Emirát drtí 88 miliard dolarů dluhů, důsledky pociťuje celý Arabský poloostrov
Země oplývající ropou a penězi snad v neomezeném množství – tak po dlouhá léta vypadala obvyklá představa o Spojených arabských emirátech (SAE). Tento obrázek se ale 25. listopadu radikálně změnil, když společnost Dubai World oznámila, že žádá věřitele o posunutí splátek svých dluhů alespoň o šest měsíců. Závazky konglomerátu kontrolovaného dubajskou vládou činí 59 miliard amerických dolarů, což odpovídá téměř třem čtvrtinám celkového zadlužení emirátu Dubaj. Proto je zřejmé, že problémy nemá jen Dubai World. Investoři dokonce začali mluvit o hrozícím státním bankrotu. Důsledky takového scénáře by se ovšem nezastavily u hranic emirátu a SAE – problémy s refinancováním svých závazků mohou mít i další státy Perského zálivu a rovněž evropské společnosti, do nichž arabští investoři v uplynulých letech majetkově vstoupili.
Realitní krach Zadrhnutí hospodářského modelu Dubaje přitom není úplnou novinkou. Již v březnu se potýkal s důsledky prudkého poklesu zájmu o místní nemovitosti (EURO 12/2009). Přitom právě velkorysé realitní projekty byly po mnoho let hlavním motorem růstu pouštního emirátu. I proto, že nyní trh nemovitostí tvoří asi polovinu dubajského HDP, je země krizí v tomto sektoru postižena velmi silně. A slovo krize je zcela na místě: v Dubaji bylo pozastaveno nebo úplně zrušeno 59 velkých staveb, z nichž ten nejlevněší měl stát přes 50 milionů amerických dolarů, včetně záměrů. Mezi nimi například loni v říjnu oznámená věž Nakheel Tower přes jeden kilometr vysoká, stavba 75 kilometrů dlouhého pouštního kanálu či záměr vytvořit zábavní park Dubailand, jenž by rozlohou předstihl Las Vegas. Problémy zažívají ale i dokončené projekty – mimo jiné hotel Atlantis, který byl před rokem otevřen ohňostrojem za dvacet milionů dolarů (EURO 49/2008). Nyní láká klienty slevami. Podobně trpí i vlastníci kancelářských budov, kde nájmy za posledních dvanáct měsíců klesly o 40 procent. A to ještě není nic proti rezidenčním nemovitostem. Každý čtvrtý byt je nyní v Dubaji prázdný, a tak se jejich cena meziročně propadla na polovinu.
Akciový pád
Jelikož jsou u řady pozastavených nebo poklesem poptávky trpících projektů investory právě společnost Dubai World a další dubajské státní firmy, nelze se divit, že nyní musejí žádat o odklad splátek svých úvěrů. A tyto splátky jsou prý opravdu gigantické. Deník Financial Times Deutschland (FTD) odhaduje, že jen v příštím roce budou muset dubajští dlužníci uhradit třináct miliard dolarů, v roce 2011 to bude dokonce 20 miliard a následující rok 16 miliard. Tyto dlužné částky by se v případě krachu Dubaje či propojených vládních podniků mohly lehce změnit ve ztráty věřitelů.
Světové akciové trhy tak poslední listopadový týden ovládla nejistota. Jako první zareagovaly evropské burzy, když se například frankfurtský index DAX propadl o 3,5 procenta, a podobně se „dařilo“ i dalším akciovým trhům včetně Londýna, Milána a Prahy. Ještě hlubší ztráty zaznamenaly asijské burzy. Minulé pondělí se jihokorejský index Kospi propadl o šest procent, a vietnamský Vn dokonce o téměř dvanáct procent.
Největší ztráty přitom utrpěly zejména firmy, jejichž majitelé pocházejí z Blízkého východu. Například akcie německého koncernu Daimler ztratily během předminulého čtvrtka tři procenta hodnoty. V případě automobilky Porsche to bylo v jednom okamžiku dokonce deset procent. Na finančních trzích se totiž objevily obavy, že v případě rozšíření dubajských obtíží do dalších zemí Perského zálivu mohou blízkovýchodní investoři začít stahovat peníze ze západních firem. „Všechno, co je v arabských rukou, se nyní prodává,“ potvrdil listu Handelsblatt jeden z frankfurtských makléřů.
