Opět ani muže ze závodu!
Pražský lid obecný používá metafory „u Bucků zhasli k vyjádření prapočátku hospodské rvačky, stavu, kdy se v nastalé temnotě slova počínají proměňovat v rány do zubů. Toto rčení se nyní vybavuje následkem zpráv o hrozbě stávky českých energetiků. U Bucků se zkrátka zhasne – a hledej si pak rozšlápnuté brejle někde na zemi!
Hrozba stávkou kořeněná výhrůžkou plošného zastavení dodávek proudu „všem, všem, všem (tedy i dráze, nemocnicím, školám, domovům pro seniory a tak dále) je zdůvodňována s boží prostotou: ani muže ze závodu!
Kde je aspoň náznak sebereflexe, aspoň dílčího pochopení faktu, že již jedenáct let hospodářství není věcí centrálního plánu, ale trhu? Zdvižený stávkový ukazovák paradoxně ukazuje na problémy, které – vlivem kouzla nechtěného – usvědčují energetické odboráře z poněkud podivínského sobectví.
Otázku vyvolává už samotný základ sporu: údajná hrozba propuštění až 16 tisíc pracovníků z energetiky následkem privatizace, to vše doloženo odbornými studiemi. Nezpochybňujme důvěryhodnost zmíněných studií, ale přeložme tyto závěry do ekonomické češtiny.
V energetice je přezaměstnanost. Jen díky monopolnímu postavení české elektroenergetiky a benevolentní politice majoritního vlastníka – státu – bylo zatím možné vysoké náklady na přebytečnou pracovní sílu rozpouštět do ceny elektřiny pro odběratele. Takže platíme všichni. Propouštění, pokles nákladů se promítnou do ceny elektřiny, a to buď jejím snížením, nebo (spíše) zlepšením kvality služeb. Tedy výsledek pozitivní, pomineme–li ovšem momentální situaci některých z oněch propouštěných.
Dlouhodobě chybná predikce vývoje spotřeby elektrické energie vedla ke značnému převisu nabídky nad poptávkou. Podle všech ekonomických učebnic by tento stav měl vyústit v pokles ceny. Jestliže se tak zatím neděje, neznamená to, že cenový pád nenastane v souvislosti s liberalizací trhu, která má vypuknout v České republice za půl roku. Otázka ovšem zní, kdo byl a je odpovědný za vadné předpovědi, na jejichž základě byly nejen odsířeny uhelné elektrárny, ale současně postaven Temelín. Odpověď: stejní energetici, kteří dnes zdvihají stávkový prapor.
Zpráva vypracovaná před několika lety pro vládu ministerstvem životního prostředí jako kontramateriál vůči dokumentu ministerstva průmyslu a obchodu k důsledkům dostavby a provozu Temelína obsahuje rozbor dopadů, které jsou dnes odboráři zmiňovány. Kdo však tehdy vášnivě obhajoval naprostou nezbytnost dokončení Temelína? Nu ovšem, stejní energetici, kteří se nám chystají uspořádat celostátní černou hodinku.
Mimořádně ilustrativně působí strach odborářů z privatizace. Neříkají nic jiného než: státní vlastnictví nám zaručuje trvání „starých zlatých časů , kdy se na efektivnost podnikání zase tak moc nehledí.
Kaši, kterou si energetici navařili, by měli také sami sníst. Je nemorální, aby nehospodárnost, diletantství a velké oči měly být nadstandardně odměňovány ze strany státu.
Za mnohem nemorálnější však lze považovat situaci, kdy odborářští předáci berou jako svá rukojmí nás všechny, včetně nemluvňat v inkubátorech. Umožňuje to monopol, který se snaží ze všech sil zachránit. Je načase říci těmto odborářům co nejhlasitěji, že staré zlaté časy končí, že podniky potřebují jen tolik lidí, kolik jich je pro jejich efektivní činnost nezbytné. Protesty chápejme jako živelný projev paniky, způsobený pozdním prozřením, že moment pádu kosy na kámen je neodvratně za rohem. On je totiž ten kámen mimořádně měkký.
Proto vláda nesmí ustoupit vydírání. Musí rychle dokončit privatizaci a otevřít trh. Odboráři by měli rychle zapomenout na své výhrůžky a tiše doufat, že na ně rychle zapomene i veřejnost. Pro útěchu: v Čechách probíhá na evropské poměry proces zapomnění mimořádně rychle. Namísto vyšívání transparentů s údernými hesly by měli přemýšlet, jak nejlépe reagovat na změnu poměrů. Noví vlastníci by jim pak měli naslouchat. Prospěje to všem: státu na daních, vlastníkům na dividendách, zaměstnancům na jistotách a spotřebitelům na účtu za elektřinu.
Podívejme se však na tento problém i z té lepší stránky. Devět měsíců po katastrofálním výpadku elektrické energie praskaly newyorské porodnice ve švech. Pro vymírající český národ by to nebyla zase tak špatná zpráva.