Stát zarazil dotování velkých fotovoltaických elektráren před více než šesti lety. V oboru je ale stále živo. S elektrárnami se čile obchoduje a refinancují se staré dražší úvěry. A ve vzduchu visí další zásah státu proti nadměrným ziskům solárníků Co to je? Roste to na poli skoro u každé vesnice a už jsme za to zaplatili 160 miliard korun. A dalších více než 400 miliard ještě zaplatíme. Tipujete solární neboli fotovoltaické elektrárny? Uhádli jste.
Výstavbu rozsáhlých solárních parků na polích a loukách přestal stát podporovat před šesti lety. Nyní již přibývají pouze malé instalace na střechách budov -některé zcela bez dotační podpory, jiné s investiční dotací z programu Nová zelená úsporám.
I když český solární boom skončil hned po zaříznutí zvýhodněné výkupní ceny, dodnes je okolo fotovoltaiky živo. S již postavenými řadami modrých solárních panelů se aktivně obchoduje. Na straně kupujících lze najít místní byznysmeny a různé investiční fondy - čínské i polské.
Zájem ožil poté, co Evropská komise s jistými výhradami v loňském listopadu schválila české schéma finanční podpory obnovitelných zdrojů. Nedávný verdikt komise nicméně otevírá třináctou komnatu v podobě možnosti omezit tok peněz k nejvýdělečnějším vlastníkům fotovoltaických elektráren.
Několik miliard ušetříme i díky tomu, že si soudy posvítily na nepoctivé podnikatele a odstřihly je od nároku na zvýhodněnou výkupní cenu. Zatím se jedná o osm případů, ale několik dalších může ještě přibýt. Nejvyšší správní soud má rozhodnout čtyři poslední kauzy.
Skóre? 10:8 pro solárníky
Výroků o pochybném udělování licencí solárníkům padlo mnoho, mistryní republiky v této disciplíně je předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková. K činům přistoupilo Nejvyšší státní zastupitelství vedené Pavlem Zemanem, které během let 2012 a 2013 zažalovalo 22 nejpodezřelejších případů.
Zatím je skóre v souboji mezi státními žalobci a solárníky téměř vyrovnané. Osm firem je definitivně bez licence, dalších devět naopak u soudu vyhrálo. V případě firmy FVE Osečná nedávno státní zástupci žalobu stáhli. „K dnešnímu dni evidujeme osm úspěšných žalob, u nichž nejvyšší státní zástupce dosáhl zrušení licence pro fotovoltaická zařízení“ potvrzuje tiskový mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství Petr Malý.
Úder na solární barony. Šéfka ERÚ Alena Vitásková slibovala, že odřízna podvodné podnikatele od dotací, ale zůstalo jen u slibů. Konkrétními výsledky se naopak může pochlubit Nejvyšší státní zastupitelství.
Jedná se o různorodou skupinu. Patří do ní známé případy elektráren Solar CD u Českého Dubu, FVE 28 u obce Mrlínek či Akam - Bosko u Boskovic, u nichž bylo deklarované dokončení v závěru roku 2010 snadno zpochybnitelné.
Další případy již tak jednoznačné nejsou.Uveďme si aspoň jeden příklad. V polovině ledna Nejvyšší správní soud definitivně zrušil licenci firmě Clean Management. K odebrání povolení stačilo chybné uvedení katastrálních čísel pozemků a instalovaného výkonu. Ve stavebním řízení získal investor povolení na 1,88 megawattu, hotová elektrárna měla výkon 1,89 megawattu.
O licence zatím přišli hlavně vlastníci středně velkých elektráren. Kapitálově silnější investoři, kteří si mohou dovolit zaplatit prvotřídní právníky, bývají u soudu úspěšnější. Tak například rodina ocelářského a dopravního magnáta Zdeňka Zemka obhájila licenci pro elektrárnu Aneta-Sun, finanční skupina Verdi Capital udržela licenci pro firmu Enfinity 22.
Platnost udělené licence od Energetického regulačního úřadu u soudu obhájila dokonce i firma Talwin. Společnost, kterou založili zákulisní hráči severočeské scény Alexandr Novák, Daniel Ježek a Ahmad Raad, totiž postavila čtyřmegawattovou fotovoltaiku u Moldavy v Krušných horách, aniž by v tu dobu měla potřebná povolení pro umístění panelů v chráněné oblasti.
