Dokud se bude revitalizovat, nebude se privatizovat.
Příprava privatizace společností Transgas i ČEZ včetně distribučních společností plynu a elektřiny začne po roce 2001, majitele firmy změní až v roce 2002.
Vláda však učiní výjimku a ještě letos prodá 8,315 procenta akcií distribuční společnosti Středočeská energetika německé firmě RWE s očekávaným výnosem zhruba jedné miliardy korun. Zájem o cenné papíry již odpovědným státním úředníkům pot vrdilo telefonicky české zastoupení společnosti RWE.
Státní podnik Transgas se v roce 2000 změní na státní akciovou společnost. Ještě předtím ovšem nakoupí od Fondu národního majetku (FNM) podíly v distribučních plynárenských společnostech. Fond by tím získal asi 8,6 miliardy korun.
Kabinet však nedoporučuje, aby společnost ČEZ nakoupila podíly FNM v distribučních společnostech elektřiny.
To jsou čtyři klíčové závěry, které obsahuje pracovní verze materiálu s názvem „Návrh postupu privatizace energetických společností ČEZ a Transgas , který vládě předkládá ministr financí Pavel Mertlík a ministr průmyslu a obchodu Mir oslav Grégr.
Zpráva, kterou má týdeník EURO k dispozici, byla dokončena 3. září 1999 a bude rozeslána do připomínkového řízení. Vypracovala ji sedmnáctičlenná pracovní skupina složená z úředníků ministerstva průmyslu a obchodu, financí, životního prostředí a Fondu národního majetku. Jejím členem byl i poradce předsedy vlády Libor Trubelík z týmu Miroslava Šloufa.
Nestane-li se při připomínkovém řízení nic mimořádného, pak se dá říci, že ze záměru urychleně privatizovat energetické společnosti nezbylo nic. Naopak, vláda zvolila opačnou cestu a prodej státních podílů do soukromých rukou odložila minimálně o dva roky. Zmíněný materiál by proto mohl být přejmenován na „Návrh postupu neprivatizace energetických společností . Mertlíkova a Grégrova zpráva uvádí, že privatizace distribučních společností před stanovením pravidel pro podnikání v energetice „by mohla ohrozit integritu energetického systému České republiky . Nová energetická legislativa má být připravena tak, aby vstoupila v platnost od led na 2001.
Ohrožení by podle ministerského materiálu spočívalo „zejména ve snaze uplatnit dovozy elektřiny na úkor tuzemské výroby a dovoz plynu na úkor uzavřených kontraktů . Tento jev by prý měl negativní dopady v hornictví a v obchodní bilanci st átu. Dalším významným aspektem je podle zprávy absence regulačních pravidel pro ekonomické chování subjektů, která budou zásadní pro přirozený monopol (distribuční firmy, přepravní a přenosová soustava).
V dokumentu je i doporučení, aby se při rozhodování o urychlené privatizaci zvážil také problém, který souvisí s revitalizací některých zadlužených českých podniků. „Nastartovaná revitalizace průmyslových podniků by mohla ztroskotat v případě, kdy by soukromý subjekt vlastnící distribuční společnost přerušil dodávku energií na základě vysokých dlužných částek, které často provází situaci revitalizovaných podniků. Velmi závažná je plošná zadluženost Českých drah, které dluží všem elektroenergetickým distribučním společnostem celkem zhruba 400 milionů korun. Dalším případem je zadluženost akciové sp olečnosti Vítkovice vůči distributorům na severní Moravě, uvádí vládní materiál o privatizaci energetiky.
Státní úředníci tedy došli k závěru, že nemohou distribuční společnosti plynu a elektřiny prodat i proto, že se jedná o dodavatele velkých průmyslových podniků, které se vláda rozhodla oživit. Nového soukromého majitele by totiž stát nedonutil, aby plyn a elektřinu pro ztrátové firmy i nadále dodával na dluh. Státní ČEZ a státní Transgas zřejmě k takovému netržnímu chování donutit lze.
Členové pracovní skupiny tuto variantu doslova zapracovali do zprávy o privatizaci energetických společností: „Rovněž je třeba si uvědomit, že na území Prahy jsou odběratelské subjekty, které vzhledem ke špatné ekonomické situaci dluží značné částk y za energie a některé z nich, například ČKD Praha, jsou určeny pro revitalizaci. Dá se předpokládat, že reálný vlastník energetických společností nebude ochoten pokračovat v dodávkách energií bez jejich placení.
Zarážející je termín „reálný vlastník , protože svědčí o tom, že ministerští úředníci zřejmě považují stát za „nereálného vlastníka , který je bez problémů ochoten pokračovat v ekonomicky nereálném trendu, tedy elektřinu a plyn dál dodáva t zadarmo.
Vraťme se ale k pracovní verzi materiálu, který zvlášť pojednává o problematice elektřiny (ČEZ a distributoři elektřiny) a plynu (Transgas a distributoři plynu).
