Tvrdá ruka spravedlnosti

27. 3. 2002

Kroky americké justice zatím připomínají spíše slona v porcelánu

Text obvinění, pro které byla 20. března společnost Arthur Andersen předvolána před soud, stěží zaplnil osm stránek. Shrnuto do jedné věty, útlý dokument viní firmu z maření výkonu spravedlnosti, neboť skartovala stohy materiálů týkajících se jejího auditu společnosti Enron. Dokument neuvádí téměř žádné podrobnosti, žádné konkrétní obžalované osoby a ani v nejmenším nenaznačuje, že obžalobě předcházelo hektické období bezvýsledných jednání mezi právníky firmy Andersen a vyšetřujícími státními zástupci. Rozhovory skončily neúspěchem a s tím padla i naděje Andersenu na přežití.
Demonstrace prokurátorské síly pouze urychlila útěk klientů a zaměstnanců firmy. A to je v každém ohledu špatně, ať už nese Andersen za pád Enronu sebevětší vinu. Žaloba dále zcela zmařila úsilí bývalého šéfa centrální banky Paula A. Volckera, který se snažil z Andersenu vybudovat ukázkový příklad pro firmy v oboru účetnictví. Desítky tisíc zaměstnanců, kteří s Enronem neměli vůbec nic společného, si budou muset hledat novou práci. A z bytelného korábu zbude v nejlepším případě vratká bárka, neschopná uhradit byť i zlomek částky v řádu miliard dolarů, které poškození akcionáři a bývalí zaměstnanci Enronu nárokují.
Prokurátoři zadusili Volckerovo reformní úsilí bez ohledu na veřejné zájmy. Těm by posloužilo daleko více, kdyby stíhali jednotlivce, a nikoli celou firmu. Navíc znemožnili vypořádání s Komisí pro cenné papíry (Securities & Exchange Commission, SEC), které měl Andersen zaplatit horentní sumy na pokutách. V závodě o vyřešení „problému Andersen“ vyřadili četníci ministerstva spravedlnosti původní reformátory ze SEC. A to není vůbec dobré.
Bylo by o hodně lepší, kdyby místo kriminalizace celé firmy hledali konkrétní viníky. Umožnili by tak Andersenu dosáhnout dohody se SEC - a Volckerovi pokračovat v jeho úsilí. Volcker chtěl z reformovaného Andersenu udělat modelovou firmu pro celé odvětví. Oddělil by audit od poradenství, a odstranil tak dlouhotrvající křiklavé rozpory. Snažil se zabránit firmám, aby auditovaným klientům poskytovaly současně takové služby, jako je interní audit nebo daňové poradenství. Jenže zánik Andersenu je nyní nabíledni a jeho konkurenti nebudou prakticky pod žádným tlakem, aby zmíněné postupy přijali.
To je ale pouze začátek zkázonosné laviny. Z 85 tisíc zaměstnanců Andersenu jich měla co do činění s Enronem jen hrstka. I když stále nelze vyloučit, že budou obviněni i někteří jednotlivci, ministerstvo spravedlnosti se rozhodlo stíhat firmu jako celek. Pošpinilo tak jednoho každého zaměstnance a všechny donutilo shánět si nová pracovní místa.
Pak tu zbývá 2300 auditovaných klientů a ti představují zhruba sedmnáct procent veřejně obchodovaných společností Spojených států. Firmy nyní honem hledají nové auditory a seznamují je se svou podnikatelskou činností. Změna je však často obtížná, protože účetní firmy, podobně jako jiní poskytovatelé profesionálních služeb, nemohou pracovat pro přímo si konkurující společnosti. Navíc každá firma z Velké pětky má jiné silné stránky. Získat odborné zkušenosti například v tradičních výrobních odvětvích, což byla hlavní specializace Andersenu, bude drahé a časově náročné.
Nejhůře asi pochodí poškození akcionáři a bývalí zaměstnanci Enronu. Ti v Andersenu viděli jediného bohatého obžalovaného, který tady po bankrotu Enronu zbyl. Žalobami z něj chtěli vypáčit až 750 milionů dolarů a pravděpodobně by nějakou finanční částku skutečně získali. I v případě prodeje firmy by podle právníků mohli něco utržit, nejspíše zabavením části výnosů partnerů společnosti. Teď už je to však nepravděpodobné.
To nás přivádí k dalšímu nešťastnému kroku v postupu ministerstva spravedlnosti. Kdyby nevzneslo obvinění, mohla pokračovat jednání jak o vypořádání se spornými stranami, tak o prodeji společnosti. KPMG sice nadále vyjadřuje svůj zájem o zakoupení jejích zahraničních expozitur, ale ostatní jednání o prodeji částí firmy konkurentům z Velké pětky zkrachovala den před oznámením žaloby. Pokud Andersen při současném odlivu klientů zbankrotuje, nárokujícím stranám nezbude nic než spletitý a komplikovaný právní proces s bývalými společníky firmy.
Americké ministerstvo spravedlnosti má samozřejmě řadu důvodů, proč jít Andersenu po krku. Obvinění z nekvalitního auditu čelila firma už vloni v červnu. V tehdejším sporu týkajícím se auditů společnosti Waste Management ustoupila a souhlasila se zaplacením pokuty sedmi milionů dolarů plus dalších 220 milionů USD pro vypořádání skupinové žaloby. Andersen tehdy chybu nepřiznal, ale přijal soudní příkaz a slíbil dodržovat zákon. Nedávná epizoda, která poslala Enron ke dnu, je takřka výsměchem červnovému slibu.
Problémy se přitom objevovaly již dříve. Arthur Andersen byl obviněn, že svými údajnými účetními triky vylepšil výsledky firmy Sunbeam a při vypořádání sporu s akcionáři zaplatil 110 milionů dolarů. Prvního března tohoto roku také souhlasil s tím, že vyplatí 217 milionů dolarů na úhradu nároků vznesených v souvislosti s úpadkem dalšího klienta, nadace Baptist Foundation of Arizona. Podle bývalého státního prokurátora Josepha E. diGenovy „nabyly federální soudní orgány dojmu, že firma Arthur Andersen opovrhuje zákonem“.
Hlavním úkolem ministerstva spravedlnosti je navíc pachatele soudně stíhat, aby všem bylo jasné, že se zákony musí dodržovat. Bude-li k prohřeškům významných firem přistupovat shovívavě a argumentovat příliš závažnými dopady obžaloby na hospodářství nebo pro společnost, mohou velké podniky snadno dojít k závěru, že mohou zákon beztrestně obcházet. Profesor právnické fakulty Kolumbijské univerzity John C. Coffee jr. říká: „Ministerstvo spravedlnosti má od páchání nepravostí v první řadě odrazovat.“
Kritikové tvrdé ruky ministerstva spravedlnosti vyzdvihují způsob, jakým provinilce většinou umravňuje SEC. Komise totiž přijímá opatření proti jednotlivcům a uchyluje se i k zákazům obchodování s cennými papíry nebo jiných aktivit podléhajících oficiálnímu povolení. Snaží se tedy zainteresované firmy donutit ke korektnímu jednání. „Proč ministerstvo místo trestního stíhání neřeší tuto záležitost z hlediska veřejného zájmu?“ ptá se bývalý předseda SEC David S. Ruder, jenž nyní přednáší právo na Northwestern University. „Hádám, že se tu ke slovu dostala prokurátorská ješitnost.“
Skutečně to vypadá, že prokurátoři chtěli firmu Andersen ukřižovat stůj co stůj. Odmítli povolit, aby se v Houstonu obhajovala před velkou porotou, která obvinění vznesla, což by byl v daném případě obvyklý postup. Soudní proces bude brzy zahájen - ovšem zdaleka není jisté, že ho americká justice vyhraje. Pokud se tak stane, nezapomeňme za jakou cenu: tisíce lidí bez práce, ztráta naděje na finanční vypořádání a promarněná šance pro skutečnou reformu.

Několikanásobné škody Bez ohledu na výsledek procesu bude mít žaloba ministerstva spravedlnosti proti společnosti Arthur Andersen katastrofální důsledky

ZÁNIK FIRMY ANDERSEN
Ještě žádná významnější firma poskytující vysoce kvalifikované profesní služby nepřežila trestní stíhání. Převážná většina z 85 tisíc zaměstnanců firmy v USA i v zahraničí jsou jen nevinní diváci. Živobytí mnoha z nich je nyní ohroženo.

ÚČETNÍ REFORMY
Andersen procházel reformou pod taktovkou bývalého šéfa Fedu Paula Volckera a mohl v odvětví nastavit novou laťku. Nyní budou mít konkurenční auditorské firmy daleko menší motivaci, aby přistoupily na Volckerovy požadavky.

POŠKOZENÍ DOSTANOU MÉNĚ
Andersen nebo jeho nový vlastník mohli vyčlenit stovky milionů dolarů pro akcionáře a bývalé zaměstnance Enronu, kteří přišli o miliardy dolarů v penzijních fondech. Tyto oběti nyní dostanou málo, pokud vůbec něco.

CHAOS PRO KLIENTY
Starosti se změnou auditora bude mít na 2300 klientů Andersenu. Sedmnáct procent z nich patří mezi veřejně obchodované společnosti. Hledání nové auditorské firmy, která se bude umět na dostatečně vysoké úrovni vypořádat se složitými a pro ni neznámými finanční problémy, je pro ně obtížné a může narušit jejich podnikání.

Jak daleko Washington půjde?

ÚČETNICTVÍ
Senátoři za Demokratickou stranu chtějí oddělit provádění auditů od poradenství a ustavit přísnou komisi pro dohled nad auditory. Andersen není proti, avšak jeho konkurenti z Velké pětky se vzpírají. Prezident Bush sice nařídil SEC, aby zavedla omezení pro poradenské služby, ale nepožaduje striktní oddělení obou činností. Preferuje méně silný dozorčí orgán.
PRAVDĚPODOBNÝ VÝSLEDEK: SEC bude tlačit na auditorské výbory, aby právně ošetřily poskytování poradenských služeb. Kongres ustaví komisi odpovídající spíše Bushově představě.

DŮCHODY
Bez šance je iniciativa Demokratů na omezení množství firemních akcií v penzijních fondech podle § 401(k) daňového zákona. (Paragraf 401(k) Internal Revenue Code se týká fondů spravované zaměstnavatelem, do kterých si zaměstnanci spoří na důchod. Uložené prostředky se podle jejich přání investují, aby dál vydělávaly. Výhoda je v tom, že se částka strhává z platu před jeho zdaněním ( tj. daně z příjmu jsou nižší – pozn. překladatele). Prezident Bush navrhl jen mírné limity pro období, po které mohou firmy od svých zaměstnanců vyžadovat, aby ve zmíněných fondech drželi firemní akcie. Podniková sféra je proti jakýmkoli limitům.
PRAVDĚPODOBNÝ VÝSLEDEK: Očekává se návrh zákona, ale přísnější než Bushův plán nebude.

PODNIKOVÉ ŘÍZENÍ
Aktivisté vyžadují nařízení, které jim umožní navrhovat členy správních rad. Se záležitostmi spadajícími do pravomoci jednotlivých států však Washington příliš nenadělá.
PRAVDĚPODOBNÝ VÝSLEDEK: SEC již vyžaduje zveřejnění účetních postupů ovlivňujících výši zisku. Připravuje i pravidla pro rychlejší předkládání informací.

PLATY MANAŽERŮ
Čelní představitelé Senátu požadují, aby společnosti, které si odečítají z daní náklady na akciové opce poskytované manažerům, v příslušné výši upravily své příjmy. IT firmy i jiné společnosti se připravují k boji.
PRAVDĚPODOBNÝ VÝSLEDEK: V účetnictví nedojde ke změně, ale SEC se zaměří na příjmy manažerů, kteří uměle nafukují firemní zisky.

KRÁCENÍ DANÍ (TAX SHELTERS)
Demokraté se snaží prosadit zákaz operací, které umožňují snížit daňovou povinnost nebo se jí zcela vyhnout (tax shelters), tak jak je využíval například Enron. Bushovo ministerstvo financí zaujalo vyčkávací postoj.
PRAVDĚPODOBNÝ VÝSLEDEK: Důkladnější dohled ze strany ministerstva a přísnější pravidla pro zveřejňování informací.