Postižený region Obavy, že problémy Dubaje mohou postihnout i další země regionu, se odrazily ve zvýšení cen takzvaných swapů úvěrového selhání (Credit Default Swaps, CDS – slouží k zajištění pro případ nesplácení úvěrů – pozn. red.). Ty totiž nerostly jen v případě postiženého emirátu, ale i u dalších zemí Perského zálivu. Například v sousedním Abú Zabí se cena CDS u pětiletých státních dluhopisů jen během předminulého čtvrtka zvýšila více než o třetinu na 139 bazických bodů, nárůst nákladů na CDS v desítkách bazických bodů zaznamenala i Saúdská Arábie, Bahrajn či Katar. To však není nic proti Dubaji, u níž se cena CDS na pětileté vládní obligace mezi středou a pátkem předminulého týdne více než zdvojnásobila na 645 bazických bodů. To v praxi znamenalo, že k zajištění dubajských státních dluhopisů v objemu deseti milionů amerických dolarů na konci předminulého týdne bylo třeba zaplatit 645 tisíc dolarů ročně. Pro srovnání – CDS v případě pětiletých německých obligací činily 26. listopadu pouze 24 bazických bodů.
Sousedská výpomoc Důsledky dubajského krachu pro oblast Perského zálivu by byly tak velké, že nikdo nepředpokládá, že by měl emirát nakonec padnout. Zachráncem se pravděpodobně stane sousední Abú Zabí, který již letos Dubaji dvakrát pomohl. Poprvé v březnu, kdy centrální banka SAE nakoupila dubajské státní dluhopisy za deset miliard dolarů. Nyní zase dva finanční domy z Abú Zabí poskytly Dubaji nouzový úvěr ve výši pěti miliard dolarů. Kromě toho centrální banka SAE nabídla místním i zahraničním bankám s pobočkami v Dubaji pro případ problémů s likviditou levné úvěry. Přitom Abú Zabí – největší ze sedmi emirátů SAE – zřejmě nemá jinou možnost. Právě zdejší finančníci totiž patří k významným věřitelům dubajských firem (dle odhadu analytiků je asi 40 procent dluhů Dubai World drženo bankami ze SAE). Například jen dvě tamní banky – Abu Dhabi Commercial Bank a First Gulf Bank – půjčily konglomerátu společností v majetku Dubai World téměř čtyři miliardy dolarů. Význam, jaký má Dubaj pro sousední emirát, potvrdilo i minulé podělí, kdy se burza v Abú Zabí propadla o rekordních 8,3 procenta, což bylo o jeden procentní bod více než v Dubaji. I když zatím není jasné, na kolik záchrana Dubaje emirát Abú Zabí ovládaný rodinou Nahajánových přijde, jedno je jasné. Dubajská vládnoucí dynastie Maktúmových za pomoc zaplatí vysokou cenu v podobě ztráty samostatnosti v oblasti rozhodování a možná i předání kontroly nad některými společnostmi. Již letos na jaře prý abúzabský emír projevil zájem o developera Nakheel a leteckou společnost Emirates.
Daňový ráj Další otázkou, na niž bude muset Dubaj po překonání potíží odpovědět, je model dalšího rozvoje. Že to nadále nebudou megalomanské realitní projekty, je více než jasné. Podle listu FTD by se mohl tento emirát uprostřed pouště stát úspěšným bankovním centrem. „Dubaj je skvělou offshorovou destinací. Je jednoduše dosažitelná, politicky stabilní a dosud má opravdové bankovní tajemství,“ potvrdil FTD pod podmínkou anonymity jeden ze západních bankéřů působících v Perském zálivu. Přitom roli úkrytu pro horké peníze Dubaj hraje již posledních 20 let. Postupně se ale mění zájemci o takové služby. Dosud to byli hlavně bohatí Íránci, Pákistánci, Iráčané či Saúdové, kteří do emirátu ukládali své peníze hlavně kvůli obavám z vývoje ve svých vlastních zemích. Nyní se ale klienty dubajských bankéřů stále častěji stávají zámožné osoby z USA i starého kontinentu, k čemuž přispívá tažení západních vlád proti evropským baštám bankovního tajemství, jako jsou Švýcarsko, Lucembursko či Lichtenštejnsko. Tento trend potvrdily FTD i konkrétné osoby – například manažer hedgeových fondů Frank Scheunert, jenž v Dubaji působí již čtyři roky. „Dá se tu v klidu pracovat. Německo je přeregulované, tam by mi finanční dohled zakládání fondů neustále komplikoval,“ řekl FTD Scheunert s tím, že když někdo přijede s hromadou peněz, dubajské bankéře spíše zajímá obchod než nějaké kontroly. „Opravdu velké sumy ani sem nelze přivézt najednou, ale když se rozloží do menších částek, je to bez problémů,“ dodal Scheunert. A přepokládá, že čím více se bankovní tajemství ve Švýcarsku či Lichtenštejnsku omezí, tím více klientů se přesune do Dubaje. Příležitost, kterou země v oblasti lákání bohatých klientů nabízí, si uvědomují i světoví hráči. Například britská HSCB již loni v dubnu v pouštním emirátu založila jedno ze svých klíčových center pro off-shore bankovnictví. Dubaj navíc netrpí problémy s image jako výše zmíněné evropské země. SAE, jejichž součástí je postižený emirát, se totiž zatím ještě nikdy nedostaly na černou listinu daňových rájů organizace OECD a zřejmě tam ani hned tak neskončí. Země je totiž významným vývozcem ropy, což je zřejmě pádným argumentem proti takovému kroku.
