Marka z Birminghamu jsem potkal u lanovky v Méribelu ve francouzských Alpách, kam si dvakrát za zimu jezdí zalyžovat. Devatenáctiletý zrzek není nikterak skvělým lyžařem, zato jeho lyže…
„Twin-tip ski“ jsou lyže s patou stejně zvednutou jako špička, čímž umožňují jízdu pozadu, skoky s vruty a jednodušší ovládání lyží při jízdě v hlubokém sněhu. Mark sice těchto výhod nevyužívá, nicméně i tak je „in“. Twin-tipy jsou prostě dalším marketingovým hitem.
Poslední takovou lyžařskou módou byly čepice od firmy Eisbär, které vypadaly, jako by měl lyžař na hlavě čelenku a modrou, červenou, zelenou, oranžovou, fialovou a bůhvíjakou jinou barvu vlasů. Německé uniformování však, jak se lze aktuálně přesvědčit na alpských svazích, už patrně nadobro skončilo. Svědčí o tom ostatně i to, že v jednom českém obchodě před Vánoci stály čepice tři sta korun (ještě před dvěma lety padesát eur). Daleko více letos letí oblečky různých zvířat. K vidění jsou opice, zebry, tygři a další zvířata. Potkáte chlápka s plyšovým kohoutem na hlavě a jiného pro změnu s leopardími kaťaty.
Vraťme se však k lyžím. Český ekvivalent slovního spojení twin-tip ski zatím neexistuje a je nahrazován nepřesnými pojmy jako „lyže do hlubokého sněhu“ a „freestylky“. Invaze twin-tipů je však natolik masivní, že se o nich možná začne mluvit jako o přímé konkurenci snowboardů. A to v podstatě úplně první. Dříve se objevivší lyže „telemarky“ jsou přece jen obtížně ovladatelné na to, aby se mohly stát součástí alpského mainstreamu. A ostatní modifikace jako big footy, které toho opravdu s lyžováním mnoho společného nemají, ze svahů zmizely stejně rychle, jako se objevily.
Twin-tipy se uplatnily i jako konkurence tvrdých závodních lyží. Lyžaři-nelyžaři jako Mark si tyto drahé modely pořizovali s tím, že se jim na nich bude nejsnadněji točit. Omyl, tvrdé lyže samozřejmě vůbec nebyli schopni zvládnout, zato na měkkých a krátkých freestylkách se jim zaručeně bude dařit lépe, ač si to při jejich koupi patrně vůbec neuvědomovali.
Tolik mainstream. Na ty, kteří to na twin-tipech umějí, je ale radost pohledět – backflipy, helikoptéry, bezchybná jízda v hlubokém sněhu doprovázená skoky ze skal… Říká se jim „newschool skiers“ a jejich největší internetový portál www.newschoolers.com eviduje 92 tisíc registrovaných členů.
„Můžeme skákat lépe než snowboarďáci, protože jezdíme rychleji,“ říká dvojnásobná amatérská mistryně USA ve freestylovém lyžování Jamie Burge. Podobných výroků, kterými se snowboardisté s newschoolery popichují, najdete na internetu spoustu. Jinak ale newschooleři mají blíže k „prknařům“ než k lyžařům. „Snowpark je galerie skiareálu a my se snowboardisty jsme umělci,“ glosuje profesionální americký newschooler Clint Fiala, který ve své garáži zkonstruoval vůbec první twin-tipy.
Těch, kteří nějaké triky umějí nebo je alespoň zkoušejí, však mnoho není, většina majitelů freestylových lyží je ráda, že vůbec sjede kopec. Twin-tipy jsou ale jediným východiskem pro ty, kteří se nechtějí přeučovat z lyží na snowboard a chtějí být „cool“. Tím se - na rozdíl od snowboardů - zpřístupňují i starším generacím. A že většinou neumějí a nikdy nebudou umět žádný trik? Jaké procento snowboardistů nějaký umí?
