S Travisem Kalanickem to začalo jít z kopce prvního března. Ten den se agentura Bloomberg rozhodla zveřejnit několik dnů starý videozáznam, na němž zakladatel a šéf Uberu jede s řidičem své vlastní firmy a dvěma ženami. Když mluví s nimi, chvástá se, až testosteron cáká. Když později rozpráví s řidičem, který si mu postěžoval na špatné pracovní podmínky, řekne mu Kalanick, že je pitomec, protože není tak bohatý jako on sám. Ve skutečnosti použil slov mírnějších, ale efekt byl tentýž.
Na nejširší veřejnost se tehdy dostalo, že šéf jedné z nejrychleji rostoucích firem na světě (po osmi letech existence má alespoň nominálně vyšší tržní hodnotu než General Motors nebo Ford) se chová jako řeznický pes, který zrovna urval syrovou kost a myslí si, že mu patří svět.
Jaký šéf, taková firma
To samo o sobě není nic výjimečného; ostré lokty, široká ramena a nedostatek skrupulí se hodí vyhazovačům na diskotékách stejně dobře jako ministrům nebo korporátním ředitelům. Problém šéfa Uberu byl jinde. Zaprvé jeho zdokumentované jednání svou noblesou přesně odpovídalo vzorci chování jeho vlastní firmy; zadruhé osud velikého množství peněz závisel na tom, aby tato spojitost byla co nejméně zjevná. Řečený videoskandálek, jinak docela bezvýznamný, ji naopak zdůraznil.
Od Silicon Valley po Wall Street začaly jako na zavolanou znít hlasy volající po vylepšení firemní kultury Uberu. Dozorčí rada firmy najednou dbala na korektní vyjadřování svých členů; začaly padat hlavy. Analytici náhle zjišťovali, že je divné, když firmu o 14 tisících zaměstnancích vede čtrnáctičlenný tým, jenž dělá, co mu řekne Kalanick. Někdejší Obamův ministr vnitra Eric Holder, pověřený auditem firemní kultury Uberu, vydal tlustospis, jehož hlavním doporučením bylo odstavit Kalanicka od výkonné moci.
Jak známo, šéf Uberu poté vydržel ve funkci už jen něco přes dva měsíce. Nejprve provedl sebekritiku (,,musím dospět“), poté si v červnu vzal dovolenou a o několik dnů později rezignoval docela. Dynamice jeho pádu však lze nejlépe porozumět při pohledu na příběh jeho vzestupu.
Amatérští taxikáři
Kalanick se v roce 2009 spřáhl s kanadským investorem Garrettem Campem, nechal vyvíjet software, jenž by lidem zprostředkoval sdílení cesty autem za peníze (na principu P2P), a se skromností sobě vlastní nazval novou firmu Uber Technologies. Dobrý nápad se kdekomu zalíbil - řidičům, kteří najednou dostali možnost si přivydělat, cestujícím, kteří zaplatili za cestu méně než za taxík, ekologům, kteří v tom viděli záblesk zelenější budoucnosti.
| Uber Technologies v číslech |
|---|
| 2010 - rok vzniku |
| 68 miliard dolarů tržní hodnota (podle posledního kola financování, ve skutečnosti může být vyšší, ale také podstatně nižší, více napoví chystané IPO) |
| 14 000 lidí zaměstnává |
| 570 měst světa využívá jeho služeb |
| 6,5 miliardy dolarů - tržby za rok 2016 |
| 2,8 miliardy dolarů - účetní čistá ztráta za rok 2016 |
Především se však myšlenka zalíbila investorům od čínského Baidu přes suverénní fond Saúdské Arábie až po firmy rizikového kapitálu jako Benchmark, First Round Capital, Menlo Ventures a Lowercase Capital. Zalíbila se jim natolik, že do Uberu nacpali ve čtrnácti kolech financování přes 11,5 miliardy dolarů; podle toho čítá nominální hodnota firmy 68 miliard.
Kalanick mezitím vozil po San Francisku dámy a vymýšlel, jak se stát světovládcem. Ani ho nenapadlo, že by s takovým balíkem v ruce mohl zůstat u počátečního poloamatérského principu P2P. Naopak začal nabízet limuzíny, rozvoz jídla, přepravu lodí i helikoptérou; nakonec se pustil do vývoje autonomně řízených automobilů. Mezitím financoval rozsáhlou horizontální expanzi: dnes Uber působí v 570 městech na světě.
Firmu o 14 tisících zaměstnancích nyní vede čtrnáctičlenný tým, jenž dosud šel Kalanickovi stoprocentně na ruku. Kdo převezme Uber po Kalanickovi? Podívejte se do galerie:
Základní obchodní model však zůstal prajednoduchý - aplikace na mobilním telefonu a (ve většině případů) amatérsky, a tudíž levně řízený taxík.
Estébácké metody
Mezitím se Uber dostal do sporu skoro s každým. Soudí se s místními taxikáři i úřady, které na firmu hledí mnohdy s podezřením. Na novináře, kteří o firmě psali nepěkné články, sháněl kompromitující materiály. Když si někdo stěžoval na špatný servis, dostalo se mu téže pozornosti (jako loni jedné klientce v Indii, kterou řidič znásilnil). Když chtěly úřady v San Francisku službu Uberu monitorovat, sestrojili Kalanickovi lidé technologický fígl (greyball), jenž jim znemožnil službu používat. Naopak sami zahlcovali servery konkurentů tisíci žádostí, jež pak na poslední chvíli stornovali.
O tom všem se celou dobu vědělo, ale investoři nechávali Kalanickovi volné ruce. „Nechtěli ohrozit druhý největší výplatní den v historii rizikového kapitálu,“ řekl na to téma agentuře Bloomberg jeden z bývalých zaměstnanců firmy, jenž nechtěl být jmenován.
Uber se totiž chystá vstoupit na burzu, což by mohlo vložené peníze všech dosavadních investorů zněkolikanásobit, jako se to stalo v případě Facebooku. K tomu je ovšem zapotřebí, aby měla firma punc technologického obra, nikoli bandy poloamatérských taxikářů v čele s řeznickým psem a jeho absurdní dávkou testosteronu.
Přečtěte si také:
