Úspěšnou společnost nemá ráda vláda ani veřejnost
Společnost Penta Group nemá na Slovensku dobré jméno, přesto - nebo zřejmě právě proto - že patří mezi nejvlivnější podnikatelské skupiny v zemi. Není populární ve vládních kruzích a také na veřejnosti není její image nejlepší. Penta je známá svými tvrdými postupy proti oponentům, přičemž nerozlišuje, zda je jimi stát, nebo soukromá firma. Zaměřuje se na krátkodobé arbitrážní a střednědobé strategické investice na domácích i zahraničních trzích a využívá všech možností, které jí dovoluje slovenská legislativa.
Slovenská pojišťovna.
Za jeden ze svých nejvýznamnějších úspěchů považuje Penta případ Slovenské pojišťovny. Skupině se totiž podařilo zvýšit její akcionářský podíl ve státní pojišťovně těsně před privatizací na 24 procent.
Před koncem roku 1999 stát navýšil svoje základní jmění ve Slovenské pojišťovně, ale menším akcionářům neumožnil podílet se na tomto procesu. Ve stejném roce stát na úkor ostatních akcionářů sám navýšil základné jmění Investiční a rozvojové banky (která byla v nucené správě) a následně na další valné hromadě schválil pokrytí minulých ztrát banky snížením jejího základného jmění, na kterém se však už podíleli také minoritní akcionáři.
Penta soudně napadla tyto kroky státu. Argumentovala poškozením práv minoritních akcionářů, respektive jednáním v rozporu se stanovami. Na základě těchto žalob soud přijal předběžné opatření, které znemožnilo zápis změn v základním jmění ve Slovenské pojišťovně a Investiční a rozvojové bance do obchodního rejstříku.
Přestože vláda tvrdí, že tato rozhodnutí nemohla ohrozit privatizaci finančních institucí, rozhodně ji komplikovala. Stát se nakonec s Pentou po roce a půl dohodl a v první polovině minulého roku společnost stáhla všechny žaloby, takže změny v základním jmění mohly být zapsány do obchodního rejstříku. Cenou za tento ústupek bylo, že stát umožnil minoritním akcionářům navýšit základní jmění Slovenské pojišťovny v předvečer privatizace o 630 milionů slovenských korun.
Zájem byl velký a většina malých akcionářů v prvním kole využila možnost upsat akcie do výšky svého podílu. Téměř všichni se chtěli zúčastnit i druhého kola. To se jim již nepodařilo. Před vchodem do místnosti, v níž se mělo uskutečnit druhé kolo, se totiž poslední dny před „finále“ začalo nepřetržitě střídat na stráži několik silných mužů. Jak se dalo předpokládat, drželi místo Pentě. Díky tomu společnost koupila všechny akcie.
Penta kupovala akcie Slovenské pojišťovny v průběhu roku 2001 i na burze. V minulém roce za ně zaplatila několik stovek milionů slovenských korun. Kolik na tom vydělala, není ještě známo, protože zatím nebyla zveřejněná cena, za kterou získá vítěz soutěže o pojišťovnu – Allianz – státní podíl. Penta však už před koncem tendru měla předběžné smlouvy se zájemci, že jim prodá svoje akcie za stejnou cenu jako zaplatí za akcie státu.
Východoslovenské železárny.
Ještě rozsáhlejší spor vedla Penta se státem v souvislosti s
Východoslovenskými železárnami. V roce 1999 měla valná hromada železáren rozhodnout o podpisu memoranda mezi východoslovenskou společností a U. S. Steel o prodeji části podniku Američanům.
Penta před touto valnou hromadou nakoupila akcie VSŽ a později začala zveřejňovat výhrady k nabídce americké společnosti. Vyhrožovala, že pokud bude přehlasována, soudně napadne dohodu s Američany. Stát se proto rozhodl, že požadavky Penty akceptuje a prostřednictvím Transpetrolu koupil osm procent akcií po 289 korunách. Akcie, které se v té době obchodovaly na burze za 130 korun, Penta původně koupila přibližně za 100 korun. Na transakci tak v průběhu několika týdnů vydělala 200 milionů.
