Byrokratický výklad direktiv EU poškozuje zejména malé výrobceKdo studuje i jen povrchně direktivy Evropské unie, už delší dobu si všímá, jak poškozují drobné podnikatele a zvýhodňují nadnárodní megakorporace. Nikdo v úřadech EU by sice nic takového nepřiznal, ale stačí se na některé z nich podívat.
Byrokratický výklad direktiv EU poškozuje zejména malé výrobce
Kdo studuje i jen povrchně direktivy Evropské unie, už delší dobu si všímá, jak poškozují drobné podnikatele a zvýhodňují nadnárodní megakorporace. Nikdo v úřadech EU by sice nic takového nepřiznal, ale stačí se na některé z nich podívat. A spočítat si třebas toto: jestliže podle nejnovější direktivy musí být každé jednotlivé vejce orazítkováno datem snůšky, adresou farmy a jménem slepice, k čemuž si musí každý chovatel slepic koupit razítkovací stroj za 7000 eur, kdo se položí dřív - malý chovatel stovky zdravých slepic, nebo megadrůbežárna chovající odrbané nedomrlé slípky v klecích po tisících a razítkující jejich vejce na běžícím páse? Nebo kdo jiný než megakorporace farmaceutické vydělají na povinnosti pravidelných a draze placených inspekcí a licencí, kterým nyní podléhá každý výrobce bylinných a přírodních léčiv, z nichž snad už třetina se obává krachu? Jedna z podobných absurdit přivádí na mizinu mezinárodně proslavený, mimořádně kvalifikovaný a všechny požadavky překonávající podnik sedmi Britů, kteří dělají něco, co nikdo jiný tak dobře neumí. A protože jsou tak výjimeční, v EU zapomněli, že existují, takže nevydali žádné direktivy, které by se jich týkaly. Což pro anglické úřední šimly znamená toto: jestliže EU pro ně nemá žádnou direktivu, tak jednoduše neexistují a nesmějí vyrábět, šmitec, basta. Co že vlastně těch sedm lidí dělá? Na zakázku a na míru přesně řešené měděné kotle do parních lokomotiv. Do celého světa, s pověstí nejlepších řemeslníků svého druhu na světě. A podle britských bezpečnostních standardů dvojnásob přísných, než jsou standardy EU pro velkovýrobu kotlů méně kvalitních. Na jejich výrobky čekají fronty zákazníků po celé Evropě a také v Japonsku a Americe. Žádný si nikdy nestěžoval na jejich kvalitu, spolehlivost nebo bezpečnost. Až najednou nedávno někde v Japonsku nějaký byrokrat přišel na to, že vše, co se dováží z EU, by mělo mít punc „CE“ - ten si evropští výrobci musí vyžádat od svého místního klasifikačního úřadu. To jsou party byrokratů předstírajících, že lecčemu rozumějí a za vydávání takových certifikátů vám počítají okolo 1000 eur za pracovní den. A pracovní den, to znamená nejen inspekce vašeho provozu, nad kterou ještě můžete mít jakžtakž nějaký přehled, nýbrž i pročítání patřičných direktiv a jejich vyklad, nakonec pak vysvětlování a sepisování protokolů tak, aby se do nich vešlo to, co vy děláte. Takováto registrace vás může přijít na, dejme tomu, deset pracovních dní takovéhoto úřadu. Ale zpátky k britským kotlářům, kteří si o certifikaci požádali, aniž by je kdy napadlo, že ji mohou nedostat. A tu se po nich najednou podle direktiv EU žádal jakýsi certifikát chemického složení kovu, z něhož vyrábějí, a to u každého jednotlivého vyrobeného kousku. Ten nemohli pořídit, protože měď je základní kov bez příměsí, takže se u ní nedělá žádný chemický rozbor, tudíž výrobci mědi žádný certifikát nedodávají. Aby si ho mohli pořídit, museli by si povolat odborníky, každý kousek mědi nechat analyzovat zvlášť a platit za každý i ten sebemenší osmdesát liber - konečná cena takového kousku jako součásti zařízení může při prodeji být jen třebas deset liber. Certifikační úřad v Londýně nebyl schopen pochopit, co to vlastně vyrábějí, protože je nikde v žádných direktivách EU nenašli jako výrobní obor v žádné kategorii. Měděné parní kotle podle direktiv EU nespadají pod drobnou řemeslnou výrobu jednotlivých výrobků, na kterou se certifikace nevyžaduje, nýbrž pouze pod velkovýrobu průmyslovou, která se bez certifikace neobejde. Od výrobců kotlů se ovšem ročně na certifikaci vybírá přes třicet tisíc liber, což je víc, než si za celý rok naši specializovaní kotláři vydělají. V naději, že na ministerstvu průmyslu v Londýně přece musí být někdo, komu záleží na udržení kvalitní firmy s mezinárodními zakázkami, zašli si tam o radu. Tu dostali a zněla takto: „Když nedokážete vymyslet, jak si certifikát pořídit, tak ten svůj krámek holt budete muset zavřít.“ Já jsem doufal, že to dokážu zakončit nějakým šprýmem, ale vůbec nic mě nenapadá.
