Lázním skončily staré dobré časy a hostů je poskrovnu. Majitelé upínají naděje k vládní podpoře
Když během roku 2012 změnil tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) indikační seznam, podle kterého platí zdravotní pojišťovny pobyty v lázních, odstartovala jejich velká krize. Přestože se o revizi chorob, při kterých mají mít pacienti nárok na lázně ze zdravotního pojištění, mluvilo roky, byl to šok, dvoje musely zavřít. Ani ostatní ale nejsou stejné jako dřív.
Zatímco v roce 2011 šly na lázeňskou péči ze zdravotního pojištění bezmála tři miliardy
korun, v roce 2012 to bylo 2,5 miliardy a v roce 2013 jen 1,6 miliardy korun. Výdaje veřejného zdravotního pojištění tedy za dva roky klesly téměř na polovinu. Rok 2014 sice ještě není uzavřen, podle údajů za první pololetí a údajů některých lázní se ovšem zdá, že na lázně šly zhruba dvě miliardy
korun.
Lázně totiž hledají nové cesty, jak vydělat. Potvrzením toho je i plánované otevření nového termálního parku skupiny Royal Spa ve Velkých Losinách. Po šesti letech od zahájení provozu nového lázeňského domu Tree of Life v Bělohradě, který stál přes 300 milionů korun, je to další významná investice v oboru. „Návratnost investic se v lázeňství pohybuje nad dvanácti lety. Kdyby byl o termální park enormní zájem, může to být za deset let,“ říká Martin Plachý, viceprezident Svazu léčebných lázní a prezident Evropského svazu lázní, který vede lázeňskou skupinu Royal Spa. Podle plánů by termální park mělo ročně navštívit 150 tisíc lidí. To je více, než kolik turistů loni navštívilo zámek Konopiště. Komplex bude konkurovat rakouským a slovenským termálům, v Česku nemá obdobu. Přitáhnout by mohl lidi, kteří jezdí do zahraničí. „Když to spočteme dohromady, tipuju, že se bavíme o 300 až 500 tisících lidí z Česka ročně, kteří navštíví termály v zahraničí,“ míní Plachý.
Dosažení většího počtu takových projektů, které přivedou nové klienty, a méně zkrachovalých lázní, se ale neobejde bez veřejné podpory.
Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) slíbil lázním podporu už loni v únoru. „Cílem vládní snahy je zachovat občanům dostupnou léčebně rehabilitační péči a stabilizovat oblast lázeňství,“ prohlásil tehdy Sobotka. Lázním také jeho vláda skutečně pomohla. Loni nezavedla znovu po zrušení Ústavním soudem regulační poplatek za pobyt v nemocnici a nyní v lednu vyšel mírnější indikační seznam. Ten připouští u některých nemocí častější opakování lázní nebo čtyřtýdenní základní délku pobytu místo tří týdnů. To ale nestačí.
O další podpoře jedná s vládou nejen Svaz léčebných lázní, ale i Sdružení lázeňských míst. „Je dobrým znamením, že si současná vláda uvědomuje provázanost lázeňské péče s lázeňským cestovním ruchem,“ konstatuje manažer sdružení Marcel Hule. „Statistiky říkají, že jedna pracovní pozice v lázeňském zařízení na sebe váže minimálně 2,5 pracovního místa ve službách a infrastruktuře lázeňského regionu,“ dodává.
Lázeňská proměna Důvodem volání po veřejné podpoře je to, že lázně nemají mnoho pacientů, které platí pojišťovny. Preventivní ozdravné pobyty, které ještě před několika lety lékaři mohli mnohým svým pacientům psát „na pojišťovnu“, ustoupily. Místo každoročních šviháků s lehkými nemocemi teď cílí lázně na jiné klienty, kteří trpí těžšími chorobami. „Redukce výdajů na lázně způsobila, že se lázně začaly více orientovat přímo na medicínu. Jedna z nosných léčebných indikací dnes je následná péče po operačních stavech, kdy nemocnice přímo po zákrocích posílají lidi na týden do lázní,“ říká Plachý.
Lázně se tak starají o lidi, kteří mají nový umělý kloub, věnují se odborné rehabilitaci podobně jako odborné léčebné ústavy.
Některé pomáhají k návratu do života lidem po mozkové mrtvici. Podobný trend je podle
Plachého třeba i v Německu. Také tam se z veřejných rozpočtů hradí lázně pro jiná onemocnění a potíže než dříve. V některých oblastech jde ubývání lehčích pacientů už řadu let ruku v ruce s pokrokem medicíny, třeba méně závažné dýchací potíže se dnes snáze řeší léčivy.