Plavba a přístavy.
Ani Pentě se ale nepodaří vše. Příkladem je loňská privatizace Slovenské plavby a přístavů. Přestože v soutěži zvítězila, akcie podniku nezískala. Na poslední chvíli totiž zasáhla vláda.
Proč vláda doporučila Fondu národního majetku, aby zrušil výsledky soutěže, v níž zvítězila společnost Dunajservis (za níž stojí Penta), není jasné. Důvodem mohlo sice být, že Penta není ve vládě populární, ale zazněly i názory, že soutěž byla zrušena, protože z ní vypadla společnost blízká vládnoucím špičkám. Politici, kteří se do kauzy připletli, tvrdili, že tendr proběhl netransparentně a jeho podmínky prý nebyly jasné. Zvláštní je i postoj Fondu národního majetku, jehož výkonný výbor nejdříve vybral nabídku soukromé společnosti jako nejlepší, potom však přijal názor vlády a výsledky tendru prohlásil za neplatné. Přitom původní oficiální stanovisko fondu znělo, že soutěž proběhla úplně transparentně a že byl vybrán nejlepší uchazeč z hlediska výhodnosti prodeje, a to
Dunajservis.
Pohledávky.
Také v případě prodeje nekvalitních pohledávek, který vyhrála Penta, byl první tendr zrušen. Slovenská konsolidační, na niž byly převedeny špatné úvěry ze státních bank, vyhlásila novou soutěž poté, co třináctimiliardový balík pohledávek získala Penta. Ta však byla spolu se zahraničními partnery úspěšná i podruhé.
Loňskou soutěž na prodej pohledávek vláda nekomentovala, ale mluvilo se o tom, že Slovenská konsolidační nepřišla na nápad vypsat nový tendr sama. I když vedení konsolidační agentury je s výsledky druhé soutěže spokojené, Penta prohlásila, že stát na opakované soutěži prodělal.
Při prvním prodeji Penta nabídla 444 milionů slovenských korun za balík špatných pohledávek v objemu 13,3 miliardy. Výtěžnost byla v tomto případu tedy 3,33 procenta. V opakovaném tendru balík pohledávek klesl o 300 milionů, ale cena, kterou konsorcium Penta–Vinaco–Credit Suisse First Boston nabídlo, byla jen 431 milionů. Takže výtěžnost klesla na 3,31 procenta.
„Politicky motivované zrušení prvního tendru a neprofesionální postup konsolidační měly za následek oslabený zájem zahraničních investorů o účast ve druhém výběrovém řízení,“ odpověděla tehdy Penta.
Chemolak Smolenice.
Jedním z vyhlášených případů, kdy Penta prostřednictvím soudu zablokovala výkon akcionářských práv majoritních vlastníků, je Chemolak Smolenice. Tehdy proti sobě stály Penta a skupina okolo Harvardské investiční společnosti.
Penta roku 1997 ovládla investiční fond VÚB Kupón, který vlastnil 25 procent akcií Chemolaku, a postupně z něj vytvořila společnost Istrofin. Přestože držela čtvrtinu akcií Chemolaku, nedařilo se jí prosadit své lidi do orgánů společnosti, a proto začala zkoumat pozadí ostatních akcionářů. Zjistila, že akcionáři ovládající přes 50 procent akcií, jsou majetkově propojení s bývalými Harvardskými investičními fondy. Penta usoudila, že konkurenční skupina porušila zákon o cenných papírech, protože nabyla více než 30 procent akcií Chemolaku, ale nevyhlásila veřejný odkup. Podala žalobu a soud vydal předběžné rozhodnutí o zablokování akcionářských práv několika společnostem.
