Tygr nabývá na váze

Ostrovní země letos navzdory ekonomické krizi poroste o čtyři procenta

Světová ekonomika se letos podle červencového odhadu Mezinárodního měnového fondu (MMF) propadne o 1,4 procenta. Přesto se najdou země, které si uchovaly slušnou dynamiku růstu. Kromě Indie a Číny je takovým příkladem Indonésie, jež pro tento rok počítá se zvýšením hrubého domácího produktu (HDP) o 3,6 až čtyři procenta. Výsledek je o to překvapivější, že ostatní velké státy jihovýchodní Asie světová ekonomická krize silně postihla. Pro srovnání, jestliže indonéská ekonomika meziročně rostla v prvním čtvrtletí o 4,4 procenta, malajské hospodářství se propadlo o 6,2 procenta, a thajské dokonce o 7,1 procenta. Joachim von Amsberg, zástupce Světové banky v Jakartě, dokonce označil Indonésii za potenciálního regionálního vítěze současné recese.

Šikovný prezident Slušná růstová tempa indonéské ekonomiky poutají o to větší pozornost, že právě ona patřila v době asijské krize z let 1997 až 1998 k nejsilněji postiženým státům jihovýchodní Asie. Tehdy se hospodářství čtvrté nejlidnatější země planety a zároveň největšího muslimského státu světa propadlo o 13,5 procenta během dvanácti měsíců. Miliony Indonésanů přišly o práci a upadly do chudoby. Zároveň vypukly masové demonstrace a vynutily si odstoupení autokratického prezidenta Suharta.
O deset let později je tomu jinak – uprostřed světové ekonomické krize ostrovní země vzkvétá. Průměrný příjem na obyvatele roste a v uplynulých pěti letech se měřeno paritou kupní síly zdvojnásobil téměř na 4000 dolarů. Jedním z hlavních architektů hospodářského zázraku je prezident Susilo Bambang Yudhoyono, podle jávské tradice krátce nazývaný SBY. Yudhoyono obhájil svůj úřad ve volbách počátkem července již v prvním kole přímé volby, když získal téměř 61 procent hlasů. Stal se prvním demokratickým indonéským prezidentem, jemuž se podařilo v úřadě vydržet celé funkční období. Yudhoyona si obyvatelé Indonésie cení kvůli jeho silnému vztahu k vlastní zemi, přímočarosti a nekompromisnímu boji s korupcí. Tento někdejší generál indonéské armády neváhal například nechat odsoudit ani otce své snachy kvůli finančním machinacím v centrální bance.

Zavřené banky, omezené výdaje Jak se Indonésii podařilo po dramatickém propadu dostat ekonomiku do současné kondice? První krok představovalo radikální ozdravení finančního sektoru. Již počátkem roku 1999 vznikla instituce s názvem Indonesian Bank Restructuring Agency, která vydala generální záruku pro všechny banky. Nakonec ale muselo zavřít více než čtyřicet finančních domů, zbylým pomohl stát navýšit kapitál a od té doby vznikl přísný systém kontroly vydávání úvěrů. Nyní indonéské banky plně pokrývají poskytované půjčky z přijatých vkladů a podíl problematických úvěrů se odhaduje na méně než pět procent. Pro srovnání, odhad deníku Financial Times Deutschland (FTD) uvádí, že v Číně je to kolem dvaceti procent. Dalším opatřením byla decentralizace rozpočtu. Vláda přenesla odpovědnost za výdaje do provincií. Ty potvrdily, že dokážou peníze lépe rozdělovat, což odlehčilo indonéské státní pokladně o náklady na centrální úřady. Dále Yudhoyono omezil státní výdaje tím, že se v roce 2005 během nárůstu cen ropy odvážil omezit vládní subvence na konečné ceny jejích derivátů. Tehdy velmi riskoval svou popularitu – zdražování benzinu se dotklo milionů vlastníků aut a mopedů, navíc v Indonésii většina chudých obyvatel vaří pomocí petroleje. Vláda reagovala obratem zavedením vyrovnávacích plateb ve výši 300 tisíc rupií (asi 540 Kč) ve třech následujících letech. Příjemcem podpory se nakonec sice stalo 19 milionů rodin, tedy téměř každá druhá, ale celkově tento krok přinesl rozpočtu přes deset miliard dolarů.