Zpráva při projednávání privatizace elektroenergetiky uvádí devět rizikových bodů:
- Pravidla vnitřního trhu s elektřinou, a to včetně pravidel výběru dodavatele, ale i zákazníka mimo hranice ČR, začnou platit s přijetím nové legislativy od roku 2001. Do této doby by někdo mohl zneužít současnou českou legislativu, která neřeší problematiku dovozů a vývozů elektřiny, případně podmínky výstavby přímých vedení pro uskutečnění zahraničních obchodů.
- Přes pečlivou přípravu legislativní, technickou i provozní bude potřeba určité období pro zavedení a ověření funkčnosti všech mechanismů.
- Uspořádání a fungování trhu s elektřinou je orientováno na zákazníka, tedy na uspokojení jeho potřeby kvalitní dodávky elektřiny za nejnižší možnou cenu.
- Těžiště konkurence bude ve výrobě.
- V současné Evropě je značný přebytek elektrického výkonu, který bude nabízen i za dumpingové ceny.
- Příprava na konkurenceschopnost české energetiky musí mít zásadní váhu ve zdrojové části. Podnik ČEZ by v této době měl připravovat maximální snižování nákladů, ale neměl by být oslabován. Možná by stálo za úvahu jeho kapitálové posílení renomovan ou firmou. Situace je komplikována nedokončenou výstavbou elektrárny Temelín.
- Distribuční společnosti jsou na poměrně dobré úrovni jak z hlediska řízení společností, tak provozních a ekonomických parametrů, které se ještě zlepší dokončením liberalizace cen elektřiny. y Distribuční společnosti představují odbytiště zdrojů elektřiny, kde současné uplatnění domácí výroby může být nahrazeno přebytkem výroby zahraničních zdrojů.
- Náklady na zřízení operátora trhu odhadované na zhruba 800 milionů korun (informační systém a infrastruktura) bude zřejmě nutné hradit podnikatelskými subjekty (ČEZ a distribuční firmy). Uskutečnit toto bez nároků vlastníků těchto společností na získání vlivu v operátoru je možné pouze v případě masivního podílu státu v těchto společnostech.
Pro tato rizika tedy pracovní skupina nedoporučuje vládě zahájit privatizaci energetických distribučních společností i ČEZ před rokem 2001.
S privatizací sektoru sociálnědemokratická vláda - pokud se do té doby udrží - začne až v roce 2002. Materiál uvádí, že „po celou dobu přípravy privatizace je konzultačními firmami signalizováno, že výnos z privatizace bude vyšší, když budou platná jasná pravidla podnikání a liberalizovány ceny . Ministerská zpráva dále uvádí, že „proti prodeji akcií podniku ČEZ také mluví jejich současná minimální cena na Burze cenných papírů .
Lze ovšem očekávat, že společnost ČEZ bude mít zájem získat podíly FNM alespoň v některých distribučních společnostech, aby neztratila trh pro uplatnění produkce svých elektráren. „Z hlediska ČEZ je tento zájem legitimní, avšak nedoporučujeme ho ze jména z toho důvodu, že ČEZ nemá dostatek prostředků, aby mohl poskytnout zajímavý výnos z privatizace. Naopak ČEZ by měl veškeré úsilí včetně finančních prostředků věnovat na snižování nákladů na výrobu s cílem dosáhnout její konkurencesc hopnosti, uvádí materiál. Otázkou je, zda členové pracovní skupiny, kteří zprávu připravili, byli seznámeni s výsledky hospodaření společnosti ČEZ za první pololetí roku 1999. Ty jsou hluboko pod očekávanými čísly.
Materiál uvádí, že „následně po vyřešení otázky přenosové soustavy (ČEPS, a. s.) je doporučováno kapitálové posílení podniku ČEZ, které by mohlo být provedeno například zvýšením základního jmění strategickým partnerem, kdy by majetková účast FNM mohla klesnout například na 51 procent .
O privatizaci společnosti ČEZ nedávno projevila zájem firma AES Electric Ltd., která je součástí americké AES Corporation. Podle webové stránky firmy se jedná o největší energetický koncern na světě.
Vláda by podle materiálu pracovní skupiny měla uložit ministrovi průmyslu a obchodu, aby „do 31. června 2000 předložil expertizu optimálního způsobu privatizace elektroenergetiky tak, aby nebyla oslabena ekonomická stabilita podniku ČEZ při nutnost i dostát úvěrovým závazkům a podmínkám, za nichž byly poskytnuty. Tuto studii je nutno spojit s rozhodnutím o vynětí přenosové soustavy ze společnosti ČEZ .
Obdobný postup doporučuje vládě pracovní skupina i v plynárenském sektoru. Rizika rychlé privatizace materiál shrnul do sedmi bodů:
- Pravidla vnitřního trhu se zemním plynem budou v EU platit až od roku 2000, v ČR začnou platit s přijetím nové legislativy od roku 2001. Do této doby by mohlo být zneužito současné energetické legislativy, která neřeší problematiku přístupu do plynárenských sítí, případně podmínky výstavby přímých vedení pro realizaci dovozů plynu. V ČR platí vyhláška ministerstva průmyslu a obchodu, která stanovuje dovozní monopol státního Transgasu. V nové energetické legislativě předpokládáme v letech 2005 až 2008 postupné otevírání v rámci EU. Směrnice unie přímo ukládá členským zemím učinit veškerá opatření, aby přechod na tržní podmínky proběhl spořádaně.
