Odboráři chtějí demonstrovat a patrně i stávkovat kvůli tomu, že státní rozpočet počítá se snížením objemu peněz vyčleněných na jejich platy o čtyři procenta. Bylo by asi divné, kdyby se odboráři i všichni zaměstnanci stavěli k tomuto kroku jinak.
Autor: Jakub Stadler
Jenže pokud si oni ani mi ostatní nechceme nic nalhávat, tak si musíme říci, že tento vládní krok je teprve začátkem skutečně razantního a také pořádně bolestivého řezu státu do státního aparátu.
Výdaje na platy státních zaměstnanců činí sedminu až šestinu všech mandatorních výdajů státního rozpočtu, které je nutné důkladně zkrátit, pokud chceme dostat státní útraty pod kontrolu a do alespoň základního souladu jeho příjmy.
Úředníků může být méně
Je jasné, že jít cestou snižování průměrných výdělků je cesta do pekel. Stát potřebuje vysoce kvalifikované a dobře placené lidi, kterých ale může být mnohem méně. O tom, že propustit třetinu úředníků na jakémkoli ministerstvu lze bez toho, aby se to projevilo na chodu úřadu, nepochybuje dnes asi nikdo s výjimkou funkcionářů odborového svazu státních zaměstnanců. Těchto lidí je sice pár tisíc, ale z celkového počtu téměř tři čtvrtě milionu lidí živených ze státní kasy je to jen zlomek. Proto je nutné podívat se i na další sektory.
Přestože je jistě vzdělávání prioritou každé rozumné vlády, nelze se vyhnout ani snížení počtu učitelů. To, že během pár let klesl počet dětí ve střídě z třiceti na dvacet, je možná fajn a učitelka menší kolektiv lépe zvládá, ale je to prostě luxus, který si nemůžeme dovolit. Zvláště když se to vůbec neprojevuje na úrovni vzdělání žáků základních a středních škol. A kauzy s rychlostudenty vysokých škol ukazují, že i tady je zřejmě přebytek kapacit, které v konečném důsledku slouží něčemu zcela jinému než vzdělávání.
Policisté hlavně v kancelářích
Kapitolou zcela specifickou jsou bezpečnostní složky a zejména policie a armáda. Zde mimořádně nadstandardní sociální zajištění v podobě vysokých rent je velkou zátěží pro daňové poplatníky a každý ví o tom, že v policii je spousta náčelníků v kancelářích, ale naprosté minimum indiánů, kteří by střežili třeba bezpečnost na dálnicích či na ulicích měst. I zde je z čeho propouštět. A dalo by se pokračovat.
To vše buď racionálně vyřeší nová vláda, nebo si počkáme, až nám to po státním bankrotu přijede nadiktovat zaměstnankyně Mezinárodního měnového fondu, tak jak to nedávno proběhlo v Budapešti.
