Martina Navrátilová se má stát velvyslankyní české kandidatury
V úterý 14. srpna 2004 jsme večeřeli v aténské maríně Kalamaki a za našimi zády se odehrával bezprecedentní finanční malér. Debatovali jsme se sportovními manažery, jestli by si ho mohla dovolit Praha. Zaznělo: „Od Los Angeles 1984 je fakt umění, když se na hrách prodělá.“ Řekové jsou asi velmi umělecky založení…
A také zaznělo: „Problém je - právě proto - pořadatelství vůbec získat. Jak přesvědčit svět? Vlastně máme jediného myslitelného reprezentanta. Ambasadorem kandidatury by musel být Václav Havel.“
V roce 2007 jsme ve skoro stejné sestavě našli alternativu. Prominentní osobnost budící respekt i za hranicemi sportu, Martinu Navrátilovou. Předminulý pátek ji špičky Českého olympijského výboru oslovily a jednání započala. V rozhovoru (na straně 88) říká: „Šla bych do toho, kdyby to dávalo ekonomický a ekologický smysl.“ Dává?
Dlouho se mluvilo hrách „nízkonákladových“. Ani náhodou! Provozní a organizační náklady pražské olympiády mají mírně přesáhnout dvě miliardy dolarů. Srovnejme: v Barceloně 92 to bylo 1,6 miliardy, v Sydney 2000 1,7 miliardy, Atlanta 1996 se dostala pod 1,5 miliardy. V rozpočtu Pekingu figurovala částka 1,6 miliardy dolarů. Podobnou sumu musely Atény 2004 investovat jen do bezpečnosti a celkově začínaly na třech miliardách. Umělecky založení Řekové to nakonec dotáhli (podle studie Cushman & Wakefield) na dvanáct miliard.
Napřed jim srazil hřebínek Mezinárodní olympijský výbor, když rozhodl, že z přenosových práv připadne organizačnímu výboru namísto dosavadních 60 jen 49 procent. A potom si přisadili sami, ani oni přece nechtěli Hry gigantické. Omezili počet lokálních sponzorů na 40 (v Sydney to bylo 100, v Atlantě 200). Omezili počet vstupenek na 5,5 milionu (Sydney 7,6, Atlanta jedenáct milionů). Snížili průměrnou cenu vstupenky o 30 procent. A ještě decentralizovali organizaci včetně finančního řízení, čímž prakticky dýchli na brýle finanční kontroly.
Důležitější je ale jiná položka. Rozhodující náklady jsou vždy infrastrukturní a ani v tomto ohledu nemá být Praha nízkonákladová. Investice přímo související s olympiádou (sportoviště, olympijské vesnice, telekomunikace) mají sice přesáhnout jen čtyři miliardy dolarů, avšak náklady na robustní infrastrukturu (letiště, silnice a dálnice, železniční koridory) se odhadují na bezmála 25 miliard USD. Studie PricewaterhouseCoopers z roku 2004 uvádí, že bez této robustní infrastruktury nelze předložit kvalitní kandidátskou nabídku. Pražský primátor sice tvrdí, že tyto investice by město a stát musely uskutečnit tak jako tak, ale sečteno… Česko by investovalo do roku 2020 asi 32 miliard dolarů. Pro srovnání - „megalomanské“ hry v Pekingu se dopočítaly 36 miliard. Je Česko zralé na čínský raketový rozvoj?
Respektovaná kapacita v oboru profesor Holger Preuss z Johannes Gutenberg University v Mohuči uvádí závěr hodný zamyšlení: Ohromný růstový impulz generovaný olympiádou může být škodlivý (vytláčení investic, silné importy, nadměrné zadlužení), je-li ekonomické prostředí pořadatelského města tak slabé, že ho nedokáže využít, anebo je extrémně slabá infrastruktura.
SWOT analýza, která je součástí pražské olympijské studie, upozorňuje právě na nedostatečnou dopravní infrastrukturu a na velikost ekonomiky jako jednu z nejslabších stránek kandidatury. Jenže kandidatura je také otázkou aspirací. Má se Česko stát bezkonkurenčním lídrem v regionu, a to i na úkor Rakouska? Pakliže ano, je vhodné olympijskou příležitost uchopit. Česko by získalo infrastrukturu nad rámec běžného rozvoje v hodnotě nejméně 50 miliard korun. Bezprostředně by přitáhlo 41 miliard korun vnějších zdrojů. Celkový makroekonomický přínos by činil 25 miliard korun. Vzniklo by přes 40 tisíc pracovních míst. Olympijské impulzy navíc bývají dlouhodobé, i turisticky extrémně exponované Řecko ohlásilo ještě v letech 2005 a 2006 růst cestovního ruchu vždy o 7,5 procenta.
Je faktem, že už nyní jsou rozjeté související investice za dobrých 100 miliard korun. Jen Fond dopravní infrastruktury letos investuje 71,6 miliardy a do roku 2020 zbývá třináct let. Zhruba 300 miliard, které olympijský projekt očekává od státu (asi 100 miliardami se má podílet Praha), není cifra z říše divů. Jenže privatizační zdroje vysychají a reforma veřejných financí je sotva na obzoru.
Nejvážnější riziko ovšem ve SWOT analýze chybí. Švejkovina, nespolupráce, rozhádanost. Příklady jsou po ruce. O pozemkovém sporu mezi PSGroup a Prahou v Letňanech píšeme na straně 66. Česká a moravská města se vehementně dožadují spolupořadatelství, ačkoli se tím hry evidentně prodraží. Ostatně zatím také chybí demonstrativně vyjádřená podpora vlády. Odpověď na otázku proč je momentálně třeba hledat mezi Strakovkou a Himálajem.
Ale sny se vyplatí hýčkat. Tehdy večer v maríně Kalamaki se také pochybovalo o tom, že v Sazka Areně by někdy mohla zazpívat Madonna. Jen její osobní honorář milion dolarů za koncert, to se v malém Česku nikdy nezaplatí! V září 2006 zazpívala dvakrát.
