V posledních měsících se prý rozhodně nenudí. Ba naopak, svůj čas strávený v čele Twitteru, který vloni na podzim koupil za částku 44 miliard dolarů (přes bilion korun), přirovnal Elon Musk k jízdě na horské dráze. Stylem svého vedení a vinou některých nepopulárních rozhodnutí si nadělal spousty nových nepřátel a přišel o řadu fanoušků, kteří jej dříve obdivovali, současný stav věcí si však pochvaluje. Sociální síť podle něj nyní funguje „celkem dobře“, řekl v obsáhlém rozhovoru pro BBC.
V něm současně podotkl, že se na Twitter postupně vracejí i velcí inzerenti, kteří jej po Muskově převzetí v průběhu minulého a začátku letošního roku opustili. Konkrétní jména firem nicméně neprozradil. „Došlo během této dlouhé cesty k nějakým větším chybám? Pochopitelně že ano. Ale konec dobrý, všechno dobré a já věřím, že směřujeme správným směrem,“ podotkl druhý nejbohatší člověk světa. Sám si prý ve firemní knihovně našel gauč, na který „nikdo nechodí“ a na kterém „někdy přespává“.
Nebýt masového propouštění, loď by se potopila celá
Než Twitter odkoupil a stanul v jeho čele, byla prý podle Muska tato sociální síť řízena jako nějaká neziskovka: „Čtyři a půl miliardy na straně příjmů, čtyři a půl miliardy dolarů na straně nákladů.“ Společnost údajně „rozhazovala peníze, jak jen to šlo“, nechal se slyšet s tím, že počínání tehdejšího managementu vytvořilo záporné cash flow, v důsledku něhož měla firma před sebou jen „čtyři měsíce života“. I proto prý bylo potřeba učinit některé „drastické akce“.
Krátce po svém říjnovém převzetí oznámil Musk mimo jiné rozsáhlé propouštění. Dříve měl Twitter „bezmála osm tisíc zaměstnanců“, dnes jich má jen „půl druhého tisíce“. Na dotaz reportéra BBC Jamese Claytona ohledně toho, jak moc je těžké zbavit se tolika lidí najednou, odvětil, že to „rozhodně nebyla žádná sranda“, ba naopak uvedl, že to chvílemi bylo velmi „bolestivé“. Na druhou stranu ale potvrdil, že ne se všemi se mohl rozloučit osobně: „Není možné promluvit si s tolika lidmi tváří v tvář.“
Svoji politiku řízení lidských zdrojů jednapadesátiletý byznysmen původem z Jihoafrické republiky, navzdory četné kritice, hájí i nadále. Pakliže by toto rozhodnutí neučinil, dopadlo by to s Twitterem neslavně. „Jde o to, že by společnost zbankrotovala, pokud bychom okamžitě tyto škrty neučinili. Kdyby se celá ta loď potopila, přišli by o práci všichni. Co byste dělali na takovém místě vy? Kdybyste měli čtyři měsíce života, to je 120 dní, co byste udělali?“ zeptal se řečnicky.
Ke koupi ho nakonec přinutili soudci
Ve světle zmíněného masového propuštění, zmatků kolem modrých verifikačních tlačítek či sporů s některými dlouhodobými obchodními partnery a inzerenty nechal Musk o svém dalším osudu v čele Twitteru v prosinci hlasovat. Výsledek ankety byl jednoznačný: sedmapadesát procent uživatelů bylo pro, aby jakožto šéf této sociální sítě skončil. Miliardář na to konto posléze zareagoval, že tak učiní až tehdy, jakmile najde někoho „dostatečně hloupého, aby tuto práci převzal“.
A podobné je to i s potenciálním prodejem celé sociální sítě. Pakliže by americkému byznysmenovi někdo nabídl stejných 44 miliard dolarů, aby se Twitteru zbavil, dle svých slov by takovou nabídku odmítl. Vzápětí však dodal, že pokud by ho onen zájemce ujistil, že bude šířit pravdu stejným způsobem, jako to dělá on sám, pak by stanovisko přehodnotil.
A proč Twitter vlastně vůbec kupoval, když svoji původní obchodní nabídku po chvíli stáhl? Prý kvůli soudcům. „Ano, je to ten důvod,“ odpověděl s úsměvem, leč věcně na Claytonův dotaz, jestli nějakou roli sehrála skutečnost, že by byl k uzavření transakce tak jako tak ze strany soudu nakonec přinucen.
Ani mocní lidé nemohou být nedotknutelní
Že na něm média nenechají poslední dobou z nejrůznějších důvodů nit suchou, Musk pochopitelně vnímá. Sám si je některých vlastních chyb velmi dobře vědom. „Střelil jsem se svými tweety několikrát do nohy? Ano. Myslím si, že bych neměl tweetovat po třetí ráno,“ přiznal. Vztah se zástupci médií s trochou nadsázky popsal jako lásku a nenávist současně, byť v uplynulých měsících převládá spíše ona nenávist.
„Média mě pravidelně drtí jak ve Spojených státech, tak ve Velké Británii,“ doplnil s tím, že v některých zemích jsou mocní lidé z jejich strany nedotknutelní. Svobodu slova každopádně hájí – je prý dobře, že se o něm a o dalších „mocných lidech“ může takto psát.