BOX Opuštěný kolos Roznětkou dubajské krize se stal konglomerát Dubai World se 70 tisíci zaměstnanci a závazky kolem 59 miliard dolarů. Holdingu nyní nastávají těžké časy. Přestože jej většinově vlastní dubajský vládce šajch Muhammad bin Rašíd Maktúm, emirát se od společnosti distancoval. „Věřitelé musejí převzít část zodpovědnosti za poskytnutí úvěrů. Mysleli si, že Dubai World je částí vlády, to ale není pravda,“ řekl minulé pondělí zástupce dubajského ministerstva financí Abdal Rahmán Sálih. Postižený konglomerát následně oznámil restrukturalizaci části svých divizí se závazky ve výši 26 miliard dolarů, která se bude týkat především stavební společnosti Nakheel a realitního koncernu Limitless World. Další dceřiné společnosti Dubai World jako Infinity World Holding, Istithmar World či Ports & Free Zone World nebudou restrukturalizací dotčeny. S přeměnou postižených částí holdingu pomohou společnosti Deloitte a Rothschild, restrukturalizace bude zahrnovat i prodej některých aktiv. Hlavním zájemcem budou zřejmě finančníci z Abú Zabí.
BOX
Společenství věřitelů
Věřitelé Dubai World sestavili 2. prosince výbor, jehož součástí jsou velké banky. Tento týden se věřitelé mají setkat s vedením Dubai World a dohodnout se na podmínkách restrukturalizace dluhů. Výbor tvoří finanční ústavy Standard Chartered, HSBC, Lloyds a Royal Bank of Scotland a rovněž dve banky ze SAE - Emirates NBD a Abu Dhabi Commercial Bank.
BOX
Co mimo jiné patří do konglomerátu Dubai World (DW)
Palmové ostrovy Džumajrá – umělé ostrovy ve tvaru palmového stromu, na hlavní pětikilometrovou osu přiléhá 17 ramen, délka ochranného vlnolamu činí dvanáct kilometrů.
Svět podle Dubaje – zatím nedokončený projekt 300 malých ostrovů ve tvaru kontinentů s vilami a soukromými přístavy.
MGM Mirage – jedna z největších světových společností zaměřených na výstavbu a provozování hotelů a kasin po celém světě se sídlem v Las Vegas; DW vlastní 9,5 procenta společnosti.
Barneys – americký řetězec obchodů s luxusními oděvy, který v roce 2007 koupila DW za 825 milionů dolarů.
Dubai Ports World – jeden z největších světových provozovatelů přístavů a loděnic, zaměstnává téměř deset tisíc lidí.
Leisurecorp – vlastní golfová hřiště v Perském zálivu i v dalších regionech, největší jihoafrickou turistickou atrakci Victoria and Albert Waterfront v Kapském městě, horská střediska v USA a další aktiva. Rovněž pořádá golfový turnaj s nejvyšší dotací na světě (Dubai World Championship, dotace deset milionů USD).
Výletní loď Queen Elisabeth II. – v roce 2007 získala DW dosluhující luxusní plavidlo za sto milionů dolarů se záměrem přeměnit jej na plovoucí hotel v některém ze svých zábavních parků.
Dubai World je také významným akcionářem dvou velkých světových bank – HSBC Holding a Deutsche Bank.
TABULKA + MAPKA k tomu
Gigant a trpaslík
(srovnání ropného průmyslu Dubaje a Abú Zabí)
Dubaj* Abú Zabí
Denní těžba (tisíce barelů) 80++ 2500
Zásoby (mld. barelů)+ 4* 92,2
Pozn.:+ potvrzené zásoby dle Oil & Gas Journal k 1. 1. 2009
++ oficiálně se udává kolem 240 tisíc barelů denně, ve skutečnosti je ale zřejmě nižší, kolem 80 tisíc barelů
Pramen: Energy Information Administration, Bloomberg