Osm elektráren zbavených nároku na vysokou výkupní cenu představuje z pohledu spotřebitelů elektřiny a daňových poplatníků úsporu zhruba 220 milionů korun ročně. Od letoška do konce vyplácení podpor v roce 2030 to v součtu dělá něco přes tři miliardy.
Tato částka se může ještě zvýšit - na úkor některých solárníků a ve prospěch všech ostatních obyvatel Česka. Stále nepadlo rozhodnutí o osudu čtyř sporných případů. Patří mezi ně mediálně známé kauzy Zemkových elektráren Zdeněk-Sun a Saša-Sun na Chomutovsku. Zdeněk Zemek věří, že i tyto licence u odvolacího soudu obhájí. „Šlo o ryze formální chybu v číslech parcel, z nichž všechny jsou a byly v našem vlastnictví. Jen bylo potřeba je rozdělit, protože banky financující výstavbu elektráren chtěly dát příslušné pozemky do zástavy,“ říká Zemek.
V okolí severočeského Chomutova během roku 2010 vyrostlo 12 velkých solárních elektráren. Patří mezi ně i firmy Saša-Sun a Zdeněk-Sun, které dodnes nemají jistou licenci ani nárok na vysoké dotace.
Vedle dvou chomutovských fotovoltaik je stále nejistý osud solárních firem Solar 6 a Fine Decorating. V první instanci krajský soud žalobě vyhověl, nyní bude vše záviset na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Ten však bývá k solárníkům smířlivější než soudci na krajské úrovni; například na konci března zrušil verdikt brněnského krajského soudu a zachránil tím licenci firmě FVE III Tuchlovice.
Pokud státní zastupitelé uspějí i ve čtyřech zbývajících případech, náklady na dotování solární energetiky klesnou o dalších 280 milionů korun ročně. Dohromady se tak můžeme dopracovat k půlmiliardové úspoře z balíku 26 miliard korun, jež každoročně odcházejí na účty vlastníků solárních panelů.
Nakupují Češi, Číňané i Poláci
Pokud dáme stranou 22 firem z „černé listiny Pavla Zemana“, tak se z fotovoltaických elektráren stává zajímavá investiční příležitost. Poměrně často jsou na straně kupujících vidět čeští byznysmeni, mezi něž patří Jiří Fast, Jan Chrenko a Jaroslav Matocha. První jmenovaný již pronikl mezi 15 největších vlastníků českých solárních elektráren.
Právě díky akvizicím se v oboru uchytili i ti, kteří se živelného solárního boomu let 2009 a 2010 vůbec neúčastnili. Postupným nákupem od „budovatelů“ získala nemalé solární portfolio Pražská energetika, ale také investiční skupiny J&T a Verdi Capital nebo další zájemci.
Rekordní transakce se na českém solárním trhu odehrála na počátku loňského roku. China-CEE Fund napojený na China Exim Bank tehdy koupil firemní skupinu Energy 21, která vlastní druhé největší portfolio solárních elektráren v Česku - celkem se jedná o 61 megawattů výkonu. Zmíněnému čínskému fondu se u nás evidentně zalíbilo, protože v závěru loňského roku přikoupil ještě tři fotovoltaické parky, které původně postavila rakouská firma Raiffeisen Energy.
Podle Evropské komise jsou zisky v normě:
Nadměrné zisky českých solárních baronů? Podle Bruselu mýtus
Na straně kupujících nejsou jen Češi a Číňané. Na nákupy vyrazili manažeři polského investičního fondu Eques Fotovoltaica, kteří odkoupili zatím čtyři solární parky o celkovém výkonu přes osm megawattů. Jedná se o obdobu u nás působících fondů kvalifikovaných investorů, jež spravují peníze bohatých lidí a nabízejí originálnější zaměření oproti běžným akciovým a dluhopisovým podílovým fondům.
Také přímo v Česku zahájilo činnost několik fondů kvalifikovaných investorů zacílených na solární byznys. Prvenství drží finanční skupina Conseq, krátce po ní na trh vstoupil fond J&T FVE. V další vlně bude následovat třeba fond Nova Green Energy, napojený na skupinu Arca Capital finančníka Pavola Krúpy, nebo fondy skupiny Verdi Capital.