- Je zapotřebí pečlivé legislativní, technické i provozní přípravy, přesto však byl termín pro zpracování energetického zákona zkrácen o jeden rok, následně bude potřeba určitého období pro zavedení a ověření funkčnosti všech mechanismů.
- V současné Evropě je značný přebytek plynu, který bude nabízen i za dumpingové ceny, aby plynárenské společnosti řešily své problémy s úbytkem zákazníků po otevírání trhu.
- Konkurenceschopnost českého plynárenství musí vycházet ze zdrojového zabezpečení. Transgas by v této době neměl být oslabován, nýbrž by se měl snažit o maximální snižování nákladů.
- Distribuční společnosti plynu jsou na poměrně dobré úrovni jak z hlediska řízení společnosti, tak provozních a ekonomických parametrů, které se ještě zlepší dokončením liberalizace cen.
- Distribuční společnosti představují prakticky jediné zákazníky podniku Transgas, přebytek dumpingových dodávek ze zahraničí nad rámec uzavřených kontraktů může vést ke škodám při neodběru nasmlouvaných množství plynu.
- Náklady na vybavení Ústředního plynárenského dispečinku se odhadují zhruba na 500 milionů korun (informační systém a infrastruktura).
Vláda by podle pracovní verze návrhu dalšího postupu privatizace měla umožnit podniku Transgas, aby mohl od FNM získat podíly v distribučních společnostech plynu. „Nákup těchto podílů by podniku Transgas umožňoval lepší krytí rizik plynoucích z dlouhodobých kontraktů na nákup zemního plynu, které se souhlasem vlády Transgas uzavřel. Kapitálové provázání přepravních společností s distributory plynu je v Evropské unii (EU) obvyklé a podle směrnice EU je účetní oddělení jednotlivý ch činností dostačující.
Transgas podle vládního materiálu disponuje potřebnými prostředky pro nákup akcií distribučních společností a jeho zájem o český trh je legitimní. „V případě realizace tohoto prodeje by bylo účelné zvážit transformaci státního podniku do akcio vé společnosti a následné alianční zapojení do evropského obchodu a přepravy plynu. Velikost a finanční síla podniku jsou důležitými prvky konkurenceschopnosti na evropském trhu, uvádí zpráva.
Vycházíme-li z tohoto doporučení, nelze očekávat zahájení privatizace v žádné distribuční společnosti. Jejich propojení s Transgasem vzniká kvůli zajištění odbytu dlouhodobě nasmlouvaného plynu (z Norska zhruba tři miliardy m3 ročně do roku 2017 a z Ruska zhruba devět mili ard m3 ročně do roku 2013). Oba kontrakty byly podepsány s klauzulí „take or pay , což znamená, že Transgas musí zaplatit i za neodebraný plyn. Je tedy zájmem státu poskytnout těmto kontraktům přiměřenou ochranu.
Po transformaci Transgasu na akciovou společnost by mohl být zahájen prodej distribučních společností plynu této společnosti za průměrnou cenu na pražské burze (FNM by tím dosáhl prvního, byť ne největšího výnosu ve výši zhruba 8,6 miliardy korun). Pro urychlení tohoto procesu vládní mat eriál doporučuje zvážit i přímý prodej opčního práva ještě státnímu podniku Transgas smlouvou o budoucí smlouvě, kdy výnos by byl prakticky okamžitý, a tím by se na transformaci státního podniku Transgas na akciovou společnost nemuselo pospíchat. Vláda by podle materiálu pracovní skupiny měla uložit ministrovi průmyslu a obchodu, aby připravil a ministerstvu financí předal zakladatelský privatizační projekt na transformaci státního podniku Transgas na akciovou společnost do 31. března 2000.
„V další etapě by mohlo být nabídnuto do privatizace 33 až 49 procent akcií akciové společnosti Transgas, což by znamenalo další významný výnos pro FNM. Jelikož kmenové jmění státního podniku Transgas je zhruba 24 miliard korun, nabídka 33 procent akcií by představovala zhruba osm miliard korun v nominální hodnotě, 49 procent by bylo zhruba dvanáct miliard korun v nominální hodnotě, uvádí vládní materiál, který tento postup považuje pravděpodobně za jedinou možnou cestu pro dosažení určitých výnosů z privatizace při zachování zájmu státu. Podle informací týdeníku EURO by o účast na privatizaci Transgasu mohlo projevit zájem konsorcium německého Ruhrgasu a ruského Gazpromu.
„Nejsou známa žádná velká rizika takového postupu. Postup přitom nevyžaduje v první etapě ani žádné složité právní či legislativní úkony, ani potřebu spolupráce s ostatními akcionáři, píše se v závěru vládní zprávy.
