Antonín Kratochvíl je možná nejvystavovanějším českým fotografem současnosti. V jeho případě však rozhodně není důvod toho litovat, či mu snad dokonce vytýkat nedostatek soudnosti. Málokterý fotograf má tak široký záběr. Dobře to ilustruje dvojice výstav, které se právě potkávají v Praze: V ambitu františkánského kláštera na Jungmannově náměstí je do neděle otevřena výstava Modlitba za Černobyl, na které trojice fotografů prezentuje snímky dokumentující „život“ v zóně zamořené jaderným výbuchem. Ve čtvrtek 4. května vyjede na trať výstavní vlak galerie Leica, který bude letos po republice vozit výstavu Persona, portréty slavných osobností a lidí okolo nás v jiném světle. Pod oběma akcemi najdeme Kratochvílův podpis.
Devětapadesátiletý Antonín Kratochvíl patří mezi absolutní špičku světové fotožurnalistiky. Důkazem jsou nejen významné zakázky (první fázi války v Iráku před třemi lety fotografoval například pro časopis Fortune), ale i řada ocenění. Loni získal za mimořádný přínos na poli fotožurnalistiky mezinárodní cenu Lucie Award, která chce být jakousi obdobou filmových Oscarů. Loni se Lucie konaly teprve potřetí. V Kratochvílově kategorii byl v prvním roce oceněn Steve McCurry, autor slavného snímku afghánské dívky, která se stala „tváří“ National Geographic. Předloni tutéž cenu získal James Nachtwey, patrně nejrespektovanější válečný fotograf současnosti, jinak též Kratochvílův kolega z fotoagentury VII.
Jako fotoreportér jezdí Kratochvíl po celém světě a přináší svědectví z nejkrizovějších oblastí. Na internetových stránkách agentury VII si je aktuálně možné prohlédnout například jeho reportáž z delty Nigeru. Vedle toho je však Kratochvíl také uznávaným a vyhledávaným portrétistou. Své první ocenění v soutěži World Press Photo dokonce v roce 1998 získal za sérii portrétů herce Williama Defoea. Působivost jeho portrétů tkví v tom, že do nich vnáší stejnou syrovost, jakou se vyznačují jeho dokumentární snímky. Důsledně pracuje s černobílou fotografií (pro agenturu dnes sice fotografuje digitálním fotoaparátem, a tedy barevně, ale v knihách či na výstavách prezentuje i své nejnovější snímky „převrácené“ do černobílé škály) a nebojí se používat neobvyklou kompozici, fotografovat proti světlu, v šeru či nechat záběr rozostřený. „To víte, ne všechny stars chtějí bejt takhle fotografovaný, jejich public relations jim vytvořej kašírovanej obal a v tom je prodávaj veřejnosti. Ale lidi, který maj koule, řeknou: Jo, dem na to! Třeba zpěvák David Bowie nebo herec Jean Reno…“ prohlásil na toto téma před lety Kratochvíl v rozhovoru v MF Dnes.
Expozice Persona představí šest desítek portrétů. Základem kolekce jsou snímky, které Kratochvíl před pěti lety publikoval ve své druhé knize Incognito. Kromě již zmiňovaných jmen stáli Kratochvílovi modelem například Keith Richards, Johnny Depp nebo Billy Bob Thornton. V posledních letech pak třeba Bono, Harvey Keitel či George Clooney. Na plakát výstavy je použit snímek sedmnáctileté Liv Tylerové, který Kratochvíl pořídil v roce 1995 v Toskánsku při natáčení Bertolucciho filmu Svůdná krása.
Koncept výstavy na kolejích si Leica Gallery, která po odchodu z Pražského hradu přišla o trvalou výstavní síň, poprvé vyzkoušela loni s výstavou Sebastiãa Salgada. Speciálně upravený vlak s ní navštívil dvanáct českých a jedenáct slovenských měst a v průběhu léta a podzimu ji zhlédlo 63 tisíc návštěvníků. S denní návštěvností 750 lidí se stala nejúspěšnější výstavou loňského roku. Vlak s Kratochvílovými portréty letos na své trase zavítá vedle Slovenska ještě i do Rakouska. V České republice je plánováno devět zastávek. V Karlových Varech ji například mohou navštívit hosté mezinárodního filmového festivalu.
Antonín Kratochvíl (*1947)
Spoluzakladatel fotografické agentury VII a držitel řady ocenění, včetně tří prvních cen v oborových kategoriích soutěže World Press Photo. V roce 1967 emigroval z tehdejšího Československa a prosadil se ve Spojených státech. Jeho dráze fotografa předcházela několikaletá dobrodružná anabáze. Mimo jiné byl jako voják francouzské cizinecké legie těžce zraněn během bojů v Čadu. Po získání amerického občanství se začal – ještě před pádem železné opony – vracet do zemí východní a střední Evropy. Soubor snímků dokumentujících následky čtyřiceti let komunistické totality v roce 1997 publikoval v knize Broken Dream. Českou monografii mu před třemi lety vydalo nakladatelství Torst. Loni na podzim bylo možné vidět průřezovou retrospektivu Kratochvílovu dosavadní tvorbou v brněnském Domě umění.
Jízdní řád vlaku Leica Gallery
- 4.–14. května Praha
- 16.–21. května Hradec Králové
- 23.–28. května Olomouc
- 30. května–14. června Brno
- 16.– 1. června Jihlava
- 27.června–9. července Karlovy Vary
- 11.–16. července Lovosice
- 18.–23. července Ostrava
- 26.–30. července Uherské Hradiště
Více informací naleznete na www.lgp.cz
