Jedním z charakteristických trendů tuzemské legislativy je reálné naplňování úsloví, podle kterého je cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly. Buď „ve veřejném zájmu“, nebo na vlnách různých ideálů je stále více omezována svoboda podnikatelů a obecně veškerých občanů.
Foto: Profimedia.cz
Policisté by měli mít možnost vstoupit bez povolení do bytu nebo domu, pokud bude existovat podezření, že je tam týráno zvíře. Tuto novinku přináší novela zákona o ochraně zvířat proti týrání, kterou by měla na únorové schůzi projednávat Poslanecká sněmovna. Zákon počítá i s možností vyvlastnit týrané zvíře jeho majiteli a také se vstupem policie do obydlí majitelů týraných zvířat i v případě, kdy nebude majitel bytu přítomen. Pokud by byl tento princip naplněn, šlo by fakticky o prolomení domovní svobody, což je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, a tedy i s ústavou. Důvodová zpráva k novele však tvrdí, že zákon ústavě neodporuje.
Laická i většina novinářské veřejnosti návrh zákona přivítala, neboť týrané zvíře nemohlo být dosud majiteli zcela odejmuto, a už vůbec nebylo kvůli týranému zvířeti možné vniknout do soukromých příbytků. Zamezit týrání zvířat je žádoucí, problém je, za jakých okolností se tak má dít. Související změna zákona o Policii ČR říká, že policista bude moci do obydlí vstoupit, pokud „věc nesnese odkladu a vstup je nezbytný pro ochranu života a zdraví osob nebo zvířat“. Z toho by se dalo vyvodit, že policista může do bytu nebo domu vejít i bez souhlasu majitele, pokud se někdo bude domnívat, že v obydlí je týráno zvíře, tedy v podstatě na udání.
Klíčové je, že aby policista mohl do obydlí vstoupit, musí existovat podezření, že v danou dobu, kdy je policista u obydlí, je život nebo zdraví zvířete v ohrožení a situaci nelze řešit jinak. Veterinární orgány, které dnes týrání zvířat řeší, uvádějí, že značná část podnětů občanů, kteří oznamují domnělé týrání zvířat, je neopodstatněná a je projevem narušených sousedských vztahů. Pak bude na posouzení policie, zda konkrétní udání zákonem předepsané náležitosti splňuje. I proto by se mohla novela zákona na ochranu zvířat proti týrání stát třeba nástrojem konkurenčního boje například mezi znesvářenými podnikateli.
Osekávání základních svobod
Samotná novela v praxi není potřebná, avizovaná nutnost harmonizace s legislativou EU se týká především nakládání s laboratorními zvířaty. Jde o problém vědy a výzkumu, a tedy ministerstva školství. Nicméně jde o zvířata, takže použití zákona na jejich ochranu má své opodstatnění. Předkladatelé novely nicméně zneužili možnost zasáhnout do zákona tím, že povinnosti v ní stanovované jdou nad rámec evropské legislativy, což znevýhodňuje nejen tuzemské vědce, ale i třeba chovatele prasat. Těm se předepisují různá školení spojená například s kastrací kanečků.
Podstatné jsou širší souvislosti, jejichž společným jmenovatelem je omezování lidských a podnikatelských svobod ve jménu jiných ideálů. Množství legislativních iniciativ tohoto typu stále stoupá. Od návrhů porušení domovních svobod při kontrolách topných zařízení až po vyvlastňování majetku prostřednictvím exekucí či pozemků ve veřejném zájmu. Vše má přitom jakýsi racionální důvod – většina lidí chce dýchat čistší vzduch, jezdit po levněji stavěných dálnicích a silnicích a určitě souhlasí s nějakými sankcemi za týrání zvířat. Domovní svoboda či nedotknutelnost soukromého majetku a právo s ním svobodně nakládat jsou ale o něco vyšší hodnoty než záchrana akvarijních rybiček před vyschnutím vody v akváriu. I to je jedna z forem týrání zvířat, jakkoli v této souvislosti nadsazená.
Je otázkou, zdali si tyto skutečnosti politici jen neuvědomují, nebo zda je omezování základních svobod cíleným procesem. Nasvědčoval by tomu i postupně se měnící vztah společnosti k soukromým podnikatelům. Stejně jako kdysi je totiž stále větší část společnosti přesvědčena, že úspěšný podnikatel musí být nutně zloděj, a to tím větší, čím větší má majetek. Na vlně lidské závisti se pak vezou různá občanská sdružení i politické subjekty, které složitými zákony stanovují podnikatelům další povinnosti a v poslední době také omezují standardní podnikatelské svobody. Podnikatel ale ze své podstaty není zločinec, ale zaměstnavatel, na což mnozí stále častěji zapomínají.
Podivná podpora podnikatelů
Tvorba novely zákona na ochranu zvířat proti týrání je ilustrativní příklad stále vyšší arogance úředníků vůči podnikatelské veřejnosti. Například Komora veterinárních lékařů, jejíž členů se řada ustanovení novely přímo týká, nebyla při formulaci tohoto dokumentu oficiálně požádána o připomínky k novele. Podobné je to i v případě jiných zákonů. Zástupci maloobchodu prodávající potraviny jsou zase systémově opomíjeni při tvorbě potravinářské legislativy, ačkoli mnohé potravinářské výrobky sami produkují. Když před časem varoval Český svaz pivovarský a sladařský před negativními důsledky zvýšení spotřební daně na pivo, nikdo se jeho názorem nezabýval. Výsledkem byl mimo jiné pokles zaměstnanosti a tržeb v oboru, propad výběru spotřební daně a trojnásobné zvýšení dovozů levných polských či maďarských piv do ČR označovaných na svých obalech pro spotřebitele klamavými údaji.
Česku chybí diskuze o tom, kam má při vytváření podnikatelského prostředí směřovat. Zda bude stát podporovat (na „podporu“ úplně stačí neházet klacky pod nohy) větší firmy koncentrující majetek, které se velikostí budou postupně alespoň blížit zahraničním konkurentům, nebo zda chce ve všech oblastech podnikání pouze roztříštěnou strukturu malých firem. Zda bude zvát k tvorbě zákonů odborníky, nebo bude naslouchat emotivně laděnému „hlasu lidu“. A jestli chce chránit rybičky, morčata a veškeré domácí mazlíčky na úkor nás samých.
Premiér Petr Nečas v poslední době několikrát zdůraznil, že prioritou současné vlády je, aby stát nepřekážel podnikatelům. Ještě větší prioritou by však mělo být, aby stát nepřipravoval podnikatele ani ostatní občany o základní svobody. Například prostřednictvím zákonů, jako je novela zákona na ochranu zvířat proti týrání, která je, mimochodem, v některých svých ustanoveních i v rozporu s platnými mezinárodními závazky České republiky.
