Vládní propaganda pro vstup do Evropské unie zatím příliš nadšení nevyvolává. Nejenom svou naivitou, hraničící mnohdy s prostoduchostí. Je občas až urážející, co si vládní úředníci a jimi pověřené mediální agentury myslí o inteligenci průměrného Čecha. Není nic horšího než reklama, která toho, koho měla oslovit, urazí.
Logicky pak takový člověk udělá pravý opak toho, co po něm taková reklama požaduje. Případné ne v červnovém referendu by si tak vláda mohla částečně přičíst i na svůj vrub. To si dobře uvědomují i ti, kterým se do Evropské unie alespoň v současnosti nechce. Říkají si eurokritici a sešli se v Praze na své mezinárodní konferenci. Kdo by ale čekal, že se budou snažit komparativní výhodu, umožněnou nemotornou kampaní vlády, posílit pádnými a zcela přesvědčivými protiargumenty věcného charakteru, musel být rozčarován. Místo ekonomických, politických a dalších rozborů, které by vysvětlovaly nevýhody členství, byly k dispozici pouze různé obskurní brožury, jako ta s názvem Nic než národ. Názorovému zmatku ostatně odpovídaly i názory delegátů, ať již vyslovené v plénu či v soukromí. Vláda odmítla dát na protikampaň prostředky ze státního rozpočtu. Logicky by se dalo očekávat, že euroskeptici se budou snažit svůj handicap vynahradit větším důrazem na fakta než na ideologii a kreativnějšími způsoby oslovování veřejnosti. Bohužel, jejich schopnosti či možnosti na to zřejmě nestačí. Svou nezanedbatelnou roli přitom hraje i názorová roztříštěnost s ohledem na často extrémně protichůdné politické postoje. Pokud bude kampaň euroskeptiků vedena v podobném duchu až do referenda, mohla vláda ušetřit dvěstě milionů.