Trend, kdy do lázní jezdí těžší pacienti, se projevuje různě. „I v našich zařízeních vidíme stále těžší případy. Například ve Velkých Losinách spolupracujeme se Šumperskou nemocnicí, protože široko daleko není žádný odborný léčebný ústav. Vozit lidi po operaci někam sto kilometrů sanitkou je docela nákladné a nemá to význam. Lázně jsou šest kilometrů, a tedy se spolupráce přirozeně nabízí,“ dodává Plachý.
Lázně musejí více myslet na lidi, kteří jsou ochotni si pobyt v nich zaplatit ze svého. Ať už na tuzemské turisty, nebo cizince. Buduje se pro ně lepší ubytování, služby wellness, je snaha přilákat je na kvalitní kuchyni.
Přelétaví cizinci Do toho ale vstupuje situace na mezinárodní scéně. „Klíčový problém teď je napětí, které ovlivňuje příjezdy pacientů nejen z Ruska, ale i arabských zemí a Izraele,“ říká Eduard Bláha, prezident Svazu léčebných lázní a ředitel lázní v Luhačovicích a Jáchymově. Zmiňuje vízovou politiku. „Říká se, že v Rusku získat víza do Česka trvá dvakrát déle než do jiných destinací, navíc je to administrativně náročnější,“ dodává. Ruských klientů přijíždí už nyní výrazně méně, zejména kvůli kurzu rublu, a to se podle Bláhy projeví nejen v jimi oblíbených západních Čechách, ale i v jiných zařízeních.
Lázně a lázeňská místa mají také velký zájem o dotace na investice. Bez nich se obávají, že nebudou moci zajistit, aby se vyrovnaly konkurenci z jiných zemí. To ale bude zřejmě problém. Přinejmenším co se evropských strukturálních fondů týká. „V programovém období 2014 až 2020 došlo k významnému snížení podporovaných aktivit v oblasti cestovního ruchu ze strany Evropské komise,“ uvádí Veronika Vároši z ministerstva pro místní rozvoj.
Ne že by na úřadech a jmenovitě na ministerstvu pro místní rozvoj nedělali pro lázně nic. Spolu s agenturou CzechTourism a ministerstvem zdravotnictví pracují na propagaci lázní ve světě. „Společnými kroky by mělo dojít k medializaci českého lázeňství i v zahraničí a podpoře přílivu zahraničních pacientů v rámci zdravotní turistiky,“ odhaduje mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová. Na tomto úřadě také vrcholí práce na novém lázeňském zákoně, který by měl přinést větší ochranu přírodním léčivým zdrojům.
Jenže mezinárodní konkurence je silná a zahraniční klientela je přelétavá. l
Statistiky říkají, že jedna pracovní pozice v lázeňském zařízení na sebe váže minimálně 2,5 pracovního místa ve službách a infrastruktuře lázeňského regionu.
Lázně 2009–2013 • V roce 2013 se přijelo do českých lázní léčit podobné množství lidí jako v roce 2009 (zhruba 378 tisíc pacientů). Jenže počet dnů, po které se tu pacienti léčili, klesl o 24 procent. Konkrétně z 5,7 milionu dní na čtyři miliony. • Rozdíl je v tom, že do lázní jezdí méně lidí s příspěvkem zdravotní pojišťovny. Pacienti, kterým hradí pobyt pojišťovna, totiž tráví v lázních v průměru výrazně delší dobu než pacienti, kteří si vše hradí sami. • Zatímco v roce 2009 tvořili pacienti v rámci veřejného zdravotního pojištění třetinu celkového počtu pacientů v lázních, v roce 2013 to bylo 19 procent. Podíl tuzemských platících pacientů vzrostl z 29,4 procenta v roce 2009 na 37 procent v roce 2013. Podíl pacientů ze zahraničí se zvýšil z 38 procent v roce 2009 na 43,9 procenta v roce 2013. • Meziročně se celkový počet lázeňských pacientů v roce 2013 oproti roku 2012 zvýšil o pět procent. Počet pacientů v rámci veřejného zdravotního pojištění celkem se snížil o 24,1 procenta, ve fyzických osobách činil pokles 22 948 pacientů. Počet platících klientů lázní z tuzemska se ve stejném období zvýšil o 31,2 procenta a počet klientů ze zahraničí o 4,2 procenta. Zdroj: ÚZIS
O autorovi| Adéla Čabanová • casanova@mf.cz