Harvard dostal rozhodnutí soudu pouhý den před valnou hromadou (v říjnu 1998), takže představenstvo společnosti rozhodlo o jejím zrušení. Penta však tento krok zpochybnila a setkání akcionářů se uskutečnilo na schodech. Minoritní akcionáři na něm odvolali představenstvo a dozorčí radu a do stanov vložili kvórum 80 procent na změnu tohoto stavu. Harvard nesouhlasil a prostřednictvím soudu se jim podařilo dosáhnout zablokování konání valných hromad až do vyřešení celé situace. Akcionáři se dostali do patové situace, přičemž nejvíce mohl utrpět podnik, neboť jeho činnost byla omezená a stal se nedůvěryhodným v očích bankovních domů.
Obě skupiny se však rychle dohodly. Ještě na konci října Prvá strategická, patřící do harvardské skupiny, vyhlásila veřejný odkup akcií Chemolaku. Zajímavá byla cena, kterou nabídla. Byla stanovena na 1000 korun, přestože na burze se v té době akcie Chemolaku obchodovaly asi za 600 korun. Penta své akcie v rámci veřejného odkupu prodala.
Elektrovod a Novoker.
Podobný scénář uplatnila Penta také v roce 2000 v bratislavské společnosti Elektrovod a lučeneckém Novokeru. V případě Elektrovodu nebyla Penta akcionářem, ale zaměstnanecká firma Elvod ji požádala o pomoc. Elvod v roce 1998 privatizoval 97 procent Elektrovodu, který se zabývá projektováním, dodávkami a montáží elektrických vedení.
Manažeři o několik měsíců později s povolením Fondu národního majetku převedli 82 procent akcií Elektrovodu na svou firmu ESV. Začala tím série soudních sporů mezi zaměstnaneckou a manažerskou firmou a v roce 2000 (kdy už ve sporu figurovala na straně Elvodu i Penta) soud vydal předběžné opatření, kterým zablokoval akcionářská práva většinového vlastníka.
Elvod s pouhými patnácti procenty vyměnil vedení Elektrovodu a později se s ex-manažery dohodl na mimosoudním vyrovnaní. Získal tak zpět 30 procent akcií a Penta stejný balík.
Kauza Novokeru, který se specializuje hlavně na výrobu keramických obkladů, byla také bojem dvou zájmových skupin. Na jedné straně stál majoritní akcionář – společnost Cevap, na druhé minoritní akcionáři a hlavně Penta. Cevap v roce 2000 prodal za 400 milionů slovenských korun majetek Novokeru americké firmě Bloomsbury Pacific Slovakia, která je dceřinou společností Bloomsbury Pacific. Tuto firmu však kontrolují představitelé Cevapu.
Penta přibližně ve dvou desítkách žalob napadla převod majetku, o němž rozhodlo představenstvo bez vědomí minoritních akcionářů, obvinila Cevap, že tuneloval Novoker…
Spor se táhl asi rok. Nakonec Bloomsbury Pacific Slovakia koupil od Penty její podíl 38,2 procenta v Novokeru za 86 milionů korun, což je 836 korun za akcii, a Penta stáhla svoje žaloby.
Sanitas. Mezi nejnovější projekty Penty patří koupě českého distributora léčiv Sanitas – ČR, prostřednictvím společnosti B-Consult. Penta koncem roku 2000 koupila slovenskou distribuční firmu Sanitas – SR, kterou kontroval český Sanitas. Ten získala před koncem minulého roku. Penta koupí sleduje vytvoření synergického efektu mezi oběma společnostmi. Díky tomu by mělo být jednoduší a výhodnější prodávat sesterské firmy působící na českém i slovenském trhu zahraničnímu investorovi společně. Podíl na českém trhu je o to zajímavější, že zahraniční společnosti si ho už rozdělily a Sanitas má nezanedbatelný podíl.