Stimulační balík Nyní je indonéský rozpočet vyrovnaný a celkové zadlužení země nepřesahuje 33 procent HDP. I proto se mohla vláda již loni pustit do stimulace ekonomiky. Schválila rozsáhlý konjunkturální balík v hodnotě 5,3 miliardy eur na zlepšení přetížené dopravní a energetické infrastruktury. Přijala také opatření k podpoře spotřeby. Na jaře například rozeslala domácnostem šek na vyrovnání vysokých cen energie a zároveň letos vstoupily v platnost rozsáhlé daňové úlevy. Zásadní změnou prošla daň z příjmu firem. Původní progresivní systém se sazbami deset, dvacet a třicet procent nahradila jednotná sazba. Ta byla pro letošek stanovena na 28 procent s tím, že v příštím roce se sníží na 25 procent. Úlevu pocítí i domácnosti, kterým také klesnou daně. Jestliže loni činila nejvyšší příjmová hranice 200 milionů rupií (360 000 Kč) a od ní nahoru se platila daň 35 procent, letos se tato hranice zvedla na 500 milionů rupií a poplatník státu odevzdá jen třicet procent. Ještě větší snížení daní zažili Indonésané s nízkými příjmy. Například lidé vydělávající mezi 25 až 50 miliony rupií v uplynulém roce platili desetiprocentní daň a letos to bude jen pět procent. Tato opatření posilují jednu zásadní charakteristiku Indonésie – na rozdíl od okolních asijských zemí má silný domácí trh a podíl vývozu na HDP dosahuje jen dvaceti procent. Přitom právě tento rys mnozí západní ekonomové dlouho považovali za slabinu. Nyní se ukazuje být velkou předností – země je totiž díky němu méně závislá na světové konjunktuře.

Třicet milionů boháčů I předpovědi pro další léta počítají s tím, že indonéská ekonomika zůstane ve formě. V příštím roce má ekonomika dle odhadů ministerstva financí zrychlit na šest procent, a v roce 2011 dokonce na sedm. S tímto scénářem souhlasí i renomovaná banka Morgan Stanley, která vzhledem k rychlosti ekonomického rozvoje navrhla Indonésii zařadit mezi země skupiny BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína). Morgan Stanley ve své zprávě z letošního června předpovídá, že celkově by se indonéský HDP měl během následujících pěti let zvýšit z dnešních 511 miliard dolarů o více než šedesát procent až na 800 miliard dolarů. K dalšímu rychlému ekonomickému růstu přispěje i znovuzvolení prezidenta Yudhoyona. Pro toho je již druhé období konečné, může se tak přestat ohlížet na politické hry, dosadit do vlády více odborníků a urychlit tak nastartované reformy. Jejich cílem je do země přitáhnout zahraniční investory a přispět k tvorbě dalších pracovních míst. K lákání investorů poslouží i další kroky – začalo se mluvit o rozsáhlejší privatizaci státních podniků. Loni vláda přišla s opatřením na podporu investic do těžby ropy, které předpokládá daňové úlevy ve výši třiceti procent kapitálových nákladů projektu. Dalším tahounem růstu se jistě stanou infrastrukturní investice do silnic, přístavů a elektráren, které mají dle vládních plánů do roku 2017 dosáhnout 34 miliard dolarů.
Rychlý ekonomický růst mění i složení obyvatelstva – Indonésané již dávno nejsou jen národem rybářů, zemědělců a dalších chudých vrstev. To potvrzuje fakt, že největší nákupní centrum jihovýchodní Asie se nachází právě v Jakartě. Zdejší Grand Indonesia Shopping Mall s plochou 250 tisíc metrů čtverečních se nemusí obávat o zákazníky – nakupování totiž patří k oblíbeným zábavám Indonésanů. A bohatí občané se rozhodně neomezují – například měsíční tržby první prodejny společnosti Chanel v Indonésii přesahují 2,5 milionu eur. Přestože si nákup u Chanelu nemůže dovolit každý, deník FTD odhaduje podíl příslušníků vyšších a středních příjmových vrstev na 12 procent obyvatelstva. To znamená třicet milionů lidí, tedy výrazně více než v Rakousku, Belgii či jiných menších západoevropských zemích.

GRAF
Stále slušný růst (meziroční čtvrtletní změny HDP v procentech) Čtvrtletí Hodnota
04. 2007 5,9
01. 2008 6,3
02. 2008 6,4
03. 2008 6,4
04. 2008 5,2
01. 2009 4,4
Pramen: Bloomberg

TABULKA
Nejlepší v regionu (meziroční změna HDP v procentech v roce 2008) Země Hodnota
Indonésie 6,1
Malajsie 4,6
Thajsko 2,6
Singapur 1,1
Pramen: MMF

BOX
Země tisíců ostrovů Rozloha 1 919 440 km2
Počet ostrovů 17 508, obydleno 6 044
Počet obyvatel 237 512 352*
300 etnických skupin, 742 jazyků a dialektů
88 % muslimů, 10 % křesťanů, 2 % hinduisté a buddhisté
HDP celkem 511 765 mld. USD HDP na obyvatele 3986 USD *
Pramen: MMF, en.wikipedia.org * odhad červenec 2008 nominální, odhad duben 2009 * dle parity kupní síly (nominální HDP/obyvatel 2246 USD)