Menu Zavřít

U nás zatím nezpíváme

5. 2. 2010
Autor: Euro.cz

Zdržovací taktika ODS pomocí obstrukcí ohrožuje funkčnost Parlamentu České republiky

Když se Mirek Topolánek loni v září vzdával poslaneckého mandátu, doprovodil to komentářem, že tato Poslanecká sněmovna do voleb už nic užitečného neudělá. Věštecká to slova! Sněmovna se sešla 26. ledna, majíc na programu dvoutýdenní schůze 202 bodů. Přestože si schůzi prodloužila, na začátku „druhého poločasu“ zbývaly sněmovně k projednání ještě čtyři pětiny původního programu. Každý z nás by při takové zanedbatelné produktivitě práce přišel o zaměstnání. Poslankyním a poslancům nic takového nehrozí. Oni totiž pracují, i když obstruují.
Slovo latinského původu obstrukce znamená totiž záměrné překážení, čili svého druhu také práci. V demokratických parlamentech obstruují menšiny, chtějí-li zdržet či zmařit projednání zákona prosazovaného většinou. „Budeme se snažit protahovat rozpravu co nejvíce, protože při hlasování nás převálcují. Každý z nás bude muset v hlavě najít dvě tři věty a s těmi vystoupit. Pokud nedokážeme ani tohle, pánbůh s námi,“ vyjádřil se anonymně jeden poslanec ODS brzy po začátku schůze, kdy Topolánkova strana své obstruování ještě zapírala. Zbytečně, anžto obstrukce k parlamentarismu patří, a jako taktický nástroj jsou hojně využívány.
Ke koloritu nejen amerického Senátu, ale i britského parlamentu náleží takzvaný filibustering čili nekonečné řečnění v zákonodárném sboru. Američtí rekordmani dokázali takto obstruovat přes 24 hodin, vypomáhajíce si občas zpěvem či předčítáním telefonního seznamu. Mnohem rozšířenější, rovněž efektivní, ale málo pohledná je obstrukce pomocí pozměňovacích návrhů. Sto sto padesát „pozměňováků“ v naší sněmovně je ničím oproti pěti- a šestimístným počtům pozměňovacích návrhů, jež byly vzneseny v kanadském či francouzském parlamentu. Než se prodrat jejich houštinou, bývá schůdnější nové jednání o kompromisním návrhu inkriminovaného zákona.
U nás a tři měsíce před volbami není však na hledání kompromisů vhodná doba. Návrhy ČSSD, KSČM a dílem lidovců na zvýšení mateřského příspěvku či třídenní karenční lhůty při vyplácení nemocenské, jednorázový takzvaný třináctý důchod a na odstranění či snížení poplatků ve zdravotnictví dle ODS „škodí“ této zemi. Zdržovací taktika občanských demokratů je „jedinou možnou legitimní a demokratickou obranou před dalším zadlužováním“, tvrdí tudíž předseda jejich poslaneckého klubu Petr Tluchoř. Legitimní jistě, ale jedinou, jen pokud ODS není v důsledku voleb k „bezzásadovému“ kompromisu ochotná. Nezbylo jí tedy než vyzvat menší strany ve sněmovně, aby v boji proti levicovým návrhům spojily síly. Rozuměj, aby s ní při obstrukcích „držely basu“. Souhlasila však jen TOP 09. Dle jejího prvního místopředsedy Miroslava Kalouska připravená „udělat cokoli, aby nebyly přijaty zákony jdoucí proti schválenému rozpočtu a Janotovu balíčku“. „Cokoli“ to však nebude už jen proto, že TOP 09 nemá vlastní poslanecký klub. Vynucovat si přerušení schůze sněmovny kvůli poradě poslaneckého klubu, což její jednací řád umožňuje, je přitom jednou z nejčastějších obstrukčních fint.
Lidovci a zelení své poslanecké kluby mají, ale spojit se s ODS do obstrukční jednotné fronty se jim očividně nechce. Proč? Dle předsedy zelených Ondřeje Lišky je třeba i navzdory nesouhlasu s návrhy levice věci projednat a vyjádřit se hlasováním. Šéf KDU-ČSL Cyril Svoboda je důraznější: „Obstrukce nevede jen k tomu, že se zabrání sáhnout do rozpočtu, ale také se kvůli ní neschválí to, co schválit třeba je.“ A dodal, že obstrukce „poškozuje dobré jméno Parlamentu“. U nás asi nikoli! Vzhledem k nízké, ani ne 30procentní důvěře veřejnosti k českému Parlamentu jaksi není moc co poškozovat. Ohrožena však je – a v tom má Svoboda pravdu – funkčnost Parlamentu. Obstrukcemi zmrtvělá, produktivního jednání neschopná sněmovna, navíc s tušenou oporou v pravicové většině Senátu by ztratila důvod své existence. Vyčerpat „do mrtě“ čtyřletý mandát poslanců a vyhlásit volby až na nejzazší květnový termín, jak si přeje prezident Václav Klaus, by za takových okolností nemělo smysl.
Hlubší, protože perspektivní smysl však nemá ani svolávání mimořádných schůzí sněmovny. Na nich se možná levici podaří schválit program schůze a potažmo zákony dle jejího gusta a předvolebně agitačních potřeb, ale „silou mocí“. A za cenu, že pokud se dnes obstruující menšina stane po volbách většinou, s levicí a jejími návrhy nebude mít možná po celé příští čtyři roky slitování.

  • Našli jste v článku chybu?