Za více než 117 let, které uplynuly od chvíle, kdy se člověk poprvé prokazatelně odlepil od země na stroji těžším než vzduch, jsme mohli spatřit stovky letounů, jež se vymykaly zavedeným zvyklostem. Aurora D8 je dalším z nich.
Letoun, respektive koncept, za nímž stojí společnost Aurora Flight Sciences, proslulý MIT a známý výrobce motorů Pratt & Whitney, svým tvarem připomíná – vztaženo na lidskou rasu – siamská dvojčata. To proto, že jeho trup se technicky vzato skládá ze dvou částí spojených v jeden celek. Na pohled je spíš placatý než „kulatý“, díky tomu však vyniká několika nezpochybnitelnými letovými i technickými vlastnostmi, na které jsou i současné moderní letouny krátké.
Nos letadla směřuje vzhůru, což samo o sobě stroji poskytuje dodatečný vztlak. Křídla díky tomu mohou být o poznání menší než u standardních dopravních letounů. Zmíněný trup má však i další výhody. Dle informací designérského týmu Aurory se do něj vejde hned 180 pasažérů, kteří sedí v řadách po osmi. Mezi sedadly je pak právě s ohledem na rozměry kabiny dostatek místa pro dvě uličky. To může aerolinkám ušetřit nějaké peníze při stání na letištích, neboť se letadlo rychleji „vyprázdní“ i „nalodí“. Hlavní úspora nákladů ovšem přichází jinde, a sice na straně spotřebovaného paliva.
Při pohledu zepředu se nelze ubránit dojmu, že letoun vznikl spojením dvou totožných letadel v jedno. Foto: Aurora Flight SciencesAurora D8 má být ve srovnání s konvenčními letouny mnohem úspornější. Oproti Boeingu 737-800, z nějž – třebaže se to na první pohled nezdá – koncepčně vychází, měla původně spálit až o 70 procent paliva méně a být o 71 decibelů tišší. Avšak jen za předpokladu, že by létala rychlostí Mach 0,74. Jenže to se designérům zdálo málo. Proto koncept upravili tak, aby byl letoun schopen letět rychlostí M=0,82 – podobně jako standardní dopravní letadla. Ve výsledku by se tedy spotřeba měla snížit o 49 procent s tím, že hluková stopa poklesne ve srovnání s B737-800 „pouze“ o 40 decibelů.
Obou výše zmíněných vlastností Aurora D8 dosáhne především zásluhou menších a lehčích motorů, které se nenacházejí pod křídly, jak je běžné, nýbrž v zádi trupu vedle sebe. Takto umístěné pohonné jednotky nasávají vzduch proudící v takzvané mezní vrstvě. Ta se nachází v těsné blízkosti tělesa, jež obtéká – v tomto případě trupu. Rychlost proudění vzduchu v mezní vrstvě je menší než v okolí, proto i motory mohou běžet na nižší otáčky a spotřebovávat méně paliva. Jelikož jsou navíc umístěny takto blízko trupu, stávají se de facto jeho součástí, takže i výsledný aerodynamický odpor je podstatně menší, než kdyby by se nacházely na pylonech pod křídly.
Povzbudivé testy i následné ticho po pěšině
Pravděpodobnost, že se koncept Aurora D8 stane jednoho dne realitou, je vyšší než u obdobných futuristických studií. Tvrdí to alespoň renomovaný web Simpleflying.com. Příslibem toho budiž fakt, že v roce 2017 společnost Aurora Flight Sciences koupil Boeing, jehož finanční zdroje jsou ve srovnání s malým startupem na zcela jiné úrovni.
Další peníze na vývoj v minulosti poskytl i americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). U firmy si „objednal“ zhotovení zmenšeného modelu, s nímž měl v úmyslu provést sérii testů ve větrném tunelu. Jedním z hlavních cílů těchto zkoušek bylo ověřit efektivitu zmíněných motorů, kterýžto koncept je v rámci odvětví letecké dopravy stále relativně nový a žádá si další vývoj. Výsledky první fáze testů byly dle dostupných informací pozitivní.
Na Auroru D8 je už možné si i sáhnout. Jde však zatím jen o zmenšený model, určený k testům ve větrném tunelu. Foto Aurora Flight SciencesOd té chvíle se toho ale veřejnost o nezvykle vypadajícím letounu s avizovaným doletem 5,5 tisíce kilometrů příliš nedozvěděla. Což nemusí být nutně známka shození celého návrhu ze stolu. Řada testů probíhá za zavřenými dveřmi i v pozdějších fázích vývoje, a proto je dost dobře možné, že o letadle Aurora D8 v budoucnu ještě uslyšíme. Času má relativně dost. Původní plány z roku 2009 totiž hovořily o tom, že k uvedení do provozu by měl být stroj připraven teprve až na konci aktuálně probíhající dekády.