Atraktivitu oboru též zvyšuje aktuální vlna refinancování původních úvěrů z let 2009 a 2010, kdy úrokové sazby byly vyšší než dnes. Majitelé elektráren ani banky o tomto tématu nechtějí mluvit s ohledem na obchodní tajemství. Podle informací týdeníku Euro již byla velká část původních úvěrů refinancována, na úrokových nákladech do budoucna ušetří třeba i velké podnikatelské skupiny Energy 21, Solar Global aREN Power CZ.
Nejistá sezona pokračuje
Slovní útoky politiků na „solární barony“ již ubývají a ztrácejí na atraktivitě, avšak státní úřady jim dál znepříjemňují život novým přísunem regulací a povinností. „Samostatnou kapitolou zůstává zavádění různých dalších nových předpisů a vyhlášek, týkajících se třeba opravy elektráren a měření vlastní spotřeby,“ poznamenal manažer společnosti Sluneta Radek Maléř.
Rozporuplné reakce vyvolalo rozhodnutí Evropské komise z loňského listopadu o notifikaci podpory pro obnovitelné zdroje uvedené do provozu před rokem 2013. Komise na jedné straně potvrdila, že výnosnost investice do českých solárních elektráren činí 6,3 až 8,4 procenta ročně, a plně tak odpovídá úrovni dosahované v oboru zelené energetiky v Česku i jinde v Evropě. Zároveň však otevřela cestu k možnému krácení provozních dotací v příštím desetiletí.
Čtěte: Tažení proti fotovoltaice: policie obvinila spolumajitele Solar Global
Podle vyjádření ministerstva průmyslu a obchodu se posuzování bude týkat hlavně případů, kdy došlo k souběhu investiční dotace a zvýhodněné výkupní ceny. To mělo dopad zvláště na majitele malých vodních elektráren a bioplynových stanic, solárníci s výjimkou prvních průkopníků oboru na investiční dotaci nedosáhli.
Majitelů solárních elektráren se však kontroly budou týkat také. „V případě, že se jedná o zdroje, které čerpají pouze jeden druh podpory, pak má být provedeno zjednodušené posouzení, a to na reprezentativním vzorku zdrojů,“ uvedl mluvčí ministerstva František Kotrba. O způsobu, jakým stát odčerpá nadměrný zisk, však stále není rozhodnuto.
Někteří z oslovených podnikatelů z oboru tipují, že horním limitem tolerované ziskovosti bude výše zmíněná cifra 8,4 procenta za rok. Reálně tak hrozí, že budou majitelé elektráren „trestáni za úspěch“. Tedy za to, že stavěli v nejlepších lokalitách, si pořídili kvalitní technologie a našli si levnější zdroje financování.
Zásah bruselských úředníků již s tuzemským trhem se slunečními elektrárnami zahýbal. „Paradoxně začaly být zajímavější elektrárny s nižší výrobou a vyššími náklady. Naopak elektrárny na jižní Moravě budou v problémech, aby ustály test doby návratnosti a nekrátila se jim podpora,“ uvedl jeden z oslovených investorů.
Poučení ze solárně-krizového vývoje
Budoucí snížení či zkrácení podpory může -podobně jako odebrání licence podvodníkům - aspoň trochu redukovat tíživý solární účet, který podle orientačního propočtu týdeníku Euro vychází na 567 miliard korun za celé období let 2009 až 2030. Jinak už s tím mnoho nenaděláme.
Ano, dále přicházejí populistické výzvy (hlavně z Pražského hradu), že vyplácení zvýhodněných výkupních cen elektřiny solárníkům bychom měli hned a bez milosti zastavit. To bychom sice hypoteticky mohli, ale neušetřili bychom tím. Stát by neměl šanci v soudních sporech a arbitrážích, majitelům elektráren i bankám by musel vyplatit přibližně stejnou sumu peněz.
Mementem může být ostudně prohraný spor o zdanění emisních povolenek pro uhelné elektrárny, což byl jeden z podivných nápadů pocházejících z éry ministra financí Miroslava Kalouska. Stát sice peníze od energetických podniků vybral, ale předloni po prohraných soudních sporech je musel vrátit.
Celé solární šílenství je tak z dnešního pohledu hlavně zdrojem poučení. Nová evropská procenta pro obnovitelné zdroje a energetickou efektivitu, plánované jaderné reaktory, vysokorychlostní tratě a vlaky, kanál Dunaj-Odra-Labe, masivní příliv nepřizpůsobivých migrantů… To vše se za pár let může vymknout kontrole a stát černou dírou na peníze, o níž média budou psát jako o solárním boomu číslo dvě.
Dále čtěte:
