U Bobysudů: Ivan šílí z Anety

Odposlechnuto v pivnici

Štamgasti z barrandovské hospůdky U Bobysudů už vědí své: Ivan Langer má techtle s Anetou Langerovou. Zjistil to policejní tým Mlýn.

Druhá lednová neděle, benefiční koncert pro Srí Lanku, vyprodaná Lucerna nadšeně aplauduje první české superstar. Anetu oslňují reflektory, ale krasavce sedícího hned v první řadě nejde přehlédnout. Herce Jana Révaie s pěšinkou uprostřed milovala už jako puberťačka, ale v pauze jí bráška-manažer Nikola představil primátora Béma. „Sorry, politika mě vůbec nebere, všechno to jde mimo mě,“ omluvila se za omyl, přesto jí ale tělem projelo vzrušení. Když po koncertě dostala do šatny vzkaz, že na ni před Lucernou čeká jeden významný pán z ODS, radostí se jí dmula prsa.

Jenže na chodníku před Lucernou nebylo po „Révaiovi“ s pěšinkou ani stopy, v šeru tam stál jen jakýsi poloplešatý chlap opřený o luxusního bavoráka s majáčkem na střeše. „Musíš mě vyslechnout,“ vykřikl a vrhl se superstar pod nohy. „Nejsem už žádné beaujolais nouveau, ale beaujolais villages, což je zralejší odrůda. Zbožňuji tě, mám zrovna plodný rok. Dostanu tě na medicínu nebo na práva, být skromný jako ty, trčel bych dnes jako obvoďák v Olomouci. Pojď, ukážu ti v poslaneckém bytečku sbírku zákonů.“ To už vyděšená Aneta skákala do nejbližšího taxíku. „Do Říčan, k tatínkovi, honem,“ poručila si a divný kolohnát s odulou tlamou a s vlasy trčícími z hlavy jako hřebíky rychle mizel v zadním okně vozu.

Druhý den horor pokračoval. Zrovna, když Langerová na říčanském nádraží nastupovala do vlaku na Prahu, přiskočil k ní zezadu včerejší nápadník a jal se jí dolními chmaty pomáhat do vagonu. „Když jsem v politice, přestává pro mě platit dělení dne na pracovní a volný čas. Mám zrovna sedět v Parlamentu, ale mantinely soukromí - politika je velmi těžké stanovit. Anetko, víš, kdo jsem?“ zeptal se pro jistotu. „Ne, vůbec mě to nezajímá,“ špitla superstar, aniž by se ohlédla. „Mám plodný rok. Splním ti všechno, po čem toužíš, už teď si kvůli tobě nechávám nastřelovat vlasy a hubnu. Seženu ti kapelu,“ tokal neznámý a tlačil Anetu uličkou do kupé. „Tak spadla klec, pane Langer, už těch sprosťáren bylo dost. My vám dáme kapelu, až zčernáte,“ ozvalo se však náhle z kupíčka, kde už na oba čekali hudební manažer František Janeček a policejní prezident Petr Kolář.