusk musel sáhnout po nepopulárních krocích. Již loni byla zvýšena horní sazba DPH na 23 procent, což je jedna z nejvyšších sazeb v Evropě. Útlum pocítili i státní zaměstnanci, kteří mají zmražené platy. Na druhé straně premiér nevede zemi do dluhové pasti. Letošní deficit veřejných financí dosáhne 54 procent HDP, tedy hodnoty, o níž si západní ekonomiky mohou nechat jen zdát. Mimochodem Poláci si v ústavě zakotvili šedesátiprocentní hranici dluhové brzdy.
V dalších letech bude muset Tusk spořit podstatně více, protože stát čekají nové velké investice a efekt šampionátu napřesrok vyšumí. Po fotbalové horečce přijde na řadu energetika. Vzhledem k tomu, že země produkuje 90 procent své energie z uhlí, chystá se Varšava otevřít tendr na první jadernou elektrárnu v zemi.
Jediným problémem, který může stihnout Tuskovu metodu pomalého a šetrného dávkování reforem, je stav společné evropské měny. Když současný premiér v roce 2007 nastupoval do úřadu, byl nadšeným eurooptimistou a slíbil, že Polsko bude platit v roce 2012 eurem. Pak ale přišlo vystřízlivění a dnes Varšava argumentuje stejně opatrně jako Praha. „Jestli nenastanou neočekávané události, například totální katastrofa ve státech eurozóny, tak si myslím, že při udržování rovnováhy mezi dluhem a růstem se vyhneme bolestivým rozhodnutím,“ slíbil Polákům staronový premiér. Svým způsobem tak vystihl své politické vystřízlivění. Zatímco v roce 2007 sliboval rychlé reformy, dnes razí heslo klidného přežívání.
