Bylo to jak facka. Jedete autem a užíváte si nádhernou obludnost Černého Mostu, když vás z pohody vytrhne billboard. Je na něm starý přísný muž, jenž jako by se vnitřně zle trápil, a slogan vedle něj zní: Ubráníme zemi. Ano, tušíte správně. Přísným mužem je samozřejmě Petr Robejšek a billboard patří Realistům.
A sakra! Lekl jsem se, že začala třetí světová válka. Málem jsem to chtěl ohnout do sídliště, v nekonečné betonové džungli si najít nějaký hezký army shop a trochu se po vzoru Michaela Douglase ve filmu Volný pád vybavit, abych hned mohl i s Robejškem, Tomiem Okamurou a Milošem Zemanem na hranice. Teď v zimě je tam prý nejlíp.
Navíc před týdnem jsem tudy jel do Rakouska a musím uznat, že evidentně pořád jde o boží kraj, kde neřeší nějakého Alláha: přímo u silnice si tu můžete koupit sex a když náhodou pořád ještě nemáte dost, nechají vás v sousední herně prohrát i zbytek bankovního konta. Zemský ráj to na pohled, řekl bych.
Ale zpět k Robejškovi, který poslední dobou nabírá barvu lampasácké zelené (a sem tam i hnědne) víc než třeba poslankyně a pražská starostka ODS Jana Černochová, jež podle mě poslední dobou spí v maskáčích a děravých záložáckých kanadách. Před čím chce naši zemi bránit - tedy jestli vůbec myslí Česko, protože posledních čtyřicet let žil spíš v Německu? Ano, vím: samozřejmě před uprchlíky, migranty a vůbec všemi cizími lidmi, co se ve světě dali poslední dobou do pohybu.
Pak si ale může klidně ušetřit práci a najít si serióznější volební slogan. Před obávanými muslimskými migranty a uprchlíky jsme se totiž dávno ubránili sami i bez Robejška – a sice naší bídnou životní úrovní. Takže se všichni - včetně Iráčanů, Afghánců nebo Syřanů – radši Česku automaticky vyhýbají a jdou dál na bohatší Západ nebo na Sever. Potenciálním teroristům jsme se tak ubránili vlastní bídou.
Přečtěte si další komentáře Petra Holce:
Jestli jsou alternativou Horáček s Robejškem, nechte mi radši Zemana
Michal Horáček odtajnil svůj tým. Tolik dobra jste neviděli
Minulý týden ukázal, proč ČSSD prohraje volby
Ne, nejsem zastáncem politické korektnosti, islamizace Evropy ani novinářské argumentační idiocie typu, že se nemusíme bát islámských teroristů, protože se mnohem spíš statisticky sami zabijeme uklouznutím ve vaně, než aby nás náklaďákem přejel nějaký vousatý fanatik. Stejně tak nic nemám ani proti dodržování našich finančních závazků v NATO, které Realisté prosazují.
Děsí mě ale permanentní šíření strachu kvůli vlastnímu politickému prospěchu. Jen nedávno nás politici úplně stejně děsili dluhovou, finanční a bankovní krizí, přestože Česko postihla „jen“ hospodářská recese. Vlastně je to ironie: čím míň k nám migranti chtějí, tím víc nás jimi politici typu Robejška děsí. Skoro jako by si ve skutečnosti přáli, aby i Česko zasáhla podobně houfná vlna jako Německo, jak už to nějaký čas slibuje prezident Zemana – a ono pořád nic!
My Češi bychom vlastně mohli na rozdíl od Britů, Francouzů a teď i Němců slavit: nemáme u nás žádnou početnou muslimskou komunitu a náklaďáky nás zatím zkoušejí vraždit jen polští šoféři kamionů, co pořád nechápou červenou na železničních přejezdech. Žádné uprchlické kvóty v EU nefungují, a i kdyby nám sem v rámci nich nějakého uprchlíka náhodou poslali, druhý den je zase zpátky v Německu: stačil by mu jediný pohled do slevového regálu v českém supermarketu a věděl by, že za tímhle se určitě neutíká.
A vidíte: místo toho se pořád necháváme děsit Okamury, Zemany a Robejšky. Nedávno jsem to zažil i u rodinné oslavy, přestože dotyční jedou maximálně do Itálie na hory nebo na kola. Největší strach bychom ve skutečnosti měli mít z věčných šiřitelů strachu. Ale možná bude Robejšek nakonec aspoň pro něco dobrý. Sebere třeba ve volbách nějaké hlasy Okamurovi a dalším, takže po volbách společně zůstanou jen na billboardech.
Čtěte více o Realistech: