Snad žádné české město se nehlásí k moderní architektuře tolik jako Hradec Králové. Jméno architekta Josefa Gočára, který z Hradce v období mezi světovými válkami udělal pověstný „salon republiky“, ukázkové moderní město, na něž se jezdily dívat zahraniční delegace, dokonce nese hlavní městská třída. Kladný vztah k moderní architektuře ale bohužel nezaručuje též zájem o architekturu současnou.
První zaznamenáníhodnou novou stavbou v Hradci Králové za posledních mnoho let je až výukové centrum v areálu fakultní nemocnice, otevřené letos koncem listopadu. Jeho autory jsou architekti Michal Juha a Jan Topinka z pražského ateliéru Domy. Stavebníkem byla Univerzita Karlova, jejíž je hradecká lékařská fakulta součástí. Stavba trvala jen o něco déle než rok a stála necelých sto milionů korun.
Charakteristickým znakem nové budovy je elegantní silueta zakřivené střechy, která pozvolna stoupá směrem od pavilonu interny a plynule přechází v oblouk vnější zdi, připomínajíc obří ulitu nějakého neznámého tvora. Za obloukem vstupního traktu, ve kterém jsou umístěny seminární místnosti, knihovna a počítačová místnost, se skrývá ještě jeden, o něco nižší, se stupňovitou posluchárnou pro 180 lidí. Do mezery mezi oběma trakty je vloženo prosklené atrium s pozvolným schodištěm.
Na prosklené fasádě přední části se v nepravidelném rytmu střídají transparentní, černé a bílé tabule, široké a úzké dílce, vytvářející tak působivou abstraktní kompozici. Zatímco vnější výraz stavby udává sklo a stříbřité opláštění obloukovitých ulit obou částí, v interiéru se uplatňuje zejména pohledový beton. S šedí stěn kontrastují oranžové a dřevěné podlahy a pestrobarevná plastová křesla v odpočinkových zónách. Sál posluchárny, který svým tvarem kopíruje zakřivení vnějšího pláště, je obložen tropickým dřevem. Jeho boční stěna je ještě prolomena štěrbinovitými horizontálními okny.
Hradecké výukové centrum je možná poněkud módní stavbou – nahrazování stropů a stěn jediným kontinuálním pláštěm je v současné architektuře poměrně časté. Mnohem důležitější však je, že se architektům podařilo vytvořit výtvarně působivou stavbu, aniž slevili z její dispoziční logiky a uživatelského pohodlí, jak u nás bývá v podobných situacích neblahým zvykem. Do nepříliš přátelského areálu nemocnice vnáší svěží prvek a jistě se stane jedním z jeho společenských ohnisek.
