Jihokorejská hospodářská dynamika není náhodná
V průběhu českých těžko pochopitelných politických debat o tom, zda útratu o 135 miliard korun větší, než kolik tvoří rozpočtové příjmy, lze označit za šetření nutné, či příliš drakonické, jsem zavítal na týden do Jižní Koreje rozvíjet univerzitní spolupráci. Namísto domácího Kocourkova se mi před očima zjevilo varování, že trhy budoucnosti neleží v Evropě, nýbrž v Asii.
Prosperita během jedné generace
Jakkoli se u nás stále vedou debaty o tom, zda naše ekonomická výkonnost dosáhla úrovně z konce komunismu po roce 2000, či dříve, faktem zůstává, že od roku 1995 se české HDP na hlavu přibližně zdvojnásobilo. Pro takové zvýšení životní úrovně máme měřítko. Zažili jsme ho, a umíme si tedy představit, co takový přírůstek blahobytu znamená. Pro vývoj v Jižní Koreji však měřítko ztrácíme. Po korejské válce patřila země k nejzpustošenějším a nejchudším státům světa – k zachycení tehdejší převládající bídy se uvádí údaj 100 dolarů příjmu na obyvatele a rok. Následovala série pokusů o zavedení růstové hospodářské politiky a období politické nestability. Přesto v roce 1972 už Jižní Korea hospodářsky předstihla Turecko, třebaže stále ještě zaostávala třeba za Rumunskem či o třetinu hospodářského výkonu za Mexikem. Jelikož Korea nemohla vsadit na nerostné bohatství, vydala se na cestu globalizace, soustředila se na budování konkurenceschopného hospodářství a vývoz do celého světa. Dnes se hodnota její finální produkce za rok v paritě kupní síly pohybuje někde okolo 30 tisíc dolarů, což je zhruba úroveň Itálie. Mexiko dosahuje přibližně třinácti tisíc dolarů, Rumunsko 11 500 dolarů. Nejprůmyslovější oblast Koreje, Ulsan – jež je domovem koncernu Hyundai produkujícímu nejen automobily, ale též lodě, tankery, ponorky a podobně – dosahuje úrovně více než dvojnásobné. To je téměř 1,5násobek průměrné hospodářské úrovně USA! Nejde o nějak subtilní diskusi, a proto můžeme ponechat stranou otázky ohledně obtíží při sestavování HDP a jeho vazbě na životní úroveň. Před očima máme skok z chudoby do prosperity a moderní civilizace. Živý kontakt s jeho přímými účastníky je velkým zážitkem, neboť abstraktní čísla národního účetnictví se mění v příběhy reálných lidí. A každá rodina může ukázat svou verzi přeměny chudoby ve všudypřítomnou prosperitu.
Globalizace živě
Dynamika rozvoje Jižní Koreje je na první pohled viditelná. Korea s přehledem patří mezi dvacet nejrozvinutějších ekonomik světa a je sedmým největším světovým exportérem. Její výdaje na vědu jsou větší než v USA či Německu, pouze Japonsko dosahuje většího podílu těchto výdajů na HDP. Výsledkem je největší počet patentů na jednotku produktu. Korea dává neustále najevo, že se otevírá, hledí do budoucna, inovuje, propojuje se se světem. Důkazy jsou všude: dopravní značky anglicky děkují cizincům za návštěvu, nově budovaná technická muzea jsou plná dětí školního věku, elitní vysoké školy nabízejí výuku kompletně v angličtině a na oplátku požadují po studentech (na vstupu i na výstupu) srovnatelné znalosti se studenty nejlepších amerických univerzit. Korea se stala globalizovanou zemí a je světovým lídrem v řadě oborů. Změnu a rychlost doby je možné cítit ve vzduchu mnohem palčivěji, než když člověk vystoupí z letadla v Praze-Ruzyni.
Dynamika soukromého podnikání
I když se stále vedou diskuse o tom, jakou roli hrála korejská vláda při zrodu ekonomického „zázraku“, Jižní Korea není v žádném případě zemí s všemocnou vládou. V době, kdy se v Československu rozpadl socialismus, korejská vláda přerozdělovala jen 20 procent HDP, dnes je to přibližně 30 procent. Česká vláda si naproti tomu po tolik propagované – a oponenty i po dvaceti letech dráždící – „šokové terapii“ uzurpuje přes 40 procent ekonomického koláče. V Česku prosí Akademie věd i státní vysoké školy o větší státní dotace na vědu a výzkum (R&D), v Koreji se do výzkumu a inovací masivně zapojují podniky a celkový podíl soukromých investic do R&D dosahuje 80 procent. Je obtížné porovnávat země s různou kulturou, historií, geografickou polohou či velikostí trhu. Jižní Korea není Čína, ale s Českou republikou částečně srovnávat lze. Oproti naší usedlosti v zátiší bytnějícího celoevropského zaopatřovacího modelu je Korea upřena viditelně na úspěch na globálních trzích. Nikdo nedokáže předvídat budoucnost, nicméně navzdory nejistotě příštích let se korejská dynamika zdá být mnohem lepším předpokladem pro životaschopnost ekonomiky a budoucí spokojený život obyvatelstva.
