Jako úsměvnou kuriozitu citovala česká média počátkem února zprávu, že v anglickém Manchesteru bylo otevřeno první hřiště pro důchodce. Jeho součástí je i vybavení, které pomáhá seniorům udržovat se ve fyzické kondici. Stojí těsně vedle dětského hřiště, což oceňují dědečkové a babičky hlídající vnoučata. S nápadem vybudovat takové fitness centrum zdarma přišla lokální občanská iniciativa a financovala ji nezisková organizace Northwards Housing, napojená na manchesterskou radnici. Angličané se inspirovali podobným zařízením v Německu. Miniaturní veřejné fitness lze nalézt například i ve Španělsku – na pláži v Alicante umístila několik cvičebních nástrojů nedaleká soukromá posilovna. V Česku vzniklo loni jedno nové hřiště pro pétangue (česky koulenou) speciálně pro Domov pro seniory Nadační fond Veolia.
Stáří ve Victoria parku
Hřiště, cvičební či relaxační veřejné prostory projektované speciálně pro starší obyvatele jsou však v Evropě jevem ojedinělým, natož aby byly financovány z veřejných rozpočtů. Naopak ve vyspělých asijských zemích je podobných zařízení hojnost. Například ve Victoria parku v hongkongské luxusní čtvrti Causeway Bay je každý den mezi sedmou a devátou hodinou ranní náramně rušno. Obyvatelé okolních mrakodrapů tam cvičí tai-či, protahují se na speciálním nářadí, běhají na upravené trati, hrají basketbal nebo trénují kung-fu. Kupodivu mezi cvičícími nepřevládají mladí lidé, ale příslušníci starší a střední generace. Nejde o žádné výkony, hlavním smyslem je protažení, udržení fyzické kondice a také zábava, jak je v Asii zvykem, tak často kolektivní. Téměř k jakékoliv skupince je možné se přidat a cvičit.
Po cvičení ti, kteří nespěchají do práce, posedávají na lavičkách, probírají denní události a popíjejí čaj, který si přinesli s sebou. Ostatní se mohou hned osprchovat ve veřejných sprchách umístěných ve dvou rozích parku a rovnou zamířit do zaměstnání. Sprchy jsou stejně jako všechny jiné vymoženosti parku k dispozici zdarma. Platí se z městského rozpočtu. Stejně jako veškeré vybavení jsou v perfektním pořádku, o který se stará tým uklízečů, údržbářů a hlídačů. Ostatně za odhození papírku, žvýkačky či vyvenčení psa se platí pokuta ve výši až patnácti tisíc korun.
Odpoledne ve Victoria parku posedávají místní senioři v koloniálních altáncích kolem bazénu, za který by se nemusel stydět ani nedaleký hotel Ritz. Nekoupe se však nikdo, bazének je totiž vybudován speciálně pro pouštění modelů motorových člunů. Asi zde modýlky pouštějí nejen dědečkové s vnuky, ale i bez nich. Ostatní přihlížejí a klábosí v příjemném stínu, hrají si s jadeitovými náramky, někteří podřimují. V samém srdci urbanisticky přísně plánovaného Hongkongu, kde se každý centimetr půdy vyvažuje zlatem, rozhodně nelze nabýt dojmu, že by senioři byli vytlačováni někam do ghetta na okraji města nebo separováni do domovů důchodců.
Japonská prevence
Podobně je tomu v další asijské metropoli, v Tokiu. Ve čtvrti Arakawa nalezneme nejen podobný park s nástroji na cvičení, ale také běžeckou dráhu či plavecký bazén, který nabízí speciální kurzy zdravotního cvičení pro důchodce. A zájem je o ně veliký. Japonské babičky se v plavkách Speedo a se závodními koupacími čepicemi scházejí v bazénu pravidelně a pod vedením instruktorky se ve vodě protahují, posilují svaly a procvičují klouby. Pobyt v bazénu je vyjde zhruba na sto korun, což je v přepočtu na kupní sílu českého důchodce asi dvacetikoruna. Nedaleko sportovního centra se navíc nachází rekultivovaný břeh řeky Sumidy, podél něhož vede joggingová trať a na němž je i několik veřejných baseballových hřišť. Nenajdeme tam však žádné cedulky se jmény sponzorů. Zájem o zlepšení životního stylu seniorů je povinností vlády a magistrátu, kteří podobné aktivity také platí.
V Japonsku funguje navíc hustá síť komunitních center, která seniorům zdarma nabízejí různé kurzy - například tradičního tance, ikebany, kaligrafie -, výuku angličtiny, výlety do okolí či jim zprostředkovává dobrovolnickou práci. Každá univerzita má například svůj „klub důchodců“, který pro zahraniční studenty velmi efektivně organizuje různé kulturní a společenské akce. Výsledek je zjevný. Čiperní senioři jsou spokojení, že jsou pro společnost užiteční a že své zkušenosti mohou předávat dál, nenudí se doma, mají neustálý program a také příjemný kontakt s jinou generací.
Pro Japonsko, které se řadí na první příčky nejdelšího průměrného věku na světě, jsou aktivní a spokojení senioři významným tématem. Situace, kdy by ministr zdravotnictví zdůvodňoval zavedení paušálních poplatků u lékaře tím, že část seniorů v ordinacích pouze maskuje sociální deprivaci a předvádí hypochondrii, je v zemi nepředstavitelná. Vláda, ale i společnost se těmto problémům snaží aktivně předcházet a také o nich zcela otevřeně diskutuje. Péče o seniory v Japonsku není jen záležitostí marketingových strategií firem, které v rámci programů společenské odpovědnosti (corporate social responsibility) vymýšlejí nahodilé projekty, aby se poté mohly prezentovat fotkami s usmívajícími se dědečky a babičkami, ale starostí celé společnosti.
Také evropská populace stárne a stále více přibývá problémů spojených nejen se zdravotní péčí, ale i s integrací seniorů do společnosti. Takže když se hřištím a dalším aktivitám pro seniory Evropané nepřestanou smát, čeká je poměrně neveselé stáří.